Tato podivná příhoda se stala mojí dceři, když chodila do desáté třídy gymnázia. Všechno se začalo dít jako v nejasném snu, kde věci byly zahalené mlhou nesrozumitelnosti. Postupně jsem si všimla, že Anička se chová zvláštně, jakoby jí někdo vyměnil. První opravdová známka, že není něco v pořádku, přišla jedno odpoledne, když se velmi zpozdila cestou ze školy v Praze. Volala jsem jí, ale mobil zůstal němý jako zamrzlý rybník. Čekala jsem a čas se natahoval jak žvýkačka; po další hodině jsem zavolala třídní profesorce. Řekla mi, že Anička odešla ze školy hned po vyučování.
Moje srdce se rozbušilo jak zvon na svatém Václavovi, hlavou mi vířily myšlenky a obrazy, které neměly smysl. Když už bylo hluboko do noci, najednou se připlížila domů, oči jako rozostřené fotografie. Proč jsi neodpovídala na telefon? Kde jsi byla? ptala jsem se, ale její pohyby byly mlhavé, jako když klíč plave v polévce.
Jen mávla rukou: Mami, nezlob se. Byla jsem s kamarády v centru, telefon mi vypnul baterku. Promiň, nějak jsem zapomněla zavolat.
Když si svlékla zimní kabát, zůstalo na ní nové tričko s logem, jaké jsem nikdy neviděla, a v uších se jí leskly nové náušnice. Aničko, kde jsi to vzala? ptala jsem se. Dala mi to kamarádka, odpověděla, ale její hlas zněl jako by vycházel z hluboké studny. Jaká kamarádka? Ale mami, už jsem unavená. Je to jenom kamarád, neznáš ho. Ukážu ti ho někdy.
Vytratila se do svého pokoje a zavřela dveře, jako by za nimi zuřila vánice. Bylo to tak podivné, že jsem se rozhodla odložit další otázky na ráno. Ale ráno uteklo jak sen Anička zmizela z domu dřív, než jsem stačila prohodit slovo. Zdálo se mi, jako by klouzala po ledu a byl to tanec vyhýbání. Ten den se opět vrátila pozdě ze školy, mobil zase mrtvý.
Večer se snášel na město jako závoj. Náhle zazvonil telefon a na druhém konci drátu byl Aniččin zadržený hlas: Mami, prosím, můžeš mě odtud vyzvednout? dikovala mi adresu, pak se spojení zlomilo jako slabá nit. V krku jsem ucítila zmatek; prsty mi tančily po tlačítkách, když jsem volala bývalého manžela.
Obvykle jsme se nevídali, ale ta chvíle měla mrazivou naléhavost. Zjevil se překvapivě rychle, s několika známými. Dorazili jsme na místo v okrajové části Prahy. Stál tam obrovský dům, ze kterého se valila hudba, jako by venku znělo tisíc hlasů.
Bývalý muž a jeho kamarádi vklouzli dovnitř, za chvíli se vynořili s uplakanou Aničkou v náručí. Ukázalo se, že se nedávno seznámila s nějakým mladíkem, který jí dal drahé věci, sliboval ji naučit vydělávat dobré peníze. Ten večer ji pozval na tuhle zvláštní party tam najednou zjistila, že to, co ji čekalo, bylo velmi nečisté, odporné, a v ten moment jí to celé došlo.
Když jsem jí hladila po vlasech, měla jsem pocit, že jsme zavřené v šepotavém snu. Ach, moje holčičko, zadarmo i myš dostane jenom ve staré české pastičce na sýry, řekla jsem jí pošeptu, objímajíc ji pevně, aby se její rozpitá silueta zase zcelila.
