Už se stmívá. Zeť právě dovezl svou tchyni domů. Položil dvě její tašky v předsíni na podlahu a šel pozdravit Marcelu. Jakmile Marcela spatří svou maminku, rozhostí se v ní hluboký pocit rozčarování. Takže já se teď o tebe mám starat do konce života? Ty už se pak nikdy nebudeš chtít vrátit zpátky na vesnici?
Nedávno jsem slyšela příběh od své známé, která se ke své staré mamince chovala opravdu ošklivě. Nakonec to ale dobře dopadlo o tchyni se postaral její zeť, zaplatil jí pobyt v kvalitním sanatoriu. Ale tehdy Marcela netušila vůbec nic o tom, co se stalo, a dozvěděla se to až poté, co byla její matka propuštěna z kliniky.
Marcelin manžel přivedl tchýni zpět domů a oznámil své ženě: Tvoje maminka je teď už v pořádku, všechno, co potřebuje, jsem jí koupil, ale ještě by měla být nějakou dobu pod dohledem. Proto tu s námi zůstane a bude bydlet u nás. Nevadí ti to, viď?
Bylo by přirozené, kdyby se Marcelina na tuto věc ptala spíš přímo svého muže. Koneckonců jde o vlastní matku. Jenže místo vděku mu žena rozhořčeně vyčetla: Mami, já teď začala v Praze nový život, snažím se tu všechno zařídit, a ty se mi najednou nastěhuješ! Chceš tu se mnou bydlet v jednom bytě! A teď mě čeká to, že se o tebe budu muset starat navždy, že už se nikdy nevrátíš zpátky do vesnice?
Maminka v důchodu byla pohoršena a smutná, ale ještě více překvapený byl Marcelin muž.
Poprvé mu žena odhalila svůj opravdový charakter, svou skutečnou tvář. Tohle v ní neviděl, když ji žádal o ruku. Tchyně si se smutkem začala balit své věci, připravená odjet zpátky domů, a Marcela uraženě práskla dveřmi a odešla k nejlepší kamarádce.
Když se Marcela pozdě v noci vrátila domů, našla na chodbě své sbalené kufry a na stole lístek na vlak. Nechápala, co se děje, a zeptala se manžela:
Proč? Mamka nás ještě neopustila? Nebo ty odjíždíš? Ne, to jsou tvoje věci a tohle je tvůj lístek. Možná by bylo lepší, kdybychom aspoň na čas žili každý zvlášť. Už dlouho si přeji dítě, ale dnes večer jsem si uvědomil, že nejsem připravený, aby moje děti měly takovou matku. Zamysli se nad svými činy. Zůstaň chvíli na vesnici u své mámy, ona zatím zůstane zde se mnou. A pokud změníš přístup, můžeš se vrátit,” oznámil jí muž své rozhodnutí.
Marcela si nikdy neuměla představit, že by její muž mohl jednat tímto způsobem.
