Vždycky jsem byl slušný člověk a nikdy jsem nebyl chamtivý. Když jsem mohl někomu potřebnému něco dát, prostě jsem to udělal, bez váhání. Někdy je správné se podělit s ostatními, přesně jak to říká Bible.
Jednoho dne jsem se rozhodl darovat bundu, aniž bych za ni chtěl korunu. Třeba ji někdo potřebuje na zimu a u mě jenom leží. Měl jsem ji na sobě sotva párkrát. Koupil jsem ji za docela slušné peníze.
Tak jsem se rozhodl dát inzerát na internetu v jedné ze skupin. Nemusel jsem dlouho čekat ozvala se mi paní v soukromé zprávě a domluvili jsme si setkání na devátou večer.
Byla už půlnoc, když někdo zazvonil u mých dveří. Kdo je tam? ptám se. Domluvili jsme se, že mi dáte bundu. Bylo to na devátou, teď je půlnoc. Nemyslíte, že lidé touhle dobou spí? Udělejme to zítra.
Ne, nechci čekat na zítra. Chci ji teď!
Té drzé paní jsem skoro nevěděl, co říct. Nakonec jsem se rozhodl bundu jí dát. Podal jsem jí ji a slyšel jsem: Já si ji na ulici přece zkoušet nebudu nejdřív ji musím vyzkoušet.
Co je na tom k zkoušení, pomyslel jsem si, když ji dávám zadarmo. Chcete, abych si ji vyzkoušela tady na chodbě? Tak mě pozvěte dál do bytu. Moje děti spí. Tak já pojedu výtahem.
Paní mi odfrkla před nosem, vzala bundu a dokonce ani nepoděkovala.
Ačkoli se tohle všechno stalo, bundu jsem jí dal. Ale takovou drzost jsem opravdu nikdy nezažil. Rozhodl jsem se, že už nikdy nikomu nic nedám. No jo, lidé to prostě neumí ocenit!
