Ahoj, poslouchej, co se mi poslední dobou děje. Můj manžel, Václav, už pět let po sobě jede na výdělečnou výpravu. Jednou byl na kamionu v Německu, jindy dělal opravy v Polsku. Vyrazil tam, protože potřeboval peníze. My máme dva kluky, chtěli jsme jim dát to nejlepší, co umíme, a věděli jsme, že tady v Česku nedostaneme moc daleko.
A co je nejlepší, tak mu to v zahraničí fakt šlo. Každý měsíc mi posílal balíčky s potravinami nějaké konzervy, hrst obilí, olej, sladkosti. Kromě toho mi přisílal peníze na účet, abych je mohla vložit do spořičky a zúročit. Nasbírali jsme slušnou sumu, abychom našli staršímu synovi byt.
Zdálo se, že máme všechno pod kontrolou. Pak ale před pár měsíci jsem pocítila, že se něco v mém těle změnilo. První myšlenka byla menopauza, ale nebylo to. Najednou jsem přibyla, chtěla jsem spát celou den, jedla jsem víc a nálada mi skákala jako šílená. Internet mi řekl, že jsem těhotná. Těhotná v 45? Nevěřila jsem tomu, ale udělala jsem test. Na proužku byly jasně dvě červené čáry.
Nechtěla jsem to nikomu říkat ani klukům, ani neteřím. Proč? Aby mi zlehčovali, říkali, že jsem v starém věku ztratila rozum? Tak jsem ten těhotenský tajemství schovávala. Byla zima, oblékla jsem si velký zimák, pod ním nikdo neviděl bříško.
Ale nechtěla jsem to miminko nosit. Řekla by se mi, že jsem bez Boha, ale už mi je 45, nejsem už mladá. Mám kluky a vnoučata, kterým chci věnovat čas, ne běhat s plenkami. Navíc nemáme peníze na třetí dítě. Václav by se musel znovu vrátit do zahraničí a já bez něj nic nedokážu.
Doktoři mi řekli, že už je termín pozdě a operace je riskantní, možná by mi ublížila. Snažila jsem se přesvědčit sebe, že to bude v pohodě. Možná se Václav radostně zasměje, až se dozví, že budeme mít další miminko? Rozhodla jsem se mu zavolat přes Skype a podělit se o zprávu, jen hlas, kamera vypnutá.
Haló, Václave
To není Václav. To je Jana.
Jana? Kdo jste?
Paní, kdo jste? Já jsem Václavova žena. Co potřebujete? Manžela tu není, zdržel se v práci.
Hned jsem položila sluchátko a začala brečet. Všechno se mi zhroutilo. Přemýšlela jsem, že mu napíšu rozvod, všechno jeho zboží vyhodím a už ho nebudu vidět.
Ale pak se mi v hlavě objevil záblesk naděje, že se Václav vrátí, až se dozví o miminku. V únoru měl mít volno, protože kluci mají narozeniny. Dokonce jsem si představovala, že tři pochodujeme v parku, Václav drží ruku naší dcerky a já druhou.
A tak 14. února, na Den svatého Valentýna, přišel. Připravila jsem romantickou večeři, rozsvítila svíčky, pustila hudbu chtěla jsem klidnou atmosféru.
Václave, mám pro tebe překvapení. Jsem těhotná. Říkají, že bude holka.
Ty prdeli! zakřičel. Zarudnul se hněvem, shodil talíře na zem a bouchal pěstmi do stolu:
Takže když já tu šlápám jako šílený, ty už skáčeš po cizích? Teď mi chceš pověsit toho kluka na krk?
Václave, všechno ti vysvětlím
Jdi pryč, už tě nechci vidět! strčel mě tak silně, že jsem se opřela břichem o ostrý okraj stolu a spadla.
Václav odešel, vzal si brašnu a hlasitě zatřásl dveřmi. V hlavě mi došlo kroucení, všimla jsem si červených kapek na podlaze. Břicho mě bolelo tak, že jsem se svíjela. Sotva jsem našla telefon a zavolala sanitku, ale cítila jsem, že dítě brzy vyjde.
Když sanitka dorazila, už jsem držela v náručí naši dcerku. Ležela klidně, neplakala, spala jako andílek.
No co, maminko, pojedeš s námi?
Ne. Vezměte si dítě, nepotřebuji ho.
Jak to?
Vezměte si ho! Říkám! Tenhle chlap mi zničil rodinu! Možná někdo jiný ho bude milovat, ale já ne. Všechno, vemte ho, nechci ho vidět!
Bez výčitek jsem dítě předala do rukou lékařů. Prohlédli mě, žádné roztržení, porod proběhl v klidu. Když sanitka odjela, uklidila jsem si byt, šla jsem se sprchovat a usnout.
Žádné z dětí neví, že jsem dcerku odevzdala. Každý den chodím do kostela a modlím se, aby naše holčička vyrostla zdravá, aby našla svou rodinu. Vím, že to nezvládnu sama, nechci znovu nést tíhu mateřství. Chci jen, aby se Václav vrátil domů. Ale znovu odjel do Německa a komunikuje jen s kluky.
Můžete říkat, že jsem blázen, ale já si volím manžela, ne dítě. A Bůh mě soudit bude.
Kámo, jestli máš chuť číst další příběhy, napiš komentář a dej lajk. To nás motivuje psát dál!
