Jak to prodat?! zvolala zmateněJana Novotná, zírajíc na syna. A kde budu bydlet? Na chodbě? Na nádraží? Nebo jsi mě chtěl umístit do domova pro seniory?
Mami, proč zase začínáš povzdechlKarel.
Chceš mi nabídnout krabici od pračky? řekla s podřimnutým hlasem. Zbláznil ses, Karle?!
Nepřeháněj. Jen navrhuji probrat možnosti
Co tu máme probrat? dřízgnula od stolu. Dům není zboží, které se prodá, když je těžko!Narozená jsem tu, vyrůstáš ty. A ty jsi se rozhodl ho dát na prodej!
V tu chvíli se bez klepnutí otevřela dveřsousedka,Lída Vávrová.
Janičko!Co tu sedíš jako zakopaná?Vždyť jsi říkala, že letos vysadíš všechny záhony.Zimu jsi skoro zmrzla!Kde jsou tvé plány po městě?
Lído, snažila jsem se, upřímně sklonila pohledJana. Sazenice se teprve ukázaly a já nedokážu rukou je rozdrtit
Co rozdrtit!Před měsícem jsem ti dala čísloIgora, traktoristy zLhoty!On by ti celý pozemek odorýval a připravil!Zasadila bys něco užitečného, ne jen růže, které tě v tvých letech okouzlují
Karel říkal, že možná v létě přijde s kamarády.Gril, oheň.Já mám bzučák, růže
To jsou tvoje růže! povídala Lída. Za posledních pět let tvůj syn třikrát přijel.A vždy s pivem, ne s grilem.
Pracuje.Má toho hodně
A pamatuješ si zimu, když bylo v noci zamrzlé?Žádné jídlo, žádné léky!Dobře, že jsem ti přišla.A kde byl tvůj pracovitý syn?Nedá se s ním ani spojit!
Vždy přijde, když ho zavolám
Jana, jsi jako dívka: věříš a čekáš.Čas však plyne.Mysli hlavou, ne srdcem.Záhony teď potřebuješ víc než keře růží!
Možná udělám záhony.Tam, kde už bzučák rozkvetl
To je správně.A co slyšíš od dcery?
Všechno jako vždy.Karel s ní občas mluví narozeniny, Nový rokTo je vše.
Čím méně se Karel objevuje, tím méně starostí.Nechci tě spěchat, ale dál to bude jen tišší
Jana Novotná žila v malé vesničceBřezováblízkoLiberece.Před dvaceti lety zůstala sama s dětmimanžel zahynul na silnici.První dceraAlenase narodila dříve, byla rozvážná, brzy se naučila prát i vařit.Karel přišel později, když bylo matce už přes čtyřicet.Mezi nimi bylo patnáct let rozdílu.Různé časy, různé výchovy.
Alena odešla první.
Mami, chci se provdat.
Za koho?Za tohoRomanze sídliště?Nedovolím!Nemá ani řemeslo, ani vzdělání, ani kulturu!
To je můj život, mami.Je mi už osmnáct.
Viděla jsi jeho břicho?Tam duši nenajdešvše je ztuku!
Ne jde o vzhled, je dobrý, chytrý.V městě mu nabídli práci.
A pojedeš s ním?Já tady zůstanu sama?
Budu studovat.A žít.
Jana plakala, prosila.Alena však, po připevněníbalíku, přeskočila okno a zmizela.Žádné dopisy, žádné zvonění.Jenom občasné fámy přes známé.
Karel dlouho žil smatkou.Založil důmpro odpočinek: altán, houpačku, gril, trávník, květiny.Žádné záhony, žádné brambory.
Mami, k čemu ti jsou záhony?VBřezové se otevřel obchod!Je tam všebrambory, cukety, zelenina.Proč si ohýbáš záda?
No, u nás se říká, že vlastní je to
To bylo jednou!Teď je21.století!
Jana souhlasila.Žila skromně, ale útulně.Karel přinášel potraviny, léky, vozil klékařům.Později potkal dívkuMarinu.Oženil se.Jana ji přijala, ale charakterem si nevyšli.Nezakrývala však svou neoblíbenost kvenkovskému životu a hlavně kesveřákovi.
Během další návštěvy Karel, jak vždy, objal matku, položil potraviny na stůl a řekl:
Mami, chci si promluvit.Mám nápadVelmi výhodný.
Zase o byznysu?
Mami, vBřezové kupují půdu!Chcou postavit sídliště pro chaty.Infrastruktura, vše, jak má být.Když prodáš dům spozemkem, můžeš koupit pěkný jednopodlažní byt vLibereci.A já si ještě ušetřím na startovací kapitál.
PočkejA já?Kde budu žít?
Mami, nechoď do výčitek.Můžeš uvažovat openzionu nebo si pronajmout byt.Ne naulici!
Chceš mě do bytu?Zdvořáků, kde každá budka je rodinná?Co to je?To je náš rodinný dům!
Mami, to je jen dům.Starý, nepohodlný.Dokud cena drží, musíme ho prodat.
Nikdy! svírá pěstě.Dokud budu žít, dům zůstane.A v závěti tě neobčerstvuju!
Karel prudce vstoupil, popadl klíče a odešel.Nevzpomínal si.
Jana vyšla dodvora.Nakvětináči růžový keř vpolovičním rozkvětu.Vjedné ruce lopatu, vdruhé sekeru.Rozhodla se vykopat keř pod město, ale nepohnula se.
Pořád to nejde? ozvala se Lída zezáhonu.
Už nemám síly.Ani v rukou, ani v duši.
Už je pozdě!Sezóna ztracena.A tvůj Karel možná už se nevrátí.
Co doporučuješ?
Rozmysli se v klidu.Vyřizuj vše řádněbudeš mít jednopodlažní byt vLibereci.Nemocnice blízko, obchod, teplo, sousedé.Civilizace.
Jana nespala celou noc, přemýšlela.Ráno nastoupila naautobus a odjela doLiberece.KKarlem.Rozhodla se ustoupit, promluvit klidně.
Vyšla na třetí patro.Stála před dveřmi.
Zinteriéru zazněl hlas:
Věro, ona nechce prodávat!Tvrdohlavá jako buldozer!
Tak běž pracovat jakonákladník!Co mi dělášbyznys?Jsme nahranici, a ty se mazáš!Ať zemřevBřezové!
Jana ztuhla.Pak srozhořčením zaklepala.
Mami? otevřel Karel.
Děkuji ti, synu, že už mě pochováš!Hlas se třásl.Jela jsem, abych si promluvila, usmířila se.A teď věz: neprodám!Nikdy!Raději zakopnu do země, než dám dům tvému byznysu!
Mami
Odjdi odtud stvojí děsivouduší!Ať její rodiče prodávají byty!Můj důmnechcinikomuukrást!
Jana se otočila a odešla.Noc strávila nanádraží.Ráno se vrátila domů.Tři dny ležela, pak se vzpamatovala a vzala sekeru, ale keř se jí stále vyhýbal.
Ráno vdvorku někdo zaklepal.
Kdo tam?
Mami, to jsem já.Alena.
Alenko? zamrzla Jana. Má dcerko
Mami, jak se máš?
Jako hlas se třásl.
Karel volal.Říkal, že jsi šílená, že nechceš dům prodat.A já mu řekla:ať jde.Myslel, že už jsem všechnoA já pochopilačas se vrátit.
Dceroale my
Kdy to bylo?Mám tři děti.A teď tě rozumím!
Děti?
Dvě dcery a syn.ARomanuž je štíhlý, sportuje, pracuje vIT.
Aty?
Přijedeme na víkend.Přinesu ti potraviny, vše, co potřebuješ.Jsme teď blízko,mami.
Záhony?
Už ti nezby
už ti nezby
Záhony už nejsou potřeba.Teď máš vnoučata.
Jana prolhala a objala dceru.
