Viktor Novák pozoroval Oldřicha tak nenápadně, že ten ani netušil, že má oči na zádech. Vítejte, řekl by kdokoli, kdo už řadu let působí na vedoucích pozicích Viktor byl totiž pravý profesionál! Zatím nic nevyvolávalo podezření, Oldřich totiž nikoho k sobě domů nepřiváděl.
Žádné podezřelé tahy se neobjevily. Ale Viktor věděl, že trpělivost je ctnost, a že Starý pán starostí se nakonec rozplyne intuice ho nepřekvapí.
Šlo o něco osobního, co se týkalo i jeho vlastní rodiny. Když Libuše byla ještě maličká, Viktor byl zklamaný, že mu přišla dívka místo chlapce. Lásku ke své dcerce samozřejmě nepřeháněl, ale v srdci mu něco škrábalo byla to dívka!
Už máš, drahý muži, dceru místo syna! Kde teď najdeš kamaráda, se kterým si můžeš po těžkém dnu popovídat? Kdo jí ukáže, co to znamená být pravým člověkem? ptala se sám sebe.
Pozdě se oženil, práce mu neustále stála v cestě a jeho napjatý rozvrh ženám ani nezasloužil. Pak potkal Ludmilu svou budoucí manželku.
Ludmila už byla čtyřicet a o děti už jen snila. A pak nastalo nečekané. Jednoho dne si malá Libuška poprvé přivítala tatínka úsměvem, chytila ho prstem za nos a on se rozplynul v radosti.
Když se Libuše rozběhla po chodbě nejistými kroky, najednou povolala: Tati, tati! Viktor ji popadl do náruče, přitiskl k sobě a vtom pochopil, že největší štěstí v životě je úsměv jeho malé hvězdičky. Slíbí, že ji nikdy nezraď.
Libuška se smála: Vítku, hýčkáš nás! A Viktor kupoval svým oblíbeným dívkám dárky, přičemž v jejich radostných očích nacházel vlastní spokojenost.
Jak se Libuše tak zrychleně vyrostla? Ještě nedávno ji držel za velkou ruku, když ji vodil do mateřské školy. Pak se podívala na Viktora a řekla: Tati, jsi tak velký! Koupíš mi medvídka? Přitom se Viktor cítil jako král světa.
Po škole Libuše nastoupila na dálkový studijní program a začala pracovat, řekla: Tati, musím být samostatná. Na pracovišti získám zkušenost hned, proč ztrácet čas. Viktor byl opět hrdý na svou rozumnou dceru.
Jednoho dne Ludmila upekla koláč, oči jí zářily jako poklad. Viktor si myslel, že dívky chtějí něco koupit, ale ne bylo to něco jiného. Libuše právě dovršila dvacet let.
Tati, usmála se Libuše, máchla něco neviditelného po jeho rameni a řekla: Chci ti představit jednoho kamaráda Oldřicha, ale nebuď nervózní. Dnes ho pozvu na čaj. A hned zazvonil telefon.
Ludmila otevřela dveře: Dobrý večer, vstupte, jsem Ludmila Nováková a tohle je můj manžel Viktor. Viktor přikývl, podal Oldřichovi ruku a pocítil, jak mu v ústech vyschlo.
Myšlenka, že někdo přijde vzít jeho dceru, mu přivolala temné myšlenky: Cizí muž si vezme mou jedinou dceru z domu! Hlas rozumu mu zase šeptal: Co chceš? Nenech svou dceru žít s maminkou a tátou po celý život. Viktor však nechtěl naslouchat rozumu. Okamžitě rozhodl, že Oldřich není pro Libušu vhodný, a začal připravovat plán, jak ho prověřit.
Po několika týdnech se Viktor posadil před Oldřichův dům ve služebním autě. Večer po práci, když Oldřich odvážel Libušu domů, Viktor ho tiše sledoval a zkoušel, co má pod kapotou.
Mezitím se připravovala svatba. Libuše a Oldřich šli na svatební šaty a s Ludmílou plánovali oslavu. Jednoho dne Viktor spatřil u vchodu Oldřichovu přítelkyni s malou dcerkou. Přivítal ji polibkem, vzal jí tašku a dceru za ruku a odešli dovnitř. V tom okamžiku si uvědomil, že Oldřich není tím, kým se tvářil. Přesto se mu v tom chlapovi něco líbilo připomínalo mu jeho vlastní mládí, otevřenost a jednoduchost. Možná se na něj jen příliš spoléhal.
Když Libuše vstoupila k otci radostně: Tati, za týden se bereme! Dnes jsme s Oldřichem objednali kavárnu, jsem šťastná. Viktor se na ni díval, zakrýval se stydlivostí, že špehol svého budoucího zetě. Libuše pokračovala: Tati, rodiče Oldřicha přijdou zítra večer, pobaví se s námi a přespat v jejich domě. Dnes večer přijde sestra s dcerou, Natálka z Brna, muž je na služební cestě, ale brzy dorazí.
Na svatbě Viktor tančil s Ludmilou jako mládí. Rozhodl se, že už dál nebude všechno zpochybňovat, že práce a osobní život patří odděleně.
O rok později se Libuše stala matkou narozený vnuk se jmenoval Šimon. Starý dědeček se rozplakal radostí, že se sny plní. Teď má Viktor i kamaráda na chlapské povídání, a ze zetě Oldřicha se ukázal být výborným chlapem.
A malý Šimon už křičí, volá po pozdravu a brzy začne mluvit život se rozjíždí. Viktor si řekl, že o Oldřichově prověrce už nikomu neřekne, a že důvěra je tím, čím se rodí.
A tak končí příběh, který zůstane jen v srdcích těch, kdo věří, že rodina je největší poklad.
