19.května2026 Drahý deníčku,
dnes jsem si po dlouhé době připravil čistý řád v mysli a zapsal si, co se přihodilo v posledních týdnech, abych nezapomněl, jak snadno může slova zraňovat.
Ale chápeš, Alčo, že na lidi jako ty se nebere, řekl jsem klidně, když jsme spolu stály ve své pracovní místnosti. Jsou ženy jen pro milování a příjemné chvíle. Jiní se až do svatby stříhají. Bohužel ty do té skupiny nepatříš.
Alča, která se na mě pochytilá dívala jako na milence, odpověděla: Co na mně není takové, Arnošti? Vařím výborně, vypadám skvěle, v domě je vždy pořádek. Jsem ti jako žena příjemná, že?
Právě to je špatné! Už jsi zkažená. Pochop: takovéto ženy se berou jen na volno, bez závazků. Manželky se vybírají podle čistoty, a ty bys měla umývat mužovi nohy a pít vodu z podšálku, jak říká naše přísloví.
Po tom jsem se otočil ke zdi a spokojeně si povzdechl.
Před týdnem jsem seděl s přítelkyněmi v kavárně na Národnítřídě a vyprávěl, jak se život uklidňuje. Mám už třicet, kariéru, byt, auto, vypadám skvěle. Mohu se i oženit a mít děti. A k tomu mám ideálního kandidáta pohled z pohádky.
Můj kandidát byl Arnošt Novák, nikdy vdaný, žil sám, i když jsem s maminkou koupila sousední byt. Čtrnáct let věkového rozdílu, byl pohledný, upravený, téměř bez špatných návyků a měl vážnou pozici v pojišťovně. Štěstí mi přálo.
Seznámili jsme se v práci přišel ke mně na ošetření zubního lékaře a odešel už srdcem v ruce. Tehdy jsem pracovala jak v veřejné klinice, tak v soukromé, takže mi chyběl soukromý čas. Přinesl mi květiny ne obyčejné růže, ale pivoňky v únoru, a večeři v restauraci ULevného kroužku. Všechno to rychle roztočilo.
Jediné, co mě trápilo, bylo to, že po druhém roce vztahu jsem stále nedostala žádný návrh. Kamarádky mi nasvětlily, že nastal čas na svatbu. Sama jsem to cítila, a tak jsem se odvážně zeptala před spaním: Co se s námi děje? Odpověděla jsem si: Jsi zkažená, nepřijatelné pro manželství.
V hlavě se mi to pořád nechtělo smést. Co si dovoluje? Následující večer jsem znovu potkala kamarádky v kavárně, potřebovala jsem radu.
Představte si, holky řekla jsem, řekl mi, že už nejsem ta pravá! Že se na lidi jako já neberou!
To vážně? zeptala se Katka. Jsi přece krásná, chytrá, samostatná!
Říkal, že se ženou jen s ctnostnými. Já jsem podle něj třetí řád nedostatečná. A co mám teď dělat? Všechno ostatní je perfektní chytrý, s penězi, v posteli skvělý.
Alčo, přestaň s ním, než ti zničí sebeúctu, zamumlalá Lýdie.
A ještě lépe vezmi ho k nám! Katka a já slibujeme deset let manželství s Míšou. Nech ho vidět, co je rodina, doplnila Katka.
Rozhodly jsme se ho pozvat. Arnošt, který normálně takové akce neměl rád, souhlasil a dokonce sám nastoupil za volant. Už jsem předvídala, že odpočinok s kamarádkami bude příjemný konečně nebudu ta, co řídí auto zpět.
Na chalupě Katky a Míši bylo útulně: děti, gril, ptáci, pejsek Škoda pobíhal jako by měl neviditelný motor. Hostina trvala od poledne do večera. Starší se rozprchly, děti usnuly. Zůstaly jen my kamarádky, hostitelé a Arnošt.
Pili čaj s ovocným koláčem a povídali si. Pak Arnošt opět nastoupil:
Řekněte mi, Katko, proč Alča ještě není vdaná? Už deset let jste spolu.
No, ne všichni mají štěstí zamilovat se na třetím ročníku, jako já, pokrčila rameny Katka. Alča tehdy studovala, pracovala, času jsem neměla.
A vy jste se vzala jako ctnostná?
Cože! My s Míšou jsme spolu od první akademie.
Ale on byl první?
A co máš za doklad? rozčílil se Míša. Moje manželka jsem se stala, a to je konec.
Tak vidíte! To byla čistá respekt. A jak se vzít za ženu, co už měla několik? To je hanba pro rodinu!
A co vy, taková ctihodná rodina, která vyžaduje bez minulosti? zasmála se Lýdie. Proč jsi Alče dal naději?
Nikomu nic neslibuji, pokrčil jsem ramena. Vaše kamarádka by měla pochopit: je ženou druhého řádu. Pro manželství s ní jsou potřeba vážné důvody, které nevidím.
A já jsem tedy třetí řád, rozvedená s dítětem, usmála se Lýdie. Smutná, mužské. Tvůj rod.
Jak mluvíš s ženami v mém domě? vybuchl Míša. Sordy! Jsi stará treska! Chytil mne za košili a vytáhl ven na dvůr. Bylo to snadné dva metry výšky, svalnatý.
Jdi pryč! Nenechám ti zkazit svátek. Kdyby nebyly holky, už bys měl těžší konci.
Alčo, jedu. Jdeš se mnou, nebo zůstaneš? ozval se Arnošt hrdě a zvedl tašku.
Já se rozesmála tak, že jsem se nedokázala ozvat. Arnošt nečekal mou odpověď, zamkl branku a odjel.
Díky, Míšo, chichla se Alča. Už žádného muže, ani staré tresky!
Špatný nápad šířit muže o svatbě, usmála se Katka. Ale jaký to byl postava! Holky, slyšely? Jsem první řád, a vy jste už
Vtipy nám stačily na celý večer. Pak Lýdie odvezla Alču domů. Život se vrátil do běžného rytmu pacientů a vyplňování záznamů.
Arnošt mi už nevolal.
AlčoNovotná, na recepci vám zůstala obálka, řekla asistentka Lenka.
Díky, Lenko, podívám se později, odpověděla jsem a po skončení ošetření obálku otevřela. Uvnitř bylo
Z celého toho příběhu jsem si odnesl jednoduchou pravdu: slova, která se zdají být jen hrou, mohou zanechat jizvy hlubší než jakákoliv zubařská výplň. Proto budu opatrnější, když se rozhodnu mluvit, a budu si více vážit toho, co si ostatní nesou v srdci.
