Nina spěchala domů. Na ruce už tikalo skoro deset hodin večer a ona chtěla co nejdřív dorazit do bytu, nasytit se a zakrýt se pod peřinu. Den byl vyčerpávající. Manžel byl už doma, večeře hotová, syn nakrmený.
Nina pracovala v malé kadeřnické salonu a dnes měla službu. Po zavření uklidila místo, zapnula alarm, zamkla dveře a tak se zdržela.
Cesta vedla přes malý městský park. Většinou byl tichý a bezpečný. Ve dne na lavičkách seděly důchodkyně, večer byl prázdný, ale pouliční lampy svítily, takže se nebálo.
Dnes však na jedné lavičce nebyla prázdná. Přituleni k sobě seděli dva děti chlapec kolem devíti nebo deseti let a malá holčička, která vypadala nejméně jako pět. Nina zpomalila krok a přišla blíž.
Co tu děláte sami? Je už tak pozdě! Pojďte ke mně domů! řekla.
Chlapec se na ni podíval, pohladil holčičku po hlavě a pevně ji objal.
Není kam jít. Náš otčím nás vyhnal.
A kde je maminka?
S ním. Přepítá.
Nina neváhala ani chvilku.
Vstaňte, pojďte ke mně. Zítra to vyřešíme.
Děti se pomalu zvedly. Nina vzala Jitku za ruku a chlapci podala ruku Antonínovi.
Tak je odvedla k sobě. Všechno vysvětlila manželovi i svému dvanáctiletému synovi. Ti, kdo dobře znali Nina srdce, se nepřeháněli otázkami hned ukázali, kde se mohou osprchovat, a posadili je ke stolu. Hladoví děti nesměle, ale s chutí snědly vše, co jim nabídli.
Pak Nina zavítala k sousedce, jejíž dcera chodila do první třídy, a požádala o něco oblečení pro Jitku. Nasbírala se spousta věcí v každé rodině po dětech zůstává dost materiálu.
Nina vykoupala holčičku, převlékla ji do čistých šatů. Antonín se umyl sám a také mu našli něco z předchozích oblečků. Společně se uveleli na gauč v obýváku Jitka neodcházela od bratra ani krok, a on ji stále držel v náručí.
Nasycené a vyčerpané děti rychle usnuly na čisté posteli. Nina poslala syna do pokoje a sama s manželem dlouho povídali v kuchyni, co dál.
Ráno vstala brzo, doprovodila manžela do práce. Sama měla jít na druhou směnu. Děti se probudily, nakrmila je, sbalila jejich vyprané a usušené oblečení do pytle a rozhodla se je odvézt domů.
Dostaly se k domu, který stál hned vedle. Byt ve třetím patře byl otevřený. Děti vešly a zamrzly v chodbě
Nina se zastavila poblíž. Toužila podívat se té ženě přímo do očí a zeptat se, o čem přemýšlela celou noc, když její děti zůstaly samy, kde nevíme kde.
Z pokojí vyšla mladá, ale vychlazená žena s velkým pupínkem pod okem. Lhostejně pohlédla na děti a řekla: Ah přišly A kdo je to?
To je teta Nina. Přespávali jsme u ní, odpověděl chlapec.
Ah Dobře, zamumlala a jako nic se nestalo se vrátila zpět do pokoje. Nina zůstala v šoku. Byla to jejich matka?
Najednou se žena obrátila kNině: Poď do kuchyně, promluvíme si.
Nina šla za ní. K našemu překvapení, ačkoliv byt byl chudý, všude panovala čistota. Nádobí uklizené, podlaha umytá, věci na svém místě. Dokonce i její starý župan s odtrženými knoflíky byl čistý. posaď se, řekla a ukázala na židli.
Nina usedla. Žena se posadila naproti, podívala se na ní svým skleslým okem a zeptala se: Máš děti?
Ano, mám syna, je mu dvanáct, odpověděla Nina.
Poslouchej Když se mi něco stane, nenechávej moje děti, rozumíš? Nemají za co vina.
Chceš je tedy opustit? překvapila se Nina.
Už to dál nesnesu. Snažila jsem se to zastavit tolikrát Ale nevyjde to. A on ukázala směrem kpokoji, odkud se ozývalo hlasité chrápání. Šla jsem na policii. Pár dní sedí a pak se vrací bije ještě horší. A bez alkoholu už to nezvládnu. Piju každý den a on děti vrhá před dveře. Nejsou mu vlastní.
Kde je otec?
Utopil se, když byla Jitka jen rok. Od té doby jsem sama.
Nepracuješ?
Pracuju vobchodě s potravinami. Minulý týden mě propustili za časté výpadky.
A manžel?
Občas něco podvádí. Snažíme se přežít
Po dlouhém tichu se znovu obrátila kNině: Jestliže se něco stane, prosím, nenechávej je. Jsi dobrá. Když je nedokážeš vzít, dej je alespoň do útulku, souhlasit?
Nina vstala. Její mysl odmítala přijmout vše, co právě slyšela. Všechno se zdálo jako noční můra. Děti vyběhly, aby ji rozloučily. Oba přišli a objali ji. Nina se rozplakala, rychle setřela slzy rukávem a řekla Antonínovi, že ví, kde ji hledat.
Vyšla ze domu a na ulici propustila slzy. Padaly jako déšť, lákajce kolemjdoucí, aby se ohlédli. Ten samý večer vše vyprávěl manželovi. Ten se nic neptal jen řekl, že děti v žádném případě nepustí. Syn, když slyšel rozhovor rodičů, přistoupil a objal oba. Tak seděli vkuchyni tiše, v objetí.
Po třech dnech přiběhl Antonín, vyděšený a rozrušený. Řekl, že matka zmizela a otce odvedli policisté. Jitka je teď u sousedky, ale dnes ji mají odvést do útulku. Všechno rychle řekl a běžel ksestře. Ten den děti skutečně odvezli.
Následující den našli matku dětí vřece. Zemřela násilně. Pravděpodobně cítila svůj osud proto se obrátila na Ninou s tím prosbou.
Nina s manželem začali navštěvovat úřady, aby získali opatrovnictví. Příbuzné Antonína a Jitky se nenašli, a po všech prověrkách, a díky Nina vyprávění orozhovoru s matkou, jim bylo povoleno opatrovnictví.
Nina musela odejít zpráce. Jitka byla velmi vystrašená, důvěřovala jen bratru a pořád byla blízko něj. I když jí spadla lžička ze stolu, dívala se shrůzou na manžela Niny, jako by čekala trest.
Bylo potřeba mnoho úsilí, aby si získala její důvěru. Antonín byl starší a rychle pochopil, že vtéhle rodině jim nic nehrozí žádná bolest, žádný strach.
Postupně se holčička otevírala. Už se sebejistě přibližovala kNině, hrála si sjeho synem, usmívala se, mluvila, ačkoliv stále trochu bála manžela Niny. Strach zdospělých mužů byl hluboce zakořeněn.
Manžel se kní choval jemně a s opatrností. Vždy snil odcerečce, ale zzdravotních důvodů Nina už nemohla mít další děti. A tak přišel den, kdy ho poprvé objal. Vrátil se po třítýdenní službě. Nina sJitkou vyšli ho přivítat. Otočil se a podal ruce dívce.
Jitka se opatrně přiblížila a objala ho za krk. Zvedl ji do náruče a šli spolu dokuchyně. Když ji viděli súsměvem, přišli kluci, pak Nina. Všichni se objali. Stačili jen stát tak, v tichu, ale s teplem v srdci.
V téhle rodině bude od teď vše dobře.
