13.května2026
Dnes se mi ve večerních hodinách vrátily všechny ty drobné hádky, které jsem s Boženkou (mou ženou) vedl celý týden. Přemýšlím, jestli vůbec umíme rozpoznat, kde končí naše potřeby a kde začíná skutečná zodpovědnost.
Boženo, jsi doma? zvolal jsem, když jsem vešel do našeho bytě na Vinohradech.
Jsem v kuchyni, ozvala se z dálky a já si všiml, že už má dříve než obvykle připravenou večeři.
Oblékl jsem si košili, umyl si ruce a vešel do kuchyně.
Proč se tak nepovídáš? zeptal jsem se.
Co bych měla říct, vážně?, odpověděla překvapeně.
Na cestě z práce jsem potkal Ritu z našeho oddělení. Řekla mi, že ti dnes poslal výplatu za kvartál pěknou částku.
Přesně tak. A co ti to přináší?, zvedla obočí.
Což víš, včera jsem ti řekl, že maminka volala a chtěla, abych Zuzaně (mé sestře) pomohl s hypotékou. Řekla jsi, že peníze nemáme. Teď je ale najednou něco v kapse.
Na co to? zeptala se.
Zkusím Zuzaně poslat deset tisíc korun, co ty na to?
Z čího? Co tím?, přerušila mě Božena a zvedla ruku, aby mě zastavila.
Třeba, že když už máme peníze, můžeme pomoci.
Ne, peníze nejsou v nás jsou v mně. To je odměna, kterou jsem získala těmi třemi měsíci tvrdé práce.
Myslíš, že jsem celou noc orala jen proto, aby se ti líbilo, že tvé sestře něco pošlu?
Ludě! Máš ale děti!
A já mám také dítě Věru. Vzpomínáš? Studuje druhý ročník na Masarykově univerzitě v Brně a bydlí v koleji.
Každý měsíc jí posílám peníze na živobytí. A ty jsi jí vůbec jednou dal jen korunu?
Vím, že jí posíláš.
Možná by ji udělalo radost, kdyby od otce dostala i tisíc na punčochy.
Můj bratr, než se pustil do hypotéky, zkoušel, jestli to zvládne.
Banky jsou chytřejší než my spočítaly, že Zuzana má peníze na splátky. Pokud jí něco chybí, jen špatně hospodaří.
Často chodí do kaváren místo toho, aby splácel úvěr. Takže jí nenabízím žádné doplňky.
Později večer jsem zaslechl, jak Božena telefonuje své matce a říká, že právě převodila osm tisíc korun.
Zajímavé. Pro Zuzanu peníze nemáš, ale pro matku prosím, zamumlal jsem tiše.
Ano, mamiččin zubní protéz se rozbil a potřebuje zubaře. Důchod není vysoký. To je moje matka, Zuzana je cizí.
Vlastně Zuzana je moje sestra! připomněl jsem.
To je pravda, ale co máš proti mně?
Zítra dostanu výplatu a peníze Zuzaně přepošlu.
Ne, nejdřív pošli deset tisíc na domácí účet, jak vždy.
Deset tisíc? To není moc? Nemůžeme dát méně?
Méně? Pak budeme mít jen těstoviny s kečupem místo domácích řízků a řízek s bramborákem. Můžeme i ušetřit na vodu a prášek na prádlo, usmála se Božena.
Co kdybych to zkusil dělat hospodárně? zeptal jsem se.
Zkus, pokud chceš. Když to zvládneš, půjčím ti zkušenost, odpověděla.
Rozhovor skončil, ale já si myslel, že Božena takovou hrozbu nesplní, a tak jsem skoro celou výplatu poslal Zuzaně.
Další den, po návratu z práce, jsem v kuchyni nenašel žádné stopy po večeři.
Boženo, co máme k večeři? zeptal jsem se.
Mrkni do lednice, odpověděla.
Otevřel jsem ji jen prázdno, kromě osamělé láhve kečupu a dvou zmražených jablek ve šuplíku.
Není tam nic.
Co by tam mělo být? Dal jsi něco dovnitř? zeptala se. Nevěděl jsi, že aby něco vytáhl, musíš něco nejprve vložit?
Už mě to nebaví, jsem hladový.
Neslyšela jsem tě. Kde jsem řekla, že peníze tam, kde jsou, a tak tam ať se jí i snídí, prohlásila Božena a posadila se do křesla s háčkem.
Musel jsem jet k mamince.
Druhý den přišla zešílená tchyně Nina Vladimírovna a chtěla vychovat mou manželku. Poslechla jsem její dlouhou výtku a řekla:
Nino Vladimírovná, zbytečně se snažíte. Už vím, že jsem špatná žena. Možná bych se měla přestěhovat k vám.
Neříkej blbosti! Vezmi se za manžela a žij s ním! odpověděla tchyně.
Jasně, to jsem jen já! Můj byt je dobrý, plat je skvělý, a výplata taky. Jediný problém nechci se dělit se Zuzanou a vámi.
Takže chcete vyprázdnit peněženku syna? Pak ho držte celý měsíc sám. Však vězte, že ne jí klobásy, ani kuře.
Co na večeři? Řízky s bramborovým salátem, možná i kapustní závitky, ale dejte více masa. A prádlo bude třeba prát sami.
Boženo, šílená jsi? Žili jsme ještě někdy dřív!, zvolala tchyně.
Občas jsme i dobře žili, ale když jste se do našeho života vmíchali, Zuzana a Grisha se rozvedli a teď s námi zasahujete?
Co to říkáš? Kdo jsem rozvedla?, zeřkla Nina.
Jenom vy, naše dcery nám jdou na nervy: ‘Grisha je takový, nesnáší mě, má málo peněz, není dobré vzdělání, malý byt’
Grisha utekal, Zuzana zůstala sama se dvěma dětmi a nedotýkanou hypotékou. Máte teď spokojený duši?
Určitě ne! Bude nám nuda, když se do nás pustíte! Já nebudu Trpět dlouho vrátím vám Václava, postarejte se o něj sami, kdo jiný by ho mohl milovat?
Cože, Ludko! To jsem nečekal! Nechci se s tebou rozcházet! Moje matka jen chtěla Zuzaně pomoct, a teď
Pomohla? Takže od další výplaty budeš bydlet u mamky nebo u Zuzany jak se dohodnou. A já to přemýšlím.
Uvědomil jsem si, že Božena si nedělá legraci. Celý měsíc jsem tedy bydlel u matky.
Pátého dne jsem se vrátil domů.
Ludko, poslal jsem ti výplatu a Věře tři tisíce poslal, oznámil jsem z prahu.
Z kuchyně se linula vůně smažené vepřové se sladkokyselou omáčkou, která mi připomněla naše rodinné oslavy.
Jdi si umýt ruce a posaď se k večeři. Nebudeš jít k mamince? usmála se Božena.
Zděsil jsem se, zatajil jazyk a nakonec pochopil, že argumenty jsou k ničemu.
—
Zapsal jsem si to vše, abych si připomněl, jak snadno se může dobrá úmysla ztratit v honbě za penězi a jak důležité je naslouchat tomu, co opravdu potřebují ti, kteří jsou nám nejbližší.
Doufám, že příště budu rozumnější.
Václav.
