Mami, mohu vejít? Musím si svámi promluvit, Vendula stojí ve dveřích rodičovského bytu, sevřená vruce velkou taškou.
Veď dovnitř, ale dej si pozor na boty, právě jsem vytřela podlahu, odplavá se matka Jana, aby dceru pustila. Táta je doma, čte si noviny.
Vobýváku se line vůně smažených brambor a řízků. Filip, mladší bratr, má vrátit ztrasy, aJana vždy připravuje jeho oblíbené jídlo.
Vendula vstoupí do pokoje, oddechněte si a posadí se na pohovku. Vvolném šatečku už výrazně vyčnívá těhotenský bříško.
Přetékají ti zase nohy? zeptá se táta Petr, odkládá noviny. Nemyslíš, že bys měla zajít klékaři?
Všechno je vpořádku, tati. První to asi je? Vendula si upraví polštář za zády. Poslouchejte, chtěla jsem vám něco říct zamotá se. Mám nápad ohledně bytu.
Ojaký byt jde? Jana právě přichází shrnkem čaje pro dceru.
Vašeho, Vendula napije horký čaj. Vidíte, vy sFilipem tu máte dost místa, že? On vjedné místnosti, vy vdruhé. Kdybychom prodali dvoupokojový byt, mohli byste mít jednopokojový
A rozdíl ti vrátit? ozve se posměšný hlas ze dveří. Filip stojí opřený ozábradí, stále vpracovní bundě dopravní společnosti. Vidím, že nestrávíš čas, sestřičko.
Filipe, už jsi doma? vstane Jana. Hned ti připravím čaj
Později, odmlčí se, oči upřený na sestru. Nejdříve naslouchej, co máš na mysli.
Filipe, co to zase začínáš? zamračí se Vendula. Říkám ti, bude vám vjednopokojovce fajn
Kdo bude mít výhodu? Filip vstoupí do pokoje ahořlavě hodí těžkou kufrovou tašku do rohu. Mně srodiči vjednopokojovce? Nebo tobě snašimi penězi?
Synku, neříkej tak hlasitě, snaží se uklidnit Petr. Promluvíme si klidně.
Co tu máme kdiskusi? Filip začíná po místnosti chodit. Před pěti lety jsme prodali chalupu, tak ji dali. Ateď co, ibyt tam? Víte co? Koupili bychom byt starší dceři? Tak ať tam bydlí vyhrkne Filip rodičům.
Já budu mít třetí dítě! Vendula zvedne hlas. Musíme se rozšířit! Ve třímístném už je těsno!
Co mám dělat já? Filip se prudce obráti ksestře. Je mi třicet dva let astále nemám svůj koutek, protože všechno rodinné peníze šly na tvůj třímístný bytu!
To je pravda, zvedne obočí Vendula. Protože jsem aspoň něco vživotě dokázala. Mám manžela, podnik, děti, byt
Manžel normální? Filip se rozesměje. Ten, co zavírá obchody jeden po druhém? Celé město už ví, že tvůj Pavel je po uších zadlužený.
Vendula bledne:
Co to vůbec říkáš?
No tak, nebuď taková, sestřičko. Jsem nákladní řidič, jezdím po celé krajině. Víš, kolik se šíří zvěsti? Ve vedlejším městě už dva obchody zavřeli, tady ještě tři sotva dýchají. Dodavatelé už nechtějí zboží, protože nezaplatili staré faktury. Co tedy vlastně potřebuješ od rodičovských peněz?
Vpokojí zavládne hustý ticho. Jana se vyděšeně dívá střídavě mezi dcerou asynem:
Vendulo, řekni, že to není pravda. Není to pravda, že?
Vendula se rozpláče na pohovce:
Nechtěla jsem vám říct Pavel má skutečně problémy. Velké problémy. Obchody nepřinášejí zisk, už dva museli zavřít. Dodavatelé chtějí vrátit dluhy. Pokud rychle nenajdeme peníze
Azanechala jsi rodiče bez domova? Filip zavrtí hlavou. Abychom se vjednopokojovce šmátrali, zatímco ty zakrýváš své manželské dluhy?
Co mám dělat? vstane Vendula, slzy jí zalévají oči. Mám dvě malé děti! Třetí se brzy narodí! Můžeme všechno ztratit!
Vyřeš svoje problémy sama! zakřičí Filip. Přestaň sedět na krku rodičů! Všechno ti kdykoli dali ichalupu, iúspory ateď chceš vzít poslední kousek?
Závidíš mi! vyskakuje Vendula, téměř převrací hrnek. Závidíš, že jsem uspěla, že jsem se provdala za normálního člověka, ane tak jako ty Kdo jsi? Řidič kamionu!
No jo, máš štěstí, zamumlal Filip. Ateď chceš rodiče oklamat. Co kdybys je přijal ksobě? Všechno ti totiž dali chalupu, peníze ať utě bydlí!
Co? odrazí se Vendula. Ne! Mám svou rodinu, malé děti
Jo, bereš od nich, ale nepomáháš? Jen taháš?
Nic nechápete! chytí se za tašku, ruce se třesou. Máme takové potíže Pavel může všechno ztratit!
A my máme zůstat bez střechy nad hlavou? Filip kráčí k sestře. Jdi odsud. Přestaň rodiče dojit. Vyřeš svoje problémy sama.
Vendula vyběhne, bouchne dveřmi tak, že se roztřese sklenička vkomodě. Jana si sedne na židli, zakryje si tvář rukama:
Proč to děláš se sestrou? Je přece těhotná
A co s ní? Filip se posadí naproti, unaveně si otírá krk. Dlouhá cesta ho bolí. Vidíte, jí to na vás nezáleží. Hlavně peníze vytáhnout.
Ale její situace je opravdu těžká
A naše ne? přejde pohledem po starém bytě s odlupovanými tapetami a popraskanými okny. Tati, kroku máš důchod. Mami, tvůj tlak kolísá. A ona chce, abyste se přestěhovali do jednopokojovky v nové čtvrti, daleko odpolikliniky
Možná to přehodnotí, tiše řekne Petr.
Vedle toho se Vendula neozve. Týden nic nevídá. Jana se snaží volat Vendula odklání hovory. Pak se objeví nečekané: přijde Pavel.
Filip právě odjíždí do nové trasy. Zazvoní na dveře. Na práh vstoupí manžel Venduly roztrhaný v otupém obleku, oči prázdné.
Můžu vstoupit? chraplavý hlas. Potřebuji si svámi promluvit.
Jana ho tiše provede dokuchyně. Filip chce odejít, ale Petr ho zastaví:
Posaď se, synu. Poslouchej. To se týká celé rodiny.
Pavel dlouho mlčí, otáčí hrnek svychlazeným čajem. Pak promluví:
Přišel jsem se omluvit. Za sebe, za Vendulu. Neměli jsme vás do toho táhnout.
Co se stalo? ptá se Jana tiše.
Všechno. Podnik se zhroutil, usmívá se smutně. Včera zavřeli poslední obchod. Věřitelé přišli, vzali zboží, techniku, kamion. Myslel jsem, že to zvládnu. Vypůjčoval, převypůjčoval Vendula mi věřila, proto přišla k vámu. Myslela, že když prodáte byt
Aco orodičích? Že si berete poslední zdůchodu? nemůže Filipa už udržet.
Máš pravdu, Pavel se podívá vzhůru. Úplně jsem se přepnul. Snažil jsem se hrát velkého podnikatele, sebral jsem úvěry. Akdyž to spadlo, nic jsem nevěděl, jak dál. Stydím se vám do očí.
AVendula? zeptá se Jana.
Pláče pořád. Říká, že neví, jak dál žít. Stydí se kvámu přijít po té hádce. Víte, jaká je hrdá
Ale zvládnete to? Děti jsou malé
Snažíme se, přikývne Pavel. Najal jsem se jako expedient do velkoobchodu. Vendula také našla práci bude administátorkou vobchodním centru, až po porodu. Budeme žít jako ostatní. Jenže zakoktá, promiňte nám, opravdu. Neměli jsme vás zatahovat.
Když Pavel odejde, vkuchyni zavládne těžké ticho. Filip stojí u okna, dívá se na šedý podzimní dvůr. V hlavě se mu točí myšlenky na sestru. Jak se změnila za léta zveselejší holky se stala arogantní bohatá manželka. Ateď
Víš, synu, najednou pronese Petr. Udělal jsi dobře, že jsi nám neprodal byt. Vždy jsme Vendulu rozmazlovali, všemu jsme vyhovovali. A ona
O měsíc později znovu stojí Vendula ve vstupní hale. Shodila se, jen břicho stále vyčnívá, vjednoduchém šatečku, bez šperků amake-upu. Usedne na koridor, rozpláče se:
Odpusťte mi. Jsem taková Udělali jste pro mě tolik, ajá
Jana běží kní:
To stačí. Nějak to zvládnete.
Filip se dívá nasestru anepoznává ji kam se poděla nedávná pýchavá dívka? Sedí unavená, nezdobená, v opotřebovaných botách.
Dobře, řekne nakonec. Půjdeme dál. Budeš žít jako ostatní, bez přetvářky.
Děkuju, Vendula zvedne oči plné slz. Když jsi nám tedy neprodával byt. Měl jsi pravdu musíme si poradit sami.
Ten večer sedí všichni dlouho vkuchyni. Vendula vypráví, jak vše spadlo nejprve jeden obchod, pak druhý. Jak Pavel běhal po městě, hledal peníze. Jak neuspala nocí, přemýšlela, co dál.
Víš, říká bratrovi. Myslela jsem, že jsme nejlepší. Že když máme peníze, jsme výjimeční. A teď Pavel rozváží náklad, já brzy nastupuji vobchodním centru. Jako normální lidé.
To je fajn, přikývne Filip. Není na tom nic hrozného. I já řídím kamion ažádný výčitek nemám.
Uplyne rok. Vendule se narodí třetí dítě chlapec. Pavel pracuje jako expedient, dny zmizí, ale vždy se vrátí snakupovaným zbožím. Vendula si najde práci na dálku jako copywriterka, rychle se upraví, získá dokonce ocenění za první kvartál.
Jednoho večera Filip přijíždí k sestře potrase. Vendula připravuje vkuchyni:
Ach, brácho! Vjdi, dám ti polévku.
Jen na chvilku, mám tady malé vytáhne ztašky sáček scukrovinkami ahračkami.
Starší děti se rozběhnou k uji. Vendula se usměje:
Vždycky je rozmazluješ.
Aco jim neumožním? Filip podá vnoučatům hračku. Vyrůstají ti dobrí chlapci.
Když děti utečou do pokoje, Vendula nalévá bratrovi čaj:
Poslouchej, chtěla jsem se tě zeptat. Znáš firmu TransOil? Pavel dostal nabídku tam přejít, vyšší plat.
Normální firma, přikývne Filip. Snimi často spolupracuji, platí včas.
Říkám mu, aby šel. Stále se bojí změny.
Po svém podnikání? Jasný. Ale tam fakt platí dobře.
Vendula chvíli mlčí, pak dodá:
Včera jsem procházela naše staré obchody. Teď tam stojí lékárna. Není to smutné, jako by to byl jiný život.
Tak to zní, odslaví Filip čaj. Žijete normálně. Práce, děti rostou.
Následující den Filip navštíví rodiče. Petr čte noviny, Jana zalévá rostliny na parapetu.
Filipe, posaď se, Petr odloží noviny. Měli jsme sJana radost
Bez obalu, tati.
Krátce řečeno, rozhodli jsme se ti půjčit peníze na první splátku hypotéky.Filip poděkoval rodičům, podepsal smlouvu a s úsměvem vstoupil do nového domova, kde už čekala rodinná harmonie.
