Jitka otěhotní. Její manžel Petr během celé těhotenství neopouští svou ženu. Plní jí všechny přání i rozmar. Když nastává ten okamžik, Petr Jitku odvádí do porodnice na Karlovské nemocnici v Praze. Když se na svět objeví zdravá dcerka, uleví si a s úlevou vydechne. Spokojený a radostný novopečený táta odjíždí domů odpočinout si. Následující den přijíždí navštívit manželku s dcerou.
Vaše manželka tu není najednou mu ozve sestra.
To nemůže být! nevěří Petr. Možná jen vyšla ven? Hledejte ji!
Ne, odešla, tady je vzkaz podá mu sestra papírek složený napůl. Petr jej rozbalí a bledne od přečteného.
—————————————————————-
Vedoucí prodeje v Brně, Milan, není ženatý, a když uvidí mladou a krásnou Jitku, okamžitě se do ní zamiluje. Přichází první den do jeho oddělení a on k ní hned přistoupí.
Dobré ráno, kolegyně říká s tak vřelým úsměvem, že se Jitčiny oči nechtěně zaměří na něj.
Dobré ráno odpoví jemným hlasem a usměje se zpět.
Takže se pouštíte do svých povinností. Odbor vám představí starší kolegyně Alena, podívám se na ni. podívá se na Alenu. Seznamte se s pracovním řádem. Přeji hodně štěstí, ať nám to vyjde.
Kolegové, převážně ženy, se zvědavě podívají na svého šéfa, a když odejde, Alena pošeptá Veronice:
Už nějaký čas se náš Milan zajímá o nové kolegyně? a obě se zasmějí.
Jitka se nejdříve dívá kolem, protože je v novém kolektivu. Chová se ne tak skromně, jen tiše pozoruje. Je jí teprve dvacet dva, ale už od sedmnácti rozbíjela několik vztahů. Na vysoké škole se dokonce zapletla s učitelem o dva desetiletí starším, který po prvních pochybnostech vztah ukončil, když se rozšířily zvěsti o jeho manželce.
Po chvíli Petr navrhne Jitce po práci posedět v kavárně.
Proč ne, jste můj šéf a se šéfem je třeba mít dobré vztahy, udržovat kontakty usměje se Jitka.
Jitka se usmívá mile a nezištně, Petr nejprve myslí, že vtipkuje. Ale radost mu roste, protože souhlasila. Petrovi je třicet, nikdy se neoženil, měl už pár vztahů, ale k vážnému kroku nedošlo. Vztah se rychle rozvine, zamilují se, scházejí se, a pak kolegové překvapení, když jim Petr oznámí, že s Jitkou plánují svatbu.
Všechna Jitčina přání a rozmary plní bez výčitek. Dokonce přijal její podmínku.
Zatím žádné děti neplánujeme, chci si užít čas pro sebe. Až budu připravena stát se matkou, dám ti vědět. Zatím, milý, žádné plenky a dětské oblečky.
Petr si myslí, že čas uteče a Jitka pochopí, že rodina bez dětí není rodina. Čas plyne, Jitka však nechtějí mít dítě, a kdykoli Petr zahájí rozhovor o dítěti, ona ho prudce zastaví.
Milý, přece jsem tě varovala, a ty jsi souhlasil, tak mě už nevybízej k dítěti. Na to ještě nejsem připravená.
O nějaký čas Petr zahlédne Jitku smutnou, vychází z koupelny s testem na těhotenství v ruce.
Cože, Jitko, jsi těhotná?!
Přikývne. Petr ji radostně zvedne do náruče a ona se rozpláče.
Nechci rodit, nechci být těžká. Musíš něco udělat.
Petr ji však stále drží v náručí a líbá jí slzy namočené tváře.
Nezlob se, neplač, je to radost. Tak tě miluju, Jitko. Budeme mít dítě!
Jitka je však rozhodnutá. Jde k lékaři a chce těhotenství ukončit. Petr ale dorazí do nemocnice včas, než vstoupí do ordinace, a s vášní ji vyvedie ven.
Prosím, Jitko! Nedělej nic, nech naše dítě přijít na svět. Pomůžu ti ve všem, slibuji!
Manželka souhlasí s podmínkou, že už nebude měnit plenky ani nosit noční hlídky. Celou těhotenství Petr nepustí od Jitky, plní jí všechny přání i rozmar. Konečně přijde ten okamžik, Petr ji odveze do porodnice. Když se na svět objeví zdravá dcerka Eliška, uleví si a s úlevou vydechne.
Spokojený a radostný novopečený táta odjíždí domů odpočinout si. Následující den, když přijíždí do porodnice navštívit manželku s dcerou, náhle mu řeknou:
Vaše manželka tu není, odešla a dítě zůstalo.
To nemůže být neuvěřil Petr. Možná jen odešla někam, hledejte ji!
Ne, odešla, tady je vzkaz podá mu sestra papírek složený napůl. Petr jej rozbalí a bledne.
Na papíře jsou tři slova: Nehledej mě
Ani v kanceláři, ani doma se Jitka neobjevuje, neodpovídá na telefonáty, změní si telefonní číslo. Po půl měsíci však zavolá Petrovi.
Sbírej moje věci, přijde můj bratranec a vezme je. S rozvodem se sám vyřídíš, já stejně nepřijdu.
O dceři se vůbec nemluví, není mu potřebná, ani Petrovi. Tak se pro Elišku stane matka i otec. Naštěstí mu žije blízko jeho matka, která se o dceru postará.
—————————————————————-
Zazvoní telefon. Petra odpoví. Volá škola. Paní učitelka Martina, učitelka Matěje, jejího syna, který je ve druhé třídě.
Okamžitě přijďte do školy, váš syn zde něco způsobil! a zavěsí, aniž by se pouštěla do podrobností.
Petra chytí tašku, požádá si o volno a běží do školy.
Co mohl Matěj udělat? Přestože je můj syn klidný, roste vyrovnaným dítětem, nevyvolává potíže přemýšlí během chůze.
Matěj se narodil navzdory všem lékařským předpovědím. Jeho manžel Tomáš před svatbou poctivě řekl, že děti nemůže mít, a dokonce má papír, který to potvrzuje. To je Tomášův třetí manželství.
Snad se lékaři zmýlili, existuje nějaký malý procentní podíl souhlasila Petra, když se s Tomášem vdala, protože ho milovala, ale doufala, že pokud nebudou mít vlastní děti, vezme si dítě z dětského domova. Tomášovi o tom ale neřekla.
Tomáš v prvním manželství přežil jen půl roku a odešel, obviňujíc svou manželku z večírků. Ve druhém manželství manželka požadovala vyšetření, po kterém odešla. Tomáš chtěl být otcem. Nakonec Petra otěhotní, a s radostí běží k Tomášovi s dokladem, že je těhotná osm týdnů.
Tomáši, máme radost, podíváš se podá mu papír. Budeme mít dítě, řekla jsem, že lékaři se mohou mýlit! Budeme mít miminko, jsem tak šťastná!
Tomáš se zamračí.
Radost? Proč se radovat? Cože? Vyhýbal jsi se zodpovědnosti za dítě?
Po čase se Tomáš uklidní a večer řekne:
Dobře, v rodině by mělo být dítě, i když není moje. o tom však nechtěl dále mluvit.
Petra mlčky přestane přesvědčovat, že lékaři se mohou mýlit. Když se narodí Matěj, Petra se uklidní. Hlavní je, že syn vypadá jako Tomáš, i když Tomáš to nevidí. První měsíce po narození Tomáš mlčky sledoval syna, i když s ním trochu bojuje. Později se ale na něj zase zaměří.
Tomáš opět křičí a hádá se.
Přišla jsi sem, aby tvůj otec věděl, že má syna. Proč jsi ho zapsala na mé jméno, abych platila výživku za cizí dítě? Nech, aby platil ten, kdo je biologický.
Petra pláče, prosí, uklidňuje manžela. To se ale často opakuje. Matěj už roste a vidí všechny hádky. Tomáš řekne synovi:
Jdi k otci, ať tě krmí a obléká.
Petra udělá test, který potvrdí, že Tomáš je Matějův otec, ale Tomáš opět křičí:
Myslíš, že ti uvěřím? Zakoupila jsi si všechny důkazy, ale to ti nepomůže, stejně tě odhalím.
Petra vezme Matěje a odejde k matce. Tam ale Tomáš přichází. Nakonec si pronajme pokoj na druhém konci města, a po čase ho Tomáš najde. Petra už podala rozvod. Kolik musela snést, věděla jen ona. Rozhodla se přestěhovat do jiného města, kde nyní žije s Matějem a pracuje. Všechno se jí podařilo uspořádat.
Konečně si může s úlevou oddechnout. Všechno je v pořádku, Matěj roste jako poslušný chlapec, už chodí do druhé třídy. A najednou zazvoní telefon ze školy
Během běhu do školy Petra vidí před ředitelovým šatníkem Matěje a jeho spolužáka s dívkou. Známá dívka je Alena, šikovná žákyně, která se na rodičovské schůzce často chválí. Matěj má jizvu na tváře a Alena se na něj kroutí pohledem.
Dobrý den pozdraví, a v tu chvíli přistoupí paní učitelka Martina.
No tak, přišli řekne. Matěj tady něco udělal, odrazil Alenu
Mami, já jsem nevinný, ona to začala. Říkala jsi, že nesmíš urážet holky, ale ona ukázala jazyk a řekla, že jsem bezotcový, a ještě mi škrtnula tvář. zamrzne Matěj a upřímně se dívá do očí matky.
Tati, nejsem vinna sklání oči Alena.
Aleno, přestaň říká otec.
Matěji, musíš se omluvit Aleně.
Aleno, i ty máš část viny.
Děti stojí proti sobě, jako by chtěly pokračovat v rozepři. Paní učitelka Martina přitom říká:
Rodiče, můžete si sami vyřešit, kdo je vinen?
Vyřešíme to najednou odpoví Petra i Petr, a když se na sebe podívají, oba se zasmějí.
Já jsem Petr, otec Aleny.
Já jsem Petra, matka Matěje.
Alenko, promiň mi první prolomí ticho Matěj, díve se na ni z níže.
A i ty se mi omluv, dotkne se Alena Matějovy ruky.
No a máme to, řeknou rodiče a znovu se zasmějí, teď už i děti se usmívají.
To stojí za poznámku říká Petr. Co takhle zajít do pizzerie?
Mami, jdeme!
Alena se vážně podívá na všechny a řekne:
Nemyslete si nic špatného, opravdu jsme se usmířili. Že, Matěji?
Věřím, podpoří Aleninu matku. Všechno je jen nedorozumění, podívá se na Petra, který přikývne.
Děti jsou spokojené a vesele si povídají, jedí pizzu až do tváří. Už jsou kamarádi a Matěj říká Alence:
Když tě někdo urazí, řekni mi, a já to vyřeším.
Rodiče o tom již nezdůrazňují, protože jejich děti už jsou přátelé. Oba si uvědomují, že se jim něčemu podobnému líbí. Po tomto setkání následují další chodí do kina, procházejí se v parku, navštěvují se navzájem.
Děti pochopily, že rodiče si na sebe navzájemA tak se všichni společně rozhodli otevřít rodinný bistro, kde budou slavit život, lásku a přátelství.
