No tak, během svátku tě nevyhnáme. Připrav nám tři ložnice moje sestry a neteř zůstanou na noc. Ty si na noc přespíš v kuchyni.
Paní Libuše Vasilíková, a co když jsem jedinou vlastnicí tohoto domu? Mám i papíry. Tak se vůbec nepokoušejte proniknout dovnitř vyhodí vás s policií.
Dnes po práci Jana chtěla zajít do obchodního centra. Za dva týdny je Silvestr. Pozvala ji stará kamarádka Kateřina.
Jana věděla, že se tam sejde velká parta: dcerka hostitelky s manželem a dětmi, sestra, neteřstudentka.
Jana často u Kateřiny byla a znala všechny. Proto chtěla dopředu nakoupit dárky.
Vybrat dárky Jana uměla, ale dávat je milovala. Už teď si představovala radost bloudit po odděleních ozdobených řetězy, zírát, vybírat, sledovat, jak prodavač pečlivě balí koupené věci do lesklého papíru.
Ale nálada jí zhoršila hned, jak vyšla ven: na parkovišti u auta na ní čekala Radka sestra jejího bývalého manžela.
Jani, čau! pozdravila Radka. Co jsi tak dlouho? Už jsem zmrzlá.
Dobrý den, Radko. Nečekala jsem tě tady.
Proč ne? Přeci jsme příbuzní odpověděla Radka. Aspoň dvacet let jsme si byli.
Naštěstí už nejsme, odpověděla Jana a chtěla už otevřít dveře auta.
Ale Radka ji zastavila.
Poslouchej, Jani, mám k tobě prosbu. Přesněji řečeno, celá rodina.
Jaké rodiny, Radko? Už rok s vaší rodinou nemám žádný vztah. Tak žádné prosby neslyšim, řekla Jana.
Ne, jen poslouchej. Nevím, jak jste s Michalem majetek rozdělili, ale máma pořád věří, že dům, ve kterém bydlíš, patří naší rodině.
Koupili jste ho s Míškem, on ho deset let vybavoval. Celou rodinu jsme tady setkávali na Nový rok i na jarní svátky. A teď co?
Máma plánovala na své narozeniny v květnu shromáždit celou rodinu v domě, postavit stoly na verandě, jak to vždy děláme. A ty nás nevpustila. Jdeš někam pryč.
Nechápu, proč mi to všechno říkáš? zeptala se Jana. Jel jsem k přítelkyni, chtěla jsem jednou odjet. Promiň, zapomněla jsem se zeptat.
A zapomeňte na vaše rodinné posezení v mém domě. Když jsme se s Míškem rozváděli, dohodli jsme se: byt, auto a garáž on, dům já. Všechno jsme hned úředně zařídili. Takže se můžete scházet u Michala v bytě. Konec.
Jani, máma prosila, ať 31. prosince můžeme pozvat hosty do domu, jako dřív. Přijde spousta lidí nemáme kde celou rodinu ubytovat, řekla Radka.
Paní Libuše Vasilíková to fakt? To nevěřím! Dvacet let mi jenom něco vymýšlela. A najednou požádá? Radko, řekni jí, že nesouhlasím. A pro rodinu najděte hotel.
Jana nasedla do auta. Už neměla náladu kupovat dárky. Zítra koupím, pomyslela si a vydala se domů.
S Michalem spolu žila skoro dvacet let. Dům, o kterém mluvila Radka, koupili před deseti lety.
Před rokem muž prohlásil, že ve čtyřiceti pěti letech život nekončí a že dál bude budovat s mladou asistentkou.
Jana mu v tom nepřekážela, ale ani se nechtěla nechat zneužít. Dům i rodinné úspory zůstaly jí, on dostal dvoupokojový byt, auto Škoda Octavia a garáž.
Protože zůstala Jana s dceroustudentkou, Michal nechtěl žádat společný účet.
Před pár dny Lízka (její dcera) zavolala a řekla, že zůstane na Silvestra v internátu.
Mami, nebudeš se na mě zlobit? zeptala se. Na prázdniny přijdu domů.
Pak Jana přijala Kateřininu nabídku. V té partě se nebudu nudit.
Znalost Radky jí ale naznačovala, že to není konec klid jí nedají. A měla pravdu.
Ve stejný večer jí zavolala bývalá tchyně:
Jani, neberete si na sebe moc? Drzce jsi si vzala dům po Míšce, a teď si myslíš, že nás tady nenajdou?
Tak to je: letos Silvestr oslavíme celá rodina v našem domě! V tom, kde můj syn laskavě dovolil, abyste tu přespali. Rozumíš?
Tak buď, během svátku tě nevyhnáme. Připrav nám tři ložnice moje sestry a neteř zůstanou přes noc. Ty budeš spát v kuchyni.
Paní Libuše Vasilíková, a co když jsem jedinou vlastnicí? Mám i papíry. Tak se vůbec nepokoušejte proniknout dovnitř vyhodí vás s policií.
Uvidíme, kdo koho vyhodí! Však připrav místnosti, my přineseme všechny potraviny, takže ti nic nebudeme brát na vaření. A neodmítej, protože tenhle Silvestr si zapamatuješ na celý život!
Myslím, že za ten rok se matka Michala naprosto proměnila, pomyslela si Jana.
Libuše Vasilíková nebyla mírumilovná, ale její výstup překvapil starou zeťku. Opravdu si myslí, že Jana se poleká a bude poskakovat po jejích rozkazu?
Dříve byla Jana v té rodině považována za nejlepší zeťku dvě další se smířily a uznaly právo tchyně na vůdcovskou roli.
A teď, když se s Michalem rozvedli, slova bývalé tchyně vyvolala jen údiv: na co počítají?
Mezitím v bytě Libuše Vasilíkové se připravoval plán.
Radko, ty s Alexejem budete za nákup potravin. Kupte vše, co jde, dopředu. Budeme vařit večer 31. a ráno 1. ledna.
My se postaráme o studený a horký. Světlana a Olga o saláty. Vše dáme do krabiček, nádobí na stůl vezmeme od Jany vím, že má dva servisy. Když Michal stěhoval, nádobí nebral.
Mami, a když nás opravdu nepustí? zeptala se Radka.
Ať zkouší! Budeme dvanáct lidí celá rodina. Bude se stydět! Jak si to představuješ?
Otevře dveře a na verandě stojí strýc Karel a teta Luba, Lýna s Natálií a další. Myslíš, že je před nimi zamkne? Pustí nás, jako milá, ještě nám i stůl pomůže prostřít. To je přece rodina!
31. prosince v devět večer před domem č.14 na Východní ulici se zastavily čtyři auta.
Divný, řekl Alexej, manžel Radky. Světlo nesvítí. Možná tu Jana není?
Kam by se mohla schovat? Je doma. A Líza určitě přijela. Schovávají se, skrývají se před námi, usmála se Libuše Vasilíková. Zvoněte.
Ale nikdo neodpověděl a dveře neotevřel.
Počkejte, mám klíče, řekla Libuše. Věděla jsem, že Jana něco takového udělá, tak jsem si ho přichovala.
Vrátnou otevřeli a celou velkou partu pustili dovnitř na dvůr.
Počkejte, hned otevřu dům. Tady, zapněte světlo a přesuňte vše do kuchyně, za chvíli postavíme stůl. A Jana, ať se schovává, pozveme ji ani ke stolu.
Po dvaceti minutách zaslechlý koridor způsobil rozruch.
Tady je paní majitelka, řekl Alexej.
Ale nebyla to paní majitelka.
Jana mezitím pomáhala Kateřině prostříhat stůl hosté měli dorazit za chvilku.
Najednou jí zazvonil telefon.
Paní Jana Mikulášová? Ve vašem domě se spustila alarmová hlásička. Přijela zasahovací jednotka.
Tady je dvanáct lidí, tvrdí, že jsou vaše příbuzné a jsou tu s vaším svolením.
Nikdo jsem nepozvala. Asi jsou příbuzní mého bývalého manžela. Nepřivítala jsem je. Vnikli sem dobrovolně.
Půjdete na výpověď?
Samozřejmě. Jenže teď nejsem ve městě, vrátím se až pozítří.
Nežádoucí hosté museli jít na policejní stanici, kde strávili pár hodin. Mezitím, co dorazili k bytě Libuše, saláty už tekly, horké už vychladlo.
Když se Jana vrátila domů, zavolal jí bývalý manžel a chtěl, aby podala trestní oznámení.
Jani, myslel jsem, že jsi zamkla dveře, ne? zeptal se.
Nezamkla jsem, k čemu by se měnily zámky? Používám ten starý, odpověděla.
Proč jsi, když jsi odjela, zamkla na starý?
Tušila jsem, že tvoje matka se nesklidní a přijde s hosty slyšela bys, jak se mnou mluví. Nechtěla jsem, aby nepřátelé zkazili dveře, vysvětlila Jana.
Takže jsi zámek úmyslně nastavila, aby měla tvoje matka klíč, a pak dům nasadila na alarm? Vyprovokovala jsi je! Chtěla jsi, aby je zadrželi?
Michale, tvoje rodina měla na výběr mohli oslavit Silvestr doma. Rozhodli se však jinak, takže skončili u policie. Já jsem v tom nevinná.
Jo a musela jsem po nich uklízet a větrat celý dům co už na stole mělo, před mým příchodem se trošku zkazilo.
Proč jsi Radku neinformovala, že dům nasadíš na alarm?
Proč ne? Na bráně i na dveřích jsou cedulky: Chráněno policií. Všichni čtou.
Předej to pozdrav všem mamince, Radce, Alexejovi a ostatním. Řekni, že už vás u mě doma nečekám.
Tentokrát jsem výpověď podala, ale už se to nebude opakovat. Budou se řídit zákonem
Co si myslíte o tomhle chování staré rodiny? Napište mi do komentáře, co vás napadá. Lajkněte, pokud se vám to líbilo.
