Dobře, chlapi, rybaření počká, rozhodujeVáclav Novák a chytá rybářskou sít. Musíme zachránit tu slabou tvář.
Václav řídí člun po klidné hladině Máchova jezera, a jeho pasažéři turisté z Prahy s nadšením hází pruty. Den je nádherný: svítí jasné slunce, jemně sídlí váněk a ryby svižně zakopávají.
Václave, něco tam plave? najednou vykřikne jeden z odpočívajících a ukazuje do dálky.
Kapitán se zamračí a zkoumá vodní obzory:
Vypadá to jako ptákAle ne, něco podivného.
Když se člun přiblíží, všichni se překvapeně podívají na sebe. Ve vodě se sotva drží na povrchu zoufalý kočka. Rezavá, mokrá, úplně vyčerpaná.
No teda! zavrtí hlavouVáclav. Jak se tady dostala? K břehu je to půl kilometru!
Možná spadla z lodi? usuzuje jeden turista.
Nebo ji proužek odnesl, doplní druhý.
Kočka si povzdeje a snaží se plout ke člunu, ale síly jí ubývají.
Dobře, chlapi, rybaření počká, rozhodujeVáclav a chytá rybářskou síť. Musíme tu slabou zachránit.
Vyjmout kočku není jednoduché bojí se, škrábe se, přebíhá ze strany na stranu. Nakonec ji přiloží k síti a šetrně zvedne na palubu.
Ta slabá je úplně vyčerpaná, povzdechneVáclav, zabalí třesoucí se kočku do staré bundy. Kolik času už v té vodě strávila?
Kočka se schová v rohu paluby a dívá se na lidi opatrně, vystrašenýma očima. Mokrý kožich se roztahuje všemi směry, vousy se třesou.
Jaká hezká, rozpláče se manželka jednoho z turistů,Květoslava. A ještě tak mladá.
Musíme ji ukázat veterináři, znepokojuje seVáclav. Kdo ví, kolik vody nasála.
Veterinář kočku prohlédne a uklidní všechny:
Je zdravá, i když vyčerpaná. Dehydratovaná, vystrašená ale naživu. Odpočine si deset dní a bude jako nová.
Možná bychom měli najít majitele? ptá seVáclav.
Můžeme dát oznámení. Ale vypadá to, že je to toulavá kočka. Vypadá jako pouliční.
Václav kočku odnese domů. Jeho ženaAlena ji přivítá s úsměvem:
Ach, jaká tenká! Teď tě najíme pořádně!
První dny kočka schovává se pod pohovku, vylézá jen na jídlo. Postupně začíná prozkoumávat nový domov. O týden později už přede, kdyžAlena jemně hladí její záda.
Víš, řekneVáclav své ženě, maybesi ji necháme. Majitelé se pravděpodobně neobjeví.
Nejsem proti, usměje seAlena. Už dlouho jsem chtěla mít koťátko. A jak ji pojmenujeme?
Štěstínek, odpoví hnedVáclav. Ne každému se podaří uniknout v otevřeném jezeře.
Kočka, slyšíc nové jméno, pozvedne hlavu a hlasitě zavrčí jako by schválila výběr.
Uplyne měsíc a Štěstínek se plně stane součástí rodiny. PřicházíVáclavovi ke dveřím, hřeje se naAleninýchkolenou, šikovně si vybírá rybu z kuchyně. Jen vodu stále vyhýbá dokonce ke své misce přistupuje opatrně.
Asi má psychologickou ránu, povídáAlenasvým sousedkám. Po tom není divu.
Nebo to tak osud chtěl? zamyslí se sousedkaTereza. Přesně k vám připlavala.
Václav jemně poškrábe kočku za uchem:
Možná to byl opravdu osud.Dobře, že jsme ten den vyrazili na rybaření.Kdyby ne
Rezavá kočka se otře o jeho ruku a spokojeně přede, jako by říkala:Všechno bude v pořádku. Jsem teď s vámi. Navždy.
AVáclav sAlenou s tím tiše souhlasí.
Někdy pomoc v ten správný okamžik přinese nečekané štěstí. Někdy záchrana přijde tam, kde ji nečekáš, a pravá náhoda ti pluje vstříc. Hlavní je nezmeškat ten okamžik, kdy někdo potřebuje tvou pomoc.
Právě v takových chvílích vstupuje do života něco nového, nečekaného, láskyplného. I když začátek byl napjatý, nejpevnější pouta se často rodí v těžkých časech.
Nezapomeňte sledovat naše novinky, přihlašujte se k odborným článkům!Zanechte své myšlenky a pocity v komentářích, podpořte nás lajky.
