Pavel od dětství cítí nejistotu kvůli své nízké výšce. V mateřské škole v Praze je nejmenší i holky mu připadají vyšší. Nemá žádné kamarády, hraje si sám, a když ostatní děti berou jeho hračky, mlčí a vydržuje, aniž by se svěřil rodičům.
Na základní škole se situace nic nezmění. Nazývají ho klínek, vysmívají se mu, a on jen pevně svírá pěst. Když už se posměšky stávají nesnesitelnými, požádá rodiče, aby ho přihlásili do sportovního kroužku.
Po několika letech je už nepoznat. Vyrostl, zesílil, tělo má svalnaté a pevné. V deváté třídě začnou dívky projevovat o něj zájem, ale Pavel si pamatuje všechny urážky z dětství a nechtěl nikoho pustit blízko.
První romance a první zklamání
Když nastupuje na vysokou školu v Brně, jeho život se mění. Stává se sebejistějším, snadno navazuje kontakt s lidmi a dívky mu ochotně projevují sympatii.
Tak potkává Zdeňku studentku, která si pronajímá garsonku v centru města. Zpočátku ho jen doprovází k vchodu, ale jednoho večera ho pozve dovnitř. Začíná tak jejich intimní vztah.
Přesto mu to nepřináší pravé štěstí. Jednoho dne, když naslouchá svému srdci, navrhne:
Vezmeme se.
Zdeňka se rozesměje:
Pavle, máš celý život před sebou! Jsi atraktivní, sportovní a věř mi, budeš mít spoustu žen. Můžeš chodit s kýmkoli a pak si vybrat tu nejlepší.
To myslíš vážně? jeho hlas se ochladí.
Samozřejmě! pokrčí rameny. Mám už snoubence. Je nejhezčí a nejbohatší v našem sousedství, posílá mi peníze, abych nechtěla bydlet na koleji. Setkáváme se jen o prázdninách, a s tebou trávím noci.
Tyto slova ho probodnou.
Jsem tedy jen dočasná volba? zeptá se ho hořce.
Pavle, fakt se mi líbíš! Ale přece víš
Pavel vstane a začne sbírat věci.
Jsi naštvaný? usměje se Zdeňka, sleduje ho očima. Je fajn, že teď poznáváš pravdu. Prostě nedůvěřuj hned všem dívkám. Poznej je nejdřív, než otevřeš srdce.
Pavel odchází, cítí se využitý.
Domácí útulnost místo rozbitých iluzí
Vrátí se domů a odhodí kufr u prahu.
Synu, co se stalo? zeptá se znepokojeně matka. Svatební obřad nebude?
Škoda, odpoví stručně a vytáhne z kapsy prsten. Vezmi ho, budeš ho potřebovat víc než já.
Matka se na něj smutně podívá.
Krásný prsten, budu si ho nosit sama, povzdechne. Jdi do kuchyně, upekla jsem tvé oblíbené koláčky a uvařila mátový čaj. Posaď se, povíme si.
Pavel pocítí hřejivost a péči, po nichž v posledních dnech tolik toužil.
Další úder do sebevědomí
Na vysoké škole se vyhýbá setkáním se Zdeňkou, ale ona se chová, jako by se nic nestalo. Po vyučování jde ruku v ruce s Konrádem, šeptá si s ním a pak zmizí v neznámém směru.
Pavel si uvědomí, že její slova byla jen výmluva. Byl pro ni jen dočasnou zábavou, náhradou do doby, než se objeví další vhodná varianta.
Tento myšlenkový otisk v duši zůstává nepříjemný.
A o pár dní později ho čeká další zkouška.
Pavle, přijď na mou narozeninovou oslavu! náhle mu řekne Miroslava, jedna z nejkrásnějších studentek jeho ročníku.
Je to šance na něco skutečného nebo zase nová past?
