Filipa už od základní školy měl rád Alžbětu a oba si slíbili, že se jednou vezmou.
Filipova matka, Jana Novotná, která řídila porodnici v nemocnici, s tím výběrem nesouhlasila. Už dlouho měla v oku sestru Kristýnu, kterou si představovala jako vhodnou snoubenku byla oblíbená nejen u kolegů, ale i u pacientek, protože pocházela z rodiny lékařů.
Po maturitě se Filip zapsal na lékařskou fakultu, Alžběta na školu cizích jazyků, aby se stala anglickou překladatelkou jako maminka i babička. Spolužáci je vzali oslavit do přírody, na Filipovu chatu v Beskydech. Zůstali tam téměř celý měsíc a vůbec se nechtěli vracet domů, ale brzy se blížily nové semestry a museli se připravit.
Na podzim si Alžběta řekla Filipovi:
Jsem těhotná. Co na to řekneš?
Co si myslíš, že? Samozřejmě tě vezmu do matriky a všechno zařídíme.
Nejsem jen taková, jsem těžká.
A co sportovec? Vyrážel jsem se v gymnáziu na zápasy. Pro mě jsi lehká jako pírko, zakouzl Filip s úsměvem.
Jak to ale uděláme s školou?
No, Lízko, asi budeš mít po porodu roční pauzu.
Jdu na dálku, jako má máma. Měla mě ve devatenácti a všechno zvládla. Aže po svatbě pošlu rodinu kněčemu, co bude dál. Maminka to určitě nepřijme, je taková postava.
Jen pro tvůj klid, Lízko, přikývl Filip.
Počítali se svatebním úředníkem, podali žádost a každý se vydal domů. V Alžbětině bytě byli hosté kamarád jejího otce přišel se svou ženou a šestnáctiletým synem Alešem, který vypadával starší.
Filip doma svým rodičům vyprávěl o novince a varoval je, že bude brzy svatba. Jana to nesnášela a večer zamířila k Alžbětiným rodičům, aby vyvolala drama. Zaklepala na dveře, ale nikdo neotevřel. V obýváku se připravovalo jídlo a hrál se hudební podkres, takže zvonek nikoho nevyrušil. Aleš právě sprchoval, podivně se podíval na zvonek a v ruce si přivázal ručník, pak dveře otevřel.
Jana nejprve zmateně koukala, pak si všimla telefonu, stiskla nahrávání a natáčela chodbový prostor, kde stařil Aleše v županu.
Jdeš k Anně?, zeptal se Aleš, nechápejíc, co dělá.
Už ne, odpověděla Jana a spěšně sjela po schodech.
Doma ukázala Filipovi záznam a podtrhla, jak dlouho trvalo otevřít dveře.
Znáš ten chodník Alžběty? Stále nevíme, kdo je otcem.
Mám to, mami. Měla jsi pravdu. Není to pro mě.
Filip poslal Alžbětě na telefon rozhořčenou zprávu a celý telefon vypnul. Alžběta nic nepochopila, ale nedostala se k Filipovi, tak se rozhodla po nocích k němu přiběhnout.
Jana očekávala, že Alžběta přijde pro vyjasnění, a sledovala ji z okna. Když uviděla dívku, vyběhla do chodby a otevřela dveře sama. Nedovolila Alžbětě vstoupit, vyšla na schodiště a křičela:
Co chceš od Filipa? Už spí. A ty, co hraješ na dvě tváře? Švihni si s jinýma chlapy, a pak se vrátila do svého bytu a rychle zabouchla dveře.
Alžběta nepochopila, rozplakala se na schodech. Po chvíli se vrátila domů. V kuchyni Anna myla nádobí, a její slzavá dcera ji objala.
Zuzanko, co se děje? Svatební den se blíží, měla bys být šťastná.
Mami, už nic nebude, jen nosím jeho dítě. Jeho matka po tom, co jsme podali žádost o svatbu, roztočila celé drama, ukázala jí zprávu od Filipa o neznámé Lízce, která ho podvádí.
Když se Filip takhle chová, bude dál poslouchat svoje rodiče. Bůh ho od tebe drží. Vychováme dítě sami, snažila se ji utěšit.
Po hádce s Filipem Alžběta těžce těhotenství přežila, ale v porodnici ji čekala zlá zpráva porodí pod celkovou anestézií a novorozenec je mrtvý. Po papírování dostala tělo mrtvého miminka a pohřbili ho. Alžběta zůstala v porodnici, tak neviděla žádný obřad.
Po tom Filipovi rodiče rychle prodali byt a přestěhovali se pryč.
Je to nejlepší, dcero. S Filipem jsi měla jen náhodné setkání a on jen šel dál s pýšným pohledem.
Já také doufám, mami, že na něj brzy zapomenu.
Osm let uteklých. Alžběta pracovala jako překladatelka v malé firmě, když najednou vjejí kanceláři vstoupil Filip.
Proč se znovu objevuješ v mém životě? Už jsem tě zapomněla.
Je mi líto, ale tragédie mě sem přivedla.
To je divný, Filipe. Máš super mámu, ale já nemám čas na tebe. Jdi k ní s problémy.
Lízko, prosím, poslouchej. Je to důležité i pro tebe. Po práci počkej na kavárně naproti.
Jdu jen ze zvědavosti, řekla Alžběta a zaměřila se zpátky na monitor.
Večer se setkali znovu.
Promiň, Lízko, ale můj syn je nemocný a potřebuje dárce.
Máš špatnou adresu, Filipe. Tvoje matka tady má víc kontaktů.
Čekali jsme, ale žádný dárce není. Dokonce jsem chtěl prodat byt. Jsi matka, máš větší šanci pomoci našemu synovi.
Je to vtip? Náš syn byl mrtvý. Rodiče ho pochovali.
Žije, je už osm let.
Jak to?
Vzpomínáš, když jsme podávali žádost o svatbu?
Nikdy nezapomenu tvou hnusnou zprávu.
Filip opakoval, co mu řekla matka o tom, koho viděla ve svém bytě.
Alžběta vyprávěla, kdo je Aleš, a Filip zbledl. Stále ji miloval, ale nevdal se. Ona zůstala svobodná, protože se bála, že už nikdy nenese živé dítě a nechtěla znovu prožít tu bolest.
Filipe, pojďme k našemu synovi. Co udělala tvoje matka?
Když jsi byla vporodnici, moje matka tam byla a viděla tě, jak tě vozí koridorem do operačního sálu. Myslela si, že jsi těhotná od mě. Test potvrdil otcovství, ale nechtěla ti dát dítě. Jsem vinen, že jsem to dovolil. Můj hněv tě pronásledoval. Bůh mě potrestal, protože náš syn Štěpán je nemocný.
Jdeme k němu, nechají mě prověřit na kompatibilitu. Když nebudu shodný, bude mít krevní skupinu první, jako já.
Ano, Lízko, mám skupinuA.
Alžbětniny ruce se třásly, když spatřila chlapce v oddělení.
Štěpáne, našla jsem tě. Dlouho jsme se ztratili, ale lidé nám pomohli se setkat, řekl Filip, zatímco Alžběta byla bezmocná.
Mami, čekala jsem na tebe, ale nemáme tvoje fotky.
Synku, vše bude vpořádku. Jsem tady a udělám vše, aby ses uzdravil, plakala Alžběta a objala ho.
Alžběta se ukázala jako shodný dárce, Štěpán se vyléčil. Filip prodal byt, zaplatil klinice léčbu a nyní bydlí v bytě, který vlastní Alžbětin rodiče.
Lízko, odpusť mi, ale musíme se oženit a mít další dítě. Chci, aby náš syn byl vpořádku, ale doktor říká, že sourozenci jsou lepší dárci než rodiče.
Četla jsem o tom, Filipe, a pro zdraví dětí jsem připravená na cokoli.
Filip a Alžběta se vzali a nyní, kromě Štěpána, vychovávají ještě dva děti chlapce i dívku.
