**První zrada Pavla: lekce, na kterou nikdy nezapomene**
Pavel už od mala netrpěl jen nespavostí, ale i tím, že byl nejmenší v mateřské škole. I holky vypadaly výš než on. Přátelé neměl, hrál si sám a když mu ostatní děti přebíraly hračky, jen tiše snášel zklamání a nikdy si nestěžoval rodičům.
Ve škole se nic nezlepšilo. Nazývali ho křepelka, pošlapávali ho a on jen sílil sevřený pěst. Když už se výsměchy staly nesnesitelnými, požádal rodiče, aby ho zapsali do sportovního klubu.
Po pár letech už ho nikdo nepoznal. Vyrostl, zesílil, tělo mu získalo svaly a pevnost. V deváté třídě začaly k němu projevovat zájem dívky, ale Pavel si pamatoval všechny dětinské urážky a nechtěl nechat nikoho příliš blízko.
**První romance a první zklamání**
Když nastoupil na univerzitu v Brně, život se mu začal otáčet rychleji. Vzrostla mu sebejistota, snadno navazoval kontakt s lidmi a dívky ho začaly milovat alespoň na první pohled.
Jednou se seznámil s Barborou, studentkou, která si pronajímala byt v centru. Zprvu ji jen doprovázel až ke vstupním dveřím, ale jednoho dne ho pozvala dovnitř. Tak začal jejich krátký, ale intenzivní vztah.
Bohužel to mu nepřineslo pravé štěstí. Jednoho večera, když mu srdce řeklo pravdu, navrhl:
Pojďme se oženit.
Barbora se rozesmála:
Pavle, máš ještě celý život před sebou! Jsi atraktivní, sportovní a věř mi, budeš mít spoustu dalších dívčích. Můžeš randit s kýmkoli a pak si vybrat tu nejlepší.
To si děláš legraci? jeho hlas se ochladil.
Samozřejmě! jen pokrčila rameny. Mám snoubence. Je nejhezčím a nejbohatším v našem okolí, posílá mi peníze, abych nemusela bydlet na koleji. Vidíme se jen o prázdninách, a s tebou trávím noci.
Její slova ho zasáhla jako břitva.
Jsem tedy jen dočasná varianta? zeptal se s hořkostí.
Pavle, líbíš se mi opravdu! Ale stejně to chápeš
Pavel vstal a začal sbírat své věci.
Jsi naštvaný? usmála se Barbora, sledujíc ho pohledem. Dobře, že jsi zjistil pravdu už teď. Prostě ženám nedůvěřuj hned. Poznej je lépe, než jim otevřeš srdce.
Pavel odešel s pocitem, že byl jen náhradou.
**Domácí pohoda místo rozbitých iluzí**
Když se vrátil domů, odložil kufr k prahu.
Synu, co se stalo? zeptala se znepokojená matka. Svatební hostina nebude?
Kašlu na to, odpověděl stručně a vytáhl prsten z kapsy. Vezmi si ho. Budeš ho potřebovat víc než já.
Matka na něj vzdychla.
Krásný prsten, budu ho nosit já, řekla s úsměvem. Jdi do kuchyně, upekla jsem tvoje oblíbené buchty a uvařila mátový čaj. Posaďme se, popovídejme.
Pavel pocítil teplo a péči, po nichž mu poslední dny chyběly.
**Další úder do sebevědomí**
Na univerzitě se mu Barbora vyhýbala, ale ona se chovala, jako by se nic nestalo. Po přednáškách šla ruku v ruce s Karlem, šeptala si něco do ucha a pak zmizela v neznámém směru.
Pavel si uvědomil, že její slova byla jen výmluva. Byl pro ni jen dočasnou zábavou, náhradou do dalšího vhodného okamžiku.
Ten myšlenkový otřes mu zůstával v duši.
A o pár dní později přišla další zkouška.
Pavle, přijď ke mně na narozeniny! najednou mu řekla Tereza, jedna z nejkrásnějších studentek jeho ročníku.
Byl to náhodný šance na něco skutečného nebo další past?
