Jaké štěstí, že tě mám, řekl Aleš Novotný a objal svou manželku.
A já jsem šťastná, že jsi se mnou, odpověděla Jitka.
A s kým jiným bych měl být? zasmejl se muž.Samozřejmě jen s tebou. Jsi má osudová láska, nejlepší žena na světě.
Jitka jen pohlédla na něj, políčila ho na tvář a rozběhla se do kuchyně, kde z trouby vytáhla čerstvý koláč.
Dnešní den byl pro Novotné slavnostní oslavovali stříbrnou svatbu. Rozhodli se, že bude v úzkém rodinném kruhu, jen oni dva a jejich děti. Měli dvě děti syna Ondřeje, žáka desáté třídy, a dceru Milušu.
Miluša nedávno dokončila vysokou školu, nastoupila do práce a přestěhovala se do samostatného bytu poblíž zaměstnání. Jitka jí sice opakovaně nabízela, že může zůstat doma, ale Miluša chtěla žít na vlastní pěst.
Proč by sis kupovala vlastní byt, když máš u nás pokoj? ptala se Jitka.Společně žijeme, proč se oddělovat? Až se provdáš, budeš od nás odejít.
Mami, miluji vás s tátou, ale chci zkusit život samostatně. A ještě mami, tvé vaření a koláče jsou tak chutné, že se bojím, že přerostu v slona. Jsi štíhlá, jíš a nepřibíráš, a já to prostě nemůžu. Musím sledovat svou postavu, a to se nedá, když jsem pořád u vás, protože tvých sladkostí se nedá odolat, řekla Miluša s úsměvem.
Jitka se usmála na dceru. Miluša vypadala naprosto odlišně Jitka byla drobná a podívaná, téměř se dalo myslet, že je ještě teenagerka. Vzhled měl spíše obyčejný; téměř žádnou kosmetiku nepoužívala, vlasy většinou svazovala do culíku a oblékala se skromně. Miluša byla naprosto okouzlující, zděděná po otci.
Ale Aleš byl vysoký, statný muž. S věkem přibral pár kil, což se samozřejmě odrazilo na Jitčiných koláčcích. V mládí byl neuvěřitelně pohledný, a i ve svých čtyřiceti osmi letech zůstával přitažlivý.
Jitka věděla, že po jeho boku nevypadá nápadně. Už dlouho si zvykla na šepot za zády a nebral(a) si z toho nic. Věděla, že pro Aleše je nejkrásnější žena na světě nejžádanější.
***
Když se Jitka seznámila s Alešem, měla dvacet let, on dvaadvacet. Ten zářijový den šla studentka Jitka na oslavu narozenin své spolukužovnice a kamarádky Věry. Dárky už připravila předem a na cestě k Věřině domu se rozhodla koupit i malý kytku.
V květinářství byl jen jeden mladý muž v řadě zákazníků. Vybral si kytku, prodavačka milá dívka mu s úsměvem nabízela různé varianty. Jitka také zaujal pohled a pochopila, že prodavačka má o něj zájem. Chlap byl opravdu pohledný.
S takovým vzhledem by mohl být jen ve filmu, pomyslela si Jitka. Možná je to herec?
Ten chlap ji mezitím oslovil:
Paní, jaký kyt je vám líbí víc? Tenhle s červenými růžemi, nebo ten s pivoňkami?
Jitka se zarazila, nečekala, že s ní takto začne mluvit pohledný muž, ale přesto odpověděla:
Vybrala bych si pivoňky, i když většina dívek dává přednost růžím.
Prodavačka se zeptala:
Jaké květiny má vaše milá?
Moje milá? překvapil se chlap.Ne, nekupuji květiny pro svou přítelkyni, vlastně ani neznám tu, pro kterou ten kyt kupuji.
Jak to? překvapila se prodavačka a podívala se na Jitku.
Můj kamarád jde na narozeninovou oslavu k sestře a přemluvil i mě, abych šel s ním, vysvětlil chlap, když si všiml zmatených tváří.Nemohl jsem přijet s prázdnýma rukama, tak jsem se rozhodl koupit kyt. A když jsem tu měl tolik možností, ztratil jsem se.
Když vezmete růže, neuděláte chybu, všechny dívky růže milují, řekla Jitka.
I vám se líbí? zeptal se náhodně chlap.
Jitka pocítila, jak jí zarudnou tváře. Sklonila oči a odpověděla:
Mám nejraději travní kvítí, ale růže jsou taky fajn. Všichni je mají rádi.
Jak zajímavé, řekl chlap. Mně taky líbí travní kvítí. Máma mi vždycky přináší kytky z našeho výletu na venkov, kde roste spousta květin. V těchto barvách je něco zvláštního na první pohled nenápadné, ale když se podíváte blíže, jsou úchvatné.
Mladík si koupil kytku růží a odešel z obchodu s úsměvem k Jitce.
Jaký pěkný chlap, že? poznamenala prodavačka. Úsměv, který stojí za to! Vypadá jako herec.
Mně také tak připadalo, odpověděla Jitka.
Koupila si malý kytiček chryzantém a po rozloučení s prodavačkou zamířila k Věřině domovu.
Když vstoupila do Věřina bytu, uviděla toho usmívavého pohledného chlapíka z květinářství. Jmenoval se Šimon a přišel s kamarádem Tomášem, bratrem nevěsty.
Šimon byl stejně překvapený, že vidí dívku, se kterou si předtím radil o kytce. Po celou dobu jí vrhal pohledy a úsměvy. Jitka se také stydlivě usmívala a odvracela oči. Večer se usadil vedle ní a začali si povídat.
Co přesně probírali, už Jitka po letech nepamatuje. Šimon se ptal, ona odpovídala, on vyprávěl, ona naslouchala
Byla zmatená, proč muži sedí vedle ní, proč se usmívá a věnuje jí pozornost. Zaznamenala šikmý pohled Věry a viděla, že kamarádka je najednou rozhořčená.
Když zazněla hudba a hosté začali tančit, Věra pozvala Šimona k tanci. Šimon na chvíli zamířil k Věře, ale po chvíli se vrátil k Jitce. Když se Jitka chystala odejít, Šimon se nabídl, že ji doprovodí domů.
Následující den, když Jitka přišla na katedru, potkala Věru, která ji vůbec nepozdravila, ignorovala její Ahoj.
Po přednáškách se Jitka opět obrátila na kamarádku a zeptala se, co se stalo.
Nic ti neřekla? zežárlila Věra.Co mám pochopit?
Co mám pochopit? odpověděla Jitka.
Že Tomáš přivedl Šimona pro mě! Chtěl nás představit. Viděl jsem Šimona na Tomášových fotkách a líbil se mi. Tomáš ho přivedl na oslavu. A ty jsi celý večer s ním flirtovala! Pak ho ještě odnesla A ještě se tváříš jako skromná!
Já s nikým neflirtovala, protestovala Jitka.Nikdy nevím, jak flirtovat, neměla jsem o tom ani myšlenku. Šimon šel se mnou domů sám, já jsem o nic nepožádala.
Takže neflirtovala řekla Věra a odešla, zanechávajíc Jitku v šoku.
Jitka se cítila špatně. Překročila řeku přátelství a přivedla muže ke své kamarádce? Byla podvodnice? Ne, nemohlo to být pravda.
Jitka, dívka, která běžně neupoutá pozornost chlapů, s běžným vzhledem dostala pohled tak krásného chlapíka jako je Šimon? Věra by se k němu hodila je krásná, veselá, plná života, má spoustu obdivovatelů. Jitka je tichá, skromná.
Ale Šimon nebyl pro ni. Přišel jen na chvíli, protože v té společnosti nikoho neznal, a tak se rozhodl zabít čas rozhovorem s dívkou, kterou poprvé viděl v květinářství.
Tyto myšlenky se jí honily, když se po institutu vracela domů.
Doma se postavila před zrcadlo, podívala se na sebe a zamumlala:
Skutečně, pro koho jsem už vůbec užitečná?
V tu chvíli zazvonil telefon. Jitka zvedla a uslyšela Šimonův hlas. Včera, když mu daly číslo, myslela, že mu nikdy nezavolá.
Domluvili se na setkání večer u Vltavy. Když Jitka dorazila v určenou hodinu, Šimon už čekal s kyticí travních květin. Usmíval se tak, že Jitka pochopila zamilovala se.
Tak začala romance Jitky a Aleše. Mnozí předpovídali rychlé rozchody. Nikdo nevěřil, že tak pohledný chlap může být opravdu zaujatý dívkou jako Jitka. Někteří jim záviděli a říkali, že jejich vztah je odsouzen k neúspěchu.
Protože takový hezký chlap je zvyklý na ženskou pozornost a brzy začne zírat i na jiné. Šimon ale nehledl na nikoho kromě Jitky. Brzy Jitka uvěřila v jeho city a přestala poslouchat závistlivce i nenávistníky.
O rok později se Aleš a Jitka vzali. Od té chvíle už nebyl den, kdy by mu neřekl, že je nejlepší ženou na světě. A jen jednou, zhruba po deseti letech manželství, se Jitka rozhodla zeptat, proč si právě ji vybral.
Mohl by sis pořídit takovou krásku, proč mě? Vlastně nemám nic, co by se mužům líbilo, jsem prostá.
Aleš byl upřímně překvapen a odpověděl:
Jak lze vysvětlit, proč se zamilujeme? Přestože jsi se ptala, pokusím se. Zamiloval jsem se do tvých očí, protože jsou nejkrásnější, plné dobroty a upřímnosti Zamiloval jsem se do tvého hlasu, vůně, duše. Pro mě jsi nejkrásnější žena na světě Nedílně miluješ travní kvítí. Jsi jako ono krása, která nekřičí, ne každý si ji všimne, ale já ji vidím a neproměním ji za žádnou nejluxusnější růži.
***
Rodinná večeře k příležitosti čtyřicátého pěti let společného života proběhla v útulném prostředí. Děti svým rodičům řekly spoustu vřelých slov to byl největší dar pro Jitku a Aleše.
Uprostřed stolu ležel jemný kytka travních květů. Aleš ji vždy daroval manželce k narozeninám v červenci a k výročí svatby.
Šimone, řekla Jitka, když leželi v posteli.Myslím, že jsme nějaká nesprávná rodina.
Proč? divil se muž.
Za dvacet pět let jsme se ani jednou nezkříčili. Stává se to?
Chceš se pohádat? zasmál se Aleš.Tak pojďme se pohádat!
Začal ji šimlat.
Ne, ne, nechci, křičela Jitka, která se šimlání bojí.
A já taky nechci s tebou hádat se, řekl Aleš a políbil ji.
Líbí se vám příběh? Zanechte komentář a like, pomozte nám psát další, ozvala se hlas z pozadí.
