Malá Jarmila nepochopila, proč ji rodiče nechtějí. Táta ji drtil, máma pak jen mechanicky plnila mateřské povinnosti víc se zajímala o náladu manžela.
Babku z otcovské strany, Janu Novotnou, vysvětlovala, že táta hodně pracuje, mamka těží, aby Jarmila nic nemusela. A k tomu ještě domácí práce
Pravdu se Jarmila dozvěděla, když jí bylo osm let, a náhodou zaslechla hádku rodičů.
Nino, zase jsi přesolila polévku! zakřičel táta. Nemůžeš udělat nic normálního!
Karle, co ty?! Zkoušela jsem, všechno bylo v pořádku bránila se matka.
Všechno máš vždycky v pořádku! A ještě se ti nepodařilo porodit syna! Muži se mi smějí jsem jenom brankářka!
Tatínek nebyl žádný šašek byl přísný řidič dálkových nákladních vozů, jezdil po celé zemi a už viděl hodně, ale jeho hlas byl plný křivdy a zklamání z Jarmily, takže se jí cítila nepříjemně.
Konečně pochopila, proč ji posílali k babičce, když táta přijížděl z dlouhého výletu nemohl snést nechtěného dítě.
Jana s Jarmilou trávily spolu čas učily se, vařily, šily nějaké oblečení Přesto Jarmilu mrzelo, že se rodiče tak chovají.
Krátce poté, co uslyšela tu výměnu názorů, Karel a Nataša najednou oznámili, že se stěhují do velkého města.
Zasekl jsme se tady, chceme něco nového, snad se nám na novém místě narodí i syn, řekla Nataša. Rozhodl to táta, matka souhlasila.
Problém však byl Jarmilu do nového života chtěli nechat.
Budeš bydlet s babičkou, a potom tě vezmeme, zakroutila oči matka.
Já radši zůstanu s vámi, vyhrkla Jarmila hrdě, i když její srdce tížilo urážkou.
Nicméně, zůstávala s milovanou babičkou, se známými učiteli a přáteli. A rodiče ať žijí, jak chtějí nebudu se nad tím zbytečně trápit.
Jarmila sotva dovršila deset let, když Karel a Nataša poprvé po dlouhém čekání měli syna jejího bratra Bohdana.
Táta o tom slavnostně řekl mamince a dceři přes videohovor během let je Jarmila vůbec neviděla, matka jen občas telefonovala a otec přeposílal pozdravy.
Občas posílali Janě nějaké peníze, ale většinu útraty hradila babička.
O rok později matka najednou prohlásila, že Jarmila má přijet k nim. Přijela i osobně.
No tak, sluníčko, zpívala. Teď budeme všichni spolu. Seznámíš se s bráškou A možná i s novými kamarády.
Nechci nikam jet, zamračila se Jarmila. Mám s babičkou dobře.
Nebuď taková! Už jsi dospělá, musíš maminku podpořit.
Nino, přestaň! vložila se Jana. Když chceš dělat z Jarmily zdarma chůvu, nebudu to dovolit!
To je moje dcera, a my to vyřídíme! zakřičela matka.
Babičku ale nešlo tak snadno odradit:
Jestli to nepřijde, obrátím se na soud, že jste dítě opustili! Přijdou vám odebrat rodičovskou opatrovnictví!
Měli další rozbroj. O čem? Jarmila už nic neslyšela babička ji poslala do obchodu, a matka o stěhování už dál nemluvila, o den později odjela.
Dalších deset let rodiče neviděli. Jarmila absolvovala základní školu, pak odbornou školu a pomocí starého kamaráda babičky, Ilyše Fedoroviče, získala práci v malé účetní firmě.
Začala chodit s řidičem Vladimírem, a pár plánoval svatbu, ale musel ji odložit Jana už zemřela.
Táta s matkou přišli na pohřeb spolu. Bohdana nechali u známé, protože chlapce nemohli mít na takovou smutnou událost.
Jarmila to nijak neovlivnilo babička ji milovala a ztráta ji doslova otřásla.
Možná proto Jarmila hned po pohřbu nepochopila, o čem táta mluvil u stolu:
Jo bytka je rozpadlá, povídal Karel, rozhlédl se po místnosti. Moc ji neprodají.
Kolá zamračila se matka. Není to teď vhodné.
Co? Musíme hned vše vyřešit. Musíme jet tam je Bohdan sám.
Ilya Fedorovič se zeptal: Můžu vám nějak poradit? Makléře, který se postará o prodej?
Co chceš prodat? ptal se Karel.
Myslím, že byt. Bohdan potřebuje vlastní domov Na kupní cenu nestačí peněz, ale na první splátku stačí. Do osmnácti let splatíme hypotéku, vysvětlil Karel.
Jarmila mlčky koukala z okna, do rozhovoru nezasahovala.
Chceš, Karle, vylíhnout vlastní dceru na ulici? zeptal se Ilya. Kde bude bydlet?
Už je dospělá! odpověděl táta. Ať se provdá, a muž jí zajistí bydlení!
Mmm zamumlal kamarád babičky. Natálko, možná jsi měla pravdu Ale nic nevyjde, Karle. Existuje platný závěť a ten byt patří jen Jarmile.
Táta zmlkl.
Zvládl jsi babičku? vrhl se ke Jarmile. Nic se neděje, podíváme se, jestli lze závět napadnout.
A to si Jana předpověděla, řekl Ilya klidně. Mysli na to, Karle, Jarmilu ti nedám.
Táta potřeboval jen den, aby se poradil s právníkem a zjistil, že zákon je na dceři.
Mohl zkusit soud, ale vysoké náklady a nejistý výsledek ho odradily.
Jarmilo, máš svědomí? řekl Karel. Vezmeš se, muž tě zajistí, a Bohdan potřebuje domov on je muž. Odmítněš dědictví!
Není šance, odříkala Jarmila.
Můžeme ti vyplatit tisíc korun na první splátku, vzít hypotéku
Nechci a nebudu s tebou dál mluvit!
Tak já ti ! křičel.
Když se neodtáhnete, zavolám policii. Vystřídají vás odsud, vyhrkla Jarmila.
Jarmila pevně chtěla dodržet babiččinu vůli, a bez střechy nad hlavou nepřijala.
Táta policii nechtěl raději se vyhýbal úředníkům. Odjeli s matkou zpět a čtyři roky se o nich nesly žádné zprávy.
Během té doby se Jarmila a Vladimír provdali a měli dceru Natálku. Peníze jim stačily na výdaje, žili šťastně a v míru. Jednoho dne zavolala Jarmilinou matku:
To je všechno tvoje vina! křičela po telefonu a plakala. Kdyžbys nezasahovala do té prokleté bytu, tvůj otec by nepracoval tolik a neodjel na ten výjezd!
Potřebuješ pomoc s pohřbem? zeptala se Jarmila tiše.
Cítila soucit k Mikuláši, ale vnímal ho jen jako cizince, ne jako otce.
Není mi nic třeba! Kvůli tobě je Bohdan sirotek! Až si žijej s tím! řekla matka a zalezla sluchátko.
Jarmilo, nejsi vůbec vinová, zeptal se přítel, který se v tom rozhovoru nacházel. Viděl, jak se žena bledne.
Možná, kdybych
Nic nemůžeš změnit! Opustili tě před lety, nemá smysl se trápit!
Máš pravdu povzdechla Jarmila.
O rok později se matka znovu objevila, přišla nehlášeně, postarší, se sevřenými rty, a přinesla nové požadavky:
Potřebujeme peníze, Bohdan je tvůj bratr, pokud jsi zapomněla. Brzy nastupuje na vysokou školu.
Bohužel se tam pravděpodobně neuloží bez finanční podpory, tak mu musíme pomoci. Všechno je to tvá chyba.
Nechoď mi to říkat, přerušila ji Jarmila. Nejsem vinová a dobře to víš. Nemáš žádnou šanci na vítězství.
Vidím, že výchova od Jany se vyplatila, zamrkala matka. Vždy tě nesnášela a stejně tě vychovala.
Když řekneš ještě jedno špatné slovo o babičce, hodím tě ven! Nemám peníze. Kdybych je měla, také bys je nedala.
Tak přestaň se snažit! Vidím, jak žijete.
Manželé nedávno renovovali byt, koupili nové nábytky a spotřebiče. Na rekonstrukci šetřili dva roky, zbylé peníze brali na úvěr, který už téměř splatili.
Jarmila to nechtěla připouštět neměla co obhajovat před touto cizí ženou.
Alespoň se zeptáš o vnoučeti pro slušnost
Oba rodiče jsou, takže má všechno v pořádku, odmlčela se matka. A my s Bohdanem nemůžeme nikomu pomoci!
Získáváte důchod po ztrátě živitele, a pracujete, takže žijte z toho. Ať Bohdan jde na vysokou školu.
Cože? Káťa si přála, aby její syn měl vyšší vzdělání!
Dostačuj, už ti nedám peníze. Rozhovor končí.
Stará křivka se v Jarmilě probudila rodiče neplánovali její budoucnost, jen ji ignorovali.
Dobře, řekla matka a zamířila ke dveřím. Když nebudeš souhlasit, bude to jinak.
Večer Jarmila vyprávěla manželovi o návštěvě matky.
Co si může vymyslet? podotkl Vladimír. Jak má peníze od nás získat, když je nemáme?
Nevím, odpověděla Jarmila. Ale jsem si jistá, že má nějaký plán. Nepřijela by jen tak.
Jaký byl Ninin plán, ukázalo se po týdnu, když Jarmila obdržela předvolání k soudu.
Zbláznila ses? zeptala se matka klidně. Co budeš dělat před soudem?
Chci tě přinutit pomoci svému bratrovi, prohlásila. Existuje zákon, ale můžeš se přece jen přehodit a nehrát se v soudu.
To tě vůbec neobtěžuje?
Zákon je na mé straně. Jsem matka, chci chránit své dítě!
Takže nejsem tvé dítě, zamumlala Jarmila a zavřela linku.
Na soudě Nataša předvedla divadelní představení se slzami v očích, jak musela opustit dceru u babičky, jak porodila dlouho očekávaného syna a jak tragicky přišla o manžela i finanční zajištění.
Soudce jí soucitně naslouchal, ale Jarmila klidně a pevně předložila pravdu o rodině.
Rozhodnutí soudce se opíralo o to, že penze Bohdana a matčina výplata byly pod hranicí chudoby, a nárok na výživné byl zamítnut.
Jarmila po soudu odešla a jen ledově pohlížela na dceru.
Matka odjela, aniž by se rozloučila, a Jarmila si nebyla jistá, jestli se někdy vrátí s dalšími požadavky.
—
**Ponaučení:** Skutečná síla nespočívá v penězích ani v tom, kdo tě uzná. Životní štěstí pramení z lásky, respektu a úcty k těm, kteří tě opravdu podporují.
