Natálie Štěpánová, s vaším synem už nebudu žít, a tak mu to řekněte, říká Světlana Nováková. A s kým budeš žít? Komu budeš potřebná s dítětem? Váš dům pod okrajem není plný čekajících princů, přimhouří oči tchyně.
Světlana balí věci dcery. To, co už patří jí, dá do batohu málo, jen to nejnezbytnější. S ostatním se popere později.
Její pohyby jsou klidné a systematické v batoh vloží teplý ubrý pro Sofii, v duchu si poznamená souhlas. Zabalí také boty další pár.
Už nepláče, nepropuká úzkostí stačí jí jedna bezesná noc, aby rozhodla, že se s Karlem musí rozvést.
Slyší, jak se Karel vrací domů. Zakouká se do ložnice a když tam nenajde manželku, popošije dveře do dětského pokoje. Světlana předstírá, že spí.
Ráno, když Karel míří do práce, také přistupuje ke dveřím Sofiině pokoje. Zadrží se, váhá, ale nevstoupí odkládá rozhovor s manželkou na večer.
Ale takový rozhovor už se nestane, protože Světlana během půl hodiny zavolá taxi a s dvouletou Sofií odjede k rodičům.
Po včerejším incidentu už s Karlem nechtě jen mluvit, ale i vidět ho nechce.
Zvyklá je, že přichází pod kocovinou každé pátky. Včera ale byla středa. Navíc ráno Světlana požádala manžela, aby přišel dříve a hlídal dceru, dokud se setká s přítelkyní Věrou, která jí slíbila vzdálenou práci.
Nenechala dovědět Sofii na Karla v takovém rozpoložení a zavolala Věře, aby posunula schůzku. Karla to rozčílí:
Komu voláš? O jakou schůzku jde? řve na Světlanu.
S Věrou se bavím. Domluvili jsme se, ale nemohu nechat Sofii samotnou, odpovídá.
Proč ne?
Podívej se do zrcadla na koho vypadáš. Jdi si odpočinout zítra máš do práce, říká Světlana a vrací se do kuchyně.
Stůj! křičí Karel a chytí ji za ruku. Co ti na mém stavu nevyhovuje? Jo? Sedni si chvíli s kluky, dneska má Vítka narozeniny. Myslíš si, že jsem princezna! Já rozhodnu, kdy přijdu domů. Jasně?
Světlana se snaží ruku uvolnit:
Pusť mě! Bolí to! Už jsi úplně zešílel!
Hodí ruku, Karel se zakřičí a málem spadne.
Takhle! vykřikne a hned mu pěst zasáhne do čela.
Světlana si chytí tvář. Karel, který zřejmě nečekal takovou reakci, ruku uvolní a snaží se něco říct. Ona se otočí a jde k dceři.
Princezno! znovu vyjekne muž a vyběhne z bytu.
Tchyně ho nazývá princeznou. Dívka se hned nepřiznala Natálii Štěpánové.
Dvacet jeden let a stále visí na krku rodičů. Škola! Mně už v té době byla první dítě a druhé už na obzoru.
Manžel, dům, zahrada, hospodářství! A ona studuje! Princezna! Budeš s ní mít problémy, Karle. Vyber si jednodušší dívku!
Světlanovi rodiče také nechtěli zily.
Světlano, kam spěcháš? Karel není poslední muž na světě! Zamilovala ses? No, scházejte se, můžete i spolu bydlet, i když já na to mám výhrady.
Ne hned do manželství! Přemýšlej: jsi připravená strávit s tímhle člověkem celý život? Podívej se na jeho rodinu. Pak rozhodni.
Světla nakonec rozhodne. Už po půl roce pochopí, že rozhodnutí nebylo správné. Mohla odejít. Přesto se styděla přiznat, že rodiče měli pravdu, a navíc už měla naději.
Příchod Sofie Karla nezmění. Stále má za to, že všechny domácí povinnosti a péče o dítě jsou jen ženiny.
Jeho špatná nálada, dceřina nemoc a další události nejsou výmluvou, když není připravená večeře nebo uklizený byt.
S jedním dítětem nevyřešíš vše! Jak ostatní ženy všechno stíhají? Když jdu do práce, ty už spíš!
Není možné, aby za celý den nenajít čas na nákup a večeři, říká ke Světlaně.
Sofie bouchá zuby, rozčiluje se, a já s ní v náručí nemůžu vařit. Objednala jsem rozvoz. Můžeš si uvařit knedlíky? Nebo podej dceru, já ti připravím večeři.
Už žádné růžové brýle. Světlana čím dál častěji vzpomíná, že matka měla pravdu, když radila neuspěchat sňatek a dobře se podívat na Karla.
Několikrát už chtěla odejít, ale Karel slíbil, že se změní, a ona mu věřila.
Včera, když poprvé natáhl ruku k ní, Světlana pochopila, že dál to nevydrží.
Ano, je to hanba před rodiči, ale žít s mužem, který nebere na ženu ruku, nechce. Taky nechce, aby pod takovými podmínkami vyrostla Sofie.
Matka Světlany z okna vidí, jak před jejich domem stojí taxi a z něj vychází dívka s Sofií v náručí.
Kájo, podívej, Světlana přišla s věcmi. Pomoz s taškou, říká otci.
Když Světlana vstoupí a sundá tmavé brýle, rodiče si všimnou: její levé oko je oteklé, pod ním modř.
To je Karel?! zeptá se matka.
Světlana přikývne.
Tak mu to teď udělám, vyběhne k dveřím otec.
Tati, ne, nemusíš, zastaví ho dcera. Potrestám ho po svém. Pomoz mi ale vyzvednout naše věci a postýlku pro Sofii z jeho bytu.
Otec a starší bratr strýc Světlany odvezou věci a otec ji odveze na pohotovost.
Když chcete podávat žalobu na Karla, lékařský výpis nepomůže, musíte jít do soudního expertního ústavu, vysvětlí strýc.
Zítra jedeme, řekne otec, tam se musíme zapsat na termín.
Karel přijde z práce s květinou pro manželku a hračkou pro dceru. Doma však nikoho není. Dokonce ani postýlka Sofie není.
Zkouší Světlanu volat, ale telefon je vypnutý. Pak volá tchyni. Ta odpoví:
Ano, Světlana s Sofií je u nás. A radši se neobjevuj otci pořád bolí pěst. Světlana podá rozvod sama.
Karel se snaží volat manželce, i když se snaží čekat u domu tety. Ale Světlana neodpovídá, a když vyjde ven s Sofií, zůstane jen na dvoře.
Po týdnu Karel obdrží rozvodové dokumenty. Pak nastoupí těžká artillery: u vchodu se objeví tchyně Natálie Štěpánová.
Mami, s ní nechtě mluvit, říká Světlana.
Myslím, že bychom ale měly promluvit, aby byly všechny tečky nad i v pořádku, odpoví matka. Jdeme, nebudeme ji do domu zvát, hlavně že Sofie spí, povíme to na zahradě.
Chystáš se na rozvod? hned vtrhne tchyně. Když ti to nevyhovuje, rovnou podáš žádost?
Karel mě podvedl, stěžuje si Světlana.
Tak jsi ho dokázala! Vidíš, přichází muž domů pod kocovinou, neházej se s ním, neřeš práva, počkej, až usne.
A ty jsi se pustila do vztahů, tak tě to dostalo do pěstí. A co, rozvádíme se? Dítě necháš sirotkem?
Natálie Štěpánová, s vaším synem nebudu žít, a tak mu to řekněte, říká Světlana.
S kým budeš žít? Komu budeš potřebná s dítětem? Váš dům nepřetéká princovskými frontami, odmlčí se tchyně.
Nic, zvládnu to sama.
Pak si nemysli, že dostaneš Karla byt, ani výživné, přibrnkne tchyně.
Jeho byt nepotřebuji. Výživné podám, soud bude na mé straně.
A tak se rozvedou okamžitě znalecký posudek o tělesných zraněních sehrál roli. Výživné stanoví, a kromě toho čtyři tisíce korun měsíčně na Světlaninu obživu, dokud Sofie nedosáhne tří let.
Uplyne pět let. Prvního září před školou se koná slavnostní rozstavení: hlučné řady starších žáků a první třída s obrovskými kyticemi. Sofii přivítá do první třídy prarodič a maminka.
A táta přijde? ptá se holka, otočená k matce.
Přijde, určitě. Už volal, že přijíždí, odpovídá Světlana. A tady je!
Světlana mává vysokému muži, který se snaží v barevném davu najít jejich rodinu.
Není to však Karel. Světlana před třemi lety vzala za muže Alexandra kolegu z práce. Právě čekají na rozšíření rodiny.
Karel je stále sám. Měl dívky, které se mu líbily, a i ty, které ho měly rády. Když ale šlo o vážný vztah, vždy se dozvěděli od jeho bývalé manželky, proč odešel.
Městečko je malé, všichni se znají. Karel si získal přezdívku gaučový boxer.
Možná jednou najde ženu, která si toho nevšimne, ale zatím se to nestalo. Zákon bumerangu funguje, i když ne všichni v něj věří
Co na to říkáte? Napište své názory do komentářů. Lajkujte.
Přátelé, pokud chcete číst další naše příběhy, zanechte komentář a nezapomeňte na lajky. To nás motivuje psát dál!
