Štěpáne, nerozumím, co chceš, řekla Káťa.
Nic zvláštního, odpověděl Štěpán. Chci jen být sám, trošku si odpočinout. Pojeď na venkov, uvolni se, shoď pár kilo. Jinak už jsi úplně vybledlá.
S pohrdavým pohledem zahleděl siluetu své manželky. Káťa věděla, že přibrala, protože se o sebe tak dobře starala, ale neřekla nic.
Kde je ten venkov? zeptala se.
V jednom krásném kraji, usmál se Štěpán. Bude se ti líbit.
Káťa se rozhodla neklást protimínky. i ona potřebovala odpočinek. Možná jsme jen unavení ze sebe navzájem, pomyslela si. Nechme to chvíli v klidu. A nevrátím se, dokud si to sám nepožádá.
Začala sbírat své věci.
Nemáš na mě něco proti, že? upřesnil Štěpán. Je to jen na chvilku, jen pro odpočinek.
Ne, všechno je v pořádku, odpověděla Káťa s úsměvem.
Tak tedy jdu, řekl Štěpán a před odchodem políbil Káťu na tvář.
Káťa zhluboka vzdychla. Jejich polibky už dávno ztratily takovou vřelost jako dřív.
Cesta trvala mnohem déle, než se čekalo. Káťa se dvakrát ztratila GPS se rozmýšlelo a signál chyběl. Nakonec se objevil dřevěný návěští s názvem vesnice. Místo bylo odlehlé, domky, i když z dřeva, byly pečlivě zdobeny řezbami.
Tady nejsou žádné moderní vymoženosti, pomyslela si Káťa.
A netýlala se. Dům připomínal rozpadlý chaloupku. Bez auta a telefonu by se člověk cítil jako včera. Káťa vytáhla mobil. Zavolám mu hned, řekla si, ale signál stále chyběl.
Slunce zapadalo a Káťa byla vyčerpaná. Kdyby nenašla dům, strávila by noc ve voze.
Neměla ani tušení, že by chtěla vrátit se do města, a nechtěla Štěpána dát výmluvu, že si neví rady.
Vystoupila z auta. Červená bunda se komicky vyřezávala v krajině vesnice. Usmála se sama sobě.
Dobře, Káťo, neztratíme se, řekla nahlas.
Ráno ji probudil křik kohouta, který zakřičel, že máš přístavbu v autě.
Co to za hluk? zamumlal Káťa a spustila okénko.
Kohout se na ni podíval jedním okem a zase zakřičel.
Proč tak křičíš? vykřikla Káťa, ale před oknem se mihla koště a kohout utišel.
Na kraji se zatoulal starý muž.
Dobré ráno! pozdravil ji.
Káťa ho pozorovala, překvapená. Obyvatelé země se zdáli jako vytržení z pohádkové knihy.
Nevšíme si našeho kohouta, řekl stařec. Je dobrý, ale zakřičí, jako by ho svíral někdo.
Káťa se rozesmála, ospalost okamžitě zmizela. Stařec se také usmál.
Zůstaneš u nás dlouho, nebo jen na chvíli?
Na odpočinek, dokud to vydrží, odpověděla Káťa.
Vstup, milá. Přijď k snídani. Potkáš i babičku. Peče dorty a nikdo je neukradne. Vnoučata přijdou jednou za rok, děti taky
Káťa neotálala. Musela poznat místní.
Manželka Petra Ilčicha se ukázala být pravou pohádkovou babičkou nosila zástěru a šátek, měla bezzubý úsměv a soucitné vrásky. Dům byl čistý a útulný.
Je to tady nádherné! vyjekla Káťa. Proč děti nechodí častěji?
Anna Matějová zamrškla rameny.
My je prosíme, aby nechodily. Cesty jsou špatné. Po dešti musíme čekat týden, než můžeme vyjít. Jednou byl most, ale byl starý. Zhroutil se asi před patnácti lety. Žijeme jako vězni. Štěpán chodí do obchodu jen jednou týdně. Loď už neudrží náklad. Štěpán je silný, ale věk
Ty dorty jsou božské! zvolala Káťa. Není tu někdo, kdo by se o vás postaral? Něco musí.
K čemu? Jsme jen padesát. Dřív nás bylo tisíc. Teď už všichni odešli.
Káťa zamyslela.
Divné. A správa, kde je?
Za mostem. A s objížďkou je to šedesát kilometrů. Myslíš, že jsme nechtěli pomoc? Odpověď je jedna: nemáme peníze. (Místní měna je česká koruna.)
Káťa pochopila, že našla projekt pro své prázdniny.
Řekněte mi, kde najdu úřad? Nebo mě doprovodíte? Nezdá se, že by pršelo.
Staříci se na sebe podívali.
Jsi vážná? Přišla jsi odpočívat.
Jsem. Odpočinek může mít různé podoby. A když prší? Musím myslet i na sebe.
Staří se usmáli s vřelostí.
Úřad jim řekl:
Dokud nás budeš trápit! Děláte nám špatnou pověst. Podívejte se na městské silnice! Kdo podle vás zaplatí za most k padesáti obyvatelům? Hledejte sponzora. Například Sokolovský. Slyšeli jste o něm?
Káťa přikývla. Sokolovský byl majitelem firmy, kde pracoval její manžel. Byl z téhle vesnice; jeho rodiče se přestěhovali do města, když mu bylo asi deset.
Po jedné noci rozjímání Káťa učinila rozhodnutí. Měla Sokolovského číslo Štěpán ho několikrát volal ze svého telefonu. Rozhodla se volat jako třetí osoba, aniž by řekla, že Štěpán je její manžel.
První pokus selhal, při druhém Sokolovský poslouchal, chvíli mlčel a pak se rozesmál.
Víš, skoro jsem zapomněl, že jsem tady narozený. Jak se máš? zeptal se.
Káťa se rozveselila.
Skvěle, klidně, lidé jsou úžasní. Pošlu ti fotky a videa. Igor Borůvka, zkoušel jsem všemi způsoby nikdo nechce pomoci starcům. Vy byste mohli být jediní, kdo něco udělá.
Rozmyslím to. Pošli mi fotky, chci si připomenout, jak to bylo.
Dny dva Káťa natáčela a fotila pro Sokolovského. Zprávy četl, ale odpověď nepřišla. Už se chtěla vzdát, když jí sám Igor Borůvka zavolal:
Ekaterino Vasilie, mohli byste přijít zítra do mé kanceláře na Leninovi kolem třetí? A připravit předběžný plán prací.
Samozřejmě, děkuji, Igore!
Víš, je to jako vrátit se do dětství. Život je závod nemáš čas si jen tak snít.
Rozumím. Ale musíte přijít osobně. Zítra budu, to je jisté.
Když zavěsil, uvědomila si, že to je ta samá kancelář, kde pracuje její manžel. Usmála se tiše, předvídajíc překvapení, která přijde.
Přišla dřív, měla ještě hodinu před setkáním. Po zaparkování zamířila k manželově kanceláři. Recepční už nebyla. Vešla a zaslechla hlasy z odpočinkové místnosti, přiblížila se. Tam našla Štěpána a jeho asistentku.
Na pohled Káty se oba silně zarazili. Stála v prahu, Štěpán se rychle snažil zatáhnout kalhoty.
Káťo, co tady děláš?
Káťa vyběhla z kanceláře, v chodbě potkala Igora Borůvku. Podala mu dokumenty a nedokázala zadržet slzy, utíkala k východu. Nepamatovala si, jak se vrátila do vesnice. Když dorazila, seskočila na postel a propukla v vzlykání.
Ráno ji probudili u dveří. Igor Borůvka přišel s partou lidí.
Dobré ráno, Ekaterino Vasilie. Vidím, že včera jste nebyla připravena mluvit, tak jsem přišel osobně. Chcete čaj?
Jistě, vstupte.
Bez jediného slova o včerejší noci se všichni posadili kolem domu, Igor se díval z okna.
Ach, jaká delegace! Ekaterino Vasilie, není to náš starý Ilčich? zeptal se.
Káťa se usmála: Je to on.
Třicet let už byl dědeček a jeho partnerka nás krmila svými koláči.
Muž se na Káťu podíval s úzkostí, ona odpověděla rychle: Anna Matějová je v plné síle a pořád peče své slavné koláče.
Den plyne mezi stovkou úkolů. Igorova skupina měří, zapisuje, počítá.
Ekaterino Vasilie, mohu se vás zeptat? Co se týká vašeho manžela odpustila jste mu?
Káťa zamyslela se, pak se usmála: Ne. Vlastně jsem mu vděčná, že to tak dopadlo A co dál?
Igor mlčel. Káťa vstala a rozhlédla se kolem.
Když se most postaví, může se tato oblast stát úžasným místem! Opravit domy, vytvořit odpočinkové koutky. Příroda je nedotčená, autentická. Ale nikdo se o to nepostará. A pokud se nevrátím do města
Igor ji sledoval s úctou. Žena byla výjimečná, odhodlaná, chytrá. Nikdy ji předtím neviděl, teď však rozpoznal její sílu.
Káťo, můžu sem ještě přijít? zeptal se.
Očima ho projela: Jdi, kdykoli chceš, budu ráda.
Stavba mostu postupovala rychle. Obyvatelé děkovali Kátě, mladí se začali vracet. Igor se stal častým návštěvníkem.
Manžel volal opakovaně, ale Káťa odmítla odpovědět a nakonec ho zablokovala.
Za úsvitu zazněl úder na dveře. Káťa, ještě ospalá, otevřela a čekala špatné zprávy, ale našla Štěpána.
Ahoj, Káťo. přišel jsem tě vyzvednout. Přestaň být taková kočka. Promiň, řekl.
Káťa se rozzářila: Promiň? To je všechno?
Dobře Připrav se, jedeme zpět. Nemůžeš mě vyhodit z domu, nezapomínej, není to tvůj dům, zapomněla jsi?
Teď tě vyhodím já! křičela Káťa.
Dveře zakřičely, když se zavřely. Z místnosti vtrhl Igor v neformálním oblečení:
Ten dům byl koupen penězi mé společnosti. A ty, Štěpáne Aleksejiči, berete mě za blázna? Právě probíhá audit v našich kancelářích a budeš muset odpovídat na spoustu otázek. Co se týče Káti, řekl bych jí, ať se nebojí je to špatné pro její zdraví
Štěpánovy oči se rozšířily. Igor objal Káťu:
Je to moje přítelkyně. Prosím, odejdi z domu. Rozvodové papíry jsou již podány, čekej oznámení.
Svatba se konala ve vesnici. Igor přiznal, že znovu našel lásku k tomuto místu. Most byl postaven, silnice opravená a otevřel se obchod. Obyvatelé začali kupovat chalupy jako letní útočiště. Káťa a Igor se rozhodli také přestavět svůj dům aby měli úkryt, až přijdou jejich děti.
