Katko, už ti řekla Toma? zahájila švagrová. Poslouchej! Bude až dvacet hostů, takže přípravy začneme už večer. Přijedu předem, kolem šesté.
Cože? Večer? pochytila se snacha. V tom jsem se vůbec nepodílela.
Počkat, ještě není konec. Tomáš už má seznam potravin, slíbil, že vše nakoupí.
Tomáš vždy pomáhal své starší sestře Veronice. Do třiceti let stihla dvakrát se oženit a dvakrát se rozvést, a pokaždé byl vinačkem manžel ne ten pravý. Jejich matka, Tamara Nováková, od dětství mu opakovala:
Sestra potřebuje pomoc.
A Tomáš pomáhal. Penězi, když Veronika dočasně zůstala beze zaměstnání, údržbou v pronajatém bytě i nekonečnými převozy věcí po dalším rozvodu.
A pak se oženil.
Katka, jeho manželka, zpočátku snášela. Když ale Veronice po pátý rok požádala na pár dní o jejich auto, protože jí zase selhalo, Katka s klidem, ale pevně odpověděla:
Tomáši, nestačí už? Potřebujeme auto i na ty víkendy. Myslela jsem, že máme vlastní plány
Co je potřeba udělat? Pěšky to nejde?
Ne. K chalupě mých rodičů pěšky se nedostaneš. Připravili nám dva kýble okurek. Myslela jsem, že jsi to slyšel, když jsem o tom mluvila.
Jo něco jsem zaslechl, ale rozumíš Veronika má naléhavou situaci.
Znovu? Co konkrétně?
Přesně nevím, zamumlal Tomáš, ale ona to potřebuje víc.
Ne, Tomáši. Tentokrát to tak nebude! Buď odmítneš sestře, nebo mi koupíš auto. Už mě unavuje jezdit tramvají, když by mi manžel s autem mohl odvézt kamkoli.
Tomáš poprvé váhal a chtěl zavolat sestře, aby odmítl, ale Tamara Nováková rychle všechno vrátila na místo:
Co, zradíš sestru pro ženu? Je jedna! Kdo jí pomůže, kromě tebe?
A Tomáš opět pomáhal, navzdory hádkám s Katkou. Jednou už několik dní nemluvili a Tomáš to nevydržel:
Proč mlčíš?! Naštvala ses?
Cože? Trvalo ti tři dny, abys to pochopil? rozčílila se Katka.
Prostě nemůžu rozumět na co konkrétně?
Katka se zasmála zmateně:
Opravdu? Nechápeš? Tvoje sestřička tě vzala na celý víkend, protože musela k chalupě k přítelkyni. Myslela jsem, že ji jen odvezeš, ale zůstal jsi tam dva dny. Nezajímá tě to?
Co by mě mělo zajímat? No, trošku se napil. Byl tam její bývalý, s nímž jsem normálně mluvil. Museli jsme to nějak oslavit. Proč bych, jako blázen, měl jezdit? To by nebylo hezké.
Mohl jsi aspoň zavolat.
Ty také měla, oponoval Tomáš.
Volala jsem! Jen tvůj telefon byl vypnutý. Představ si! Co jsem měla myslet? Jsem celá na nervy, nevím, kde je můj muž. A on se jen rozhodl, že si odpočine od mě, vybuchla Katka.
Nesnaž se vymýšlet, odfrkl manžel a gestem ukázal, že mu volá někdo.
Tomáš vyšplhal na balkon a tam jen tam připojil sluchátko. Dobře věděl, že manželka neocení další hovory se sestrou.
Ahoj, bratříčku! zatelefonovala Veronika. Mám za dva týdny jubileum! Třicet let! Chápeš, co tím myslím?
Tomáš opatrně pohlédl na Katku, která právě rozlévala polévku.
No co potřebuješ? zeptal se.
Jak mě jen pochopíš! zasmála se Veronika. Chci oslavit u vás doma! Máte prostorný obývák. V pronajatém bytě je těsno a majitelka bude křičet. Restaurace je drahá.
Co takhle v kavárně? Přidám, co bude potřeba.
Jsi šílený?! rozzuřila se Veronika. To je přece jubileum! Chceš, abych platila za pronájem, když máš vlastní byt? A stejně mi přidáš peníze. Nejsem totiž děvčátko milionáře.
Nech mě nejdříve promluvit s Katkou. To je i její byt. Možná měla jiné plány.
Pozdě! přerušila ho sestra. Už jsem všem řekla, že oslava bude u vás. Uvolni byt celý den, dobře? Matka řekne, že všechno připraví.
Tomáš povzdechl a zakryl obličej rukou. Zatímco přemýšlel, jak se z toho dostat, telefon znovu zazvonil. Tentokrát to byla zpráva od matky.
Veronika chce sestavit nabídku. Tady je seznam jídel. Potřebné suroviny taky koupit. Řekni Katce, ať pomůže. A v přípravě taky nepřekáží.
Mezitím Katka, nic nevící o Veroničině jubileu, pohodlně usedla do křesla s telefonem. Chystala se pustit do oblíbeného seriálu. Když Tomáš vstoupil do místnosti, sklonil hlavu a ona okamžitě pochopila, co se děje.
Tak co teď? zeptala se klidně, pozastavujíc seriál.
Katko, poslouchej Veronika jubileum, rozumíš. Třicet let. No, víš je to datum. Chce to oslavit.
Katka zvedla hlavu.
Ať slaví. My jí zakazovat nebudeme?
Tomáš si poškrábal temeno.
Není to v tom. Chce slavit u nás.
Cože?! vstal ze židle. Počkej. V našem bytě?
Ano, ale jen jeden večer. Tvrdí, že restaurace je drahá, a doma je těsno
A co? Souhlasil jsi?
Říkal jsem, že nejprve promluvím s tebou! Ale Veronika už všechny pozvala. A matka už menu sestavuje
Katka zavřela oči a těžce se nadechla.
Tomáši. Jsi opravdu dospělý člověk? Nebo jen poslíček Veroničiných přání?
Co tím začínáš?
Začínám? posmrkávala Katka a ukázala mu telefon. A co mě nikdo nepřivolal? To je přece můj byt, ne tranzitní bod pro tvé příbuzné. Veronika chce slavit u mě, já jí musím pomáhat, taky mamince asistovat a vůbec se mnou nepromluvili?!
V tu chvíli Katce zazvonil telefon.
Ach, tady je třešnička na dortu, pískla. Tvoje matka, mávala telefonem před Tomášovým obličejem.
Katko, už ti Toma řekla? zakřičela svokra. Pozor! Bude až dvacet lidí. Proto začneme s večerní přípravou. Přijedu kolem šesté večer, den předtím.
Co? Večer? skepticky se usmála snacha. Ne, na to jsem se nepřihlásila.
Počkat. Ještě jsem nedotáhla. Toma už má seznam potravin, slíbil, že vše koupí.
Předpokládejme odhodila Katka. A peníze? Kde je vezmeme?
Toma slíbí pomoc, stručně odpověděla Tamara Nováková.
Jasně. Takže z našeho bytu chcete udělat restauraci a my máme platit za hostinu? Katka už neudržela.
Veronika vám není cizí! Nevadí jeden den pomoci, třeba nakrájet něco na kuchyni, salátky, sendviče Jsi přece hospodyně v domě!
Paní Nováková, přerušila ji Katka, právě jsem se dozvěděla o oslavě. Nepovolila jsem, aby se Veroničino narozeninové setkání konalo v mém bytě.
Co, všechno můj byt. Vy dva jste manželé. Všechno je společné! ostře odpověděla svokra.
Neříkejte blbosti. To je konec konverzace. Do pátku musíme nakoupit vše potřebné, odříkala Tamara a odložila telefon.
Co to bylo? zeptala se Katka manžela, když uslyšela krátké pípnutí.
Dost už hrajeme na oběť! konečně promluvil Tomáš. Řekli ti, že nejsi v pořádku. Přiznej chybu a přestaň se bránit.
Katka byla šokovaná. Vstoupila k šatníku a tiše vytáhla velkou sportovní tašku. Pak šla do ložnice, otevřela komodu a monotónně začala složit Tomášovy trička a džíny.
Mezitím Tomáš se cítil vítězem situace. Hlasitě otevřel lednici, vytáhl pivní láhev, zaklepal dveřmi a zamířil do obýváku, kde se posadil před televizi, jako by se nic nestalo.
Myslel si, že Katka jen zchladne a všechno bude jako dřív. Trochu se rozčílí, zamračí a zase se uklidní. Dokonce si zapnul fotbal, doufaje, že Katka vyleze z pokoje a pozve ho k večeři. Mýlil se.
Za půl hodiny už Katka stála v chodbě s taškou v ruce a vedle ní sportovní batožina naplněná Tomášovými věcmi. Tomáš vyšel z obýváku, chtěl jít ke lednici, ale uviděl manželku.
Co to je? zamumlal. Jaký je to divadelní představení?
Katka ho pohledem ochladila:
To není divadlo, Tomáši. Je to konec. Už nebudu jen stín ve vlastním životě, podpora ve svém bytě a pozadí pro požadavky tvé matky a sestry. Jestli chceš být dobrým synem a bratrem tak prosím, vrať se k mamince. Připravte se společně na oslavu. Jsem si jistá, že ti s radostí vyhradí kousek ve své obýváku.
To myslíš vážně? udělal krok k ní. Já se nevrátím.
Naprosto vážně, přikývla Katka. Nechci, aby ses vracel. Snášela jsem tolik, že už sama sobě nevěřím. Ale mám dost. Když se během tří let nenaučíš mě respektovat bude horší.
Katko nemůžeš všechno takhle zničit! Najednou!
Nedá se zničit to, co už se rozpadlo.
Tomáš se zachichotal, stále nechápal, že Katka už definitivně rozhodla.
A také, dodala Katka, všechny tvé košile a džíny jsou tady. Nemusíš děkovat. Vyraž hned.
Chtěl něco říct, ale Katka otevřela vstupní dveře. Tomáš stál, rozhořčený. Cheldy mu zapalovaly, rty byly stažené. Doufal, že Katka nakonec ustoupí, ale její chladná rovnováha ho jen víc rozčilovala.
Taková dýra! křikl. Myslíš, že najdeš někoho lepšího? Podobných jako já už hledat!
Katka zamručela a ustoupila o krok:
Podobné jako ty opravdu najít a díky Bohu.
Ještě budeš litovat! vykřikl Tomáš, chytajíc tašku. Přicvakneš se na kolenou, až pochopíš, že s nikým si vůbec nechtějí povídat! Bez mě jsi nic!
Když nikdo je člověk, který žije ve svém bytě, pracuje, ne obsluhuje starší příbuzné manžela a ne snáší neslušnost, tak mi to nikdo vůbec nevadí.
Tomáš odešel, Katka zůstala sama. Zhluboka se nadechla, přišla k oknu, zatáhla závěs a sledovala, jak bývalý manžel naráží tašku do kufru taxíku nohama.
Uplynulo několik měsíců.
Rozvod byl nepříjemný. Tomáš se snažil Katku vykreslit jako materiální a chamtivou. Hlavním sporem byl boj o auto, které bylo pořízeno během manželství. Trval na tom, že zaplatil za něj sám, Katka jen jezdit chtěla.
Vaše ctihodnosti, všechny peníze jsem vložil já, auto je na mé jméno! tvrdě proklamoval. Moje manželka mi ani haléř nedala!
Katka chladně otevřela spis s dokumenty a položila na stůl bankovní výpisy: převody, kopie účtenek. Dokonce našla smlouvu o zálohové platbě, podepsanou sama.
Nežádám si jeho podíl. Ale ani svůj nevzdám, klidně řekla.
Soud se postavil na stranu spravedlnosti.
Tomáš s tím nebyl spokojen. Auto už považoval za své. Teď ho musel prodat a podělit peníze. Vyšel z soudní síně se ztváří zkřivenou hněvem.
A doma jej nečekala podpora, ale vlna výčitek.
Co to, blázen? křičela Tamara Nováková. Všechno mu vrátila! Auto! Byt! Kde jsi vůbec normálního právníka sehnal?!
K tomu Tomáš ještě vstal do úvěru aby zaplatil oslavu Veroničina jubilea v restauraci. Protože přiměřil ji svým bytem. Nyní měl Tomáš vlastní útulný koutek skříňku v pokoji Tamary Novákové.
Katka po dlouhé době opět spala klidně. Rozhodla se: je ještě mladá, aby se držela někoho jako Tomáš. Kvalitních mužů kolem dostatek hlavní je včas poznat, kdo je kdo.
