Šťastné dětství Kolouška končí v pěti letech, když jednou rodiče nepřijdou vyzvednout ho z mateřské školy. Všichni ostatní děti jsou už rozdělené, a chlapec sedí u stolu a kreslí sebe, maminku a tatínka. Výchovná pedagogka na něj kouká a stále mu otírá tvář. Pak k němu přistoupí, sevře ho v náručí, přitiskne k sobě a říká:
Nemusíš se bát, Koloušku, ať se stane cokoli. Musíš být silný. Rozumíš mi? Rozumíš, maličký?
Chci k mamince, odpovídá.
Za chvíli přijde teta a strýc. Půjdeš s nimi, Koloušku. Budou tam další děti, jen neplač, šeptá a přitiskne vlhké líce k jeho hlavě.
Pak ho vezme za ruku a vede k autu. Na otázku: Kdy ho vrátí maminka?, mu odpoví, že rodiče jsou daleko a dnes se nevrátí. Kolouška umístí do společného pokoje s chlapci, kteří jsou podobní jeho věku. Rodiče však nepřijdou ani následující den, ani po dvou dnech. Chlapec silně trpí, brečí v noci, a proto se mu zvedne teplota.
Po uzdravení k němu přistoupí teta v bílém plášti a vážně mu řekne, že rodiče už jsou daleko, v nebi, a nemohou sestoupit. Vždy jsou s tebou, dohlíží na tebe. Všichni o tobě vědí, a proto se musíš chovat dobře a nebýt nemocný, aby se nezarmouvali, dodá. Kolouš však nevěří. Dívejíc se na nebe nevidí nikoho kromě ptáků a mraků.
Nejdříve prozkoumá dvorek na procházkách. Nakonec objeví malou díru za keři ohnuté železné pruty plotu. Proklouznout dovnitř může jen napůl, a tak začne podhrabat. Pomalu se mu daří, země je sypká, pískavá. Nakonec, kde jsou pruty nejdál od sebe, se vytvoří průlez.
Kolouš protáhne tělo, vyskočí na svobodu a běží pryč od ošklivého ústavu, který mu ostatní chlapci tak říkají. Nezná žádné město, brzy se ztratí. Potřebuje najít domov, ale všechny domy jsou si podobné. Náhle u přechodu uvidí ženu, která mu připomíná maminku červené puntíkované šaty, úhledný svazek světlých vlasů.
Maminko! vyběhne k ní. Žena se neotočí.
Chlapec ji chytí za ruku a zvolá:
Maminko!
Žena se podívá, klekne si a pozorně ho zkoumá. Ne, to nejsi tvoje matka, říká.
Mezitím se v Praze setkává Nina, která má dvacet let a zůstane se svým manželem Vítěm. Potkali se náhodou na letní taneční ploše; on ji pozve na pomalý tanec, a od té chvíle se neodtrhají. Po třech měsících se ožení a žijí jako jeden. Po třech letech Nina zjistí, že nemůže mít děti. Vít to nedokáže přijmout, a ona podstupuje nekonečná vyšetření a léčby v sanatoriích. Nakonec oba přijmou, že dítě nebudou mít. Vít jednou navrhne, že by si mohli vzít dítě z dětského domova.
Nina však miluje Víta natolik, že mu nabídne rozvod. Oba už jsou blízko třicátky a stále mladí. Vít chce odejít k jiné ženě, která ho může udělat šťastným, a Nina si představuje, že bude žít sama. Vít ale nesouhlasí; říká, že ji nikdy neopustí. Nina vymyslí chytrý plán přizná se Vítovi, že ho už ne miluje a že má milence. Vít tomu nevěří. Následující noc se nevrátí domů. Ráno se vrátí s vůní vína a mužské kolínské vodky. Na Vítovy dotazy o dění jen opakuje, že má milence, a Vít souhlasí s rozvodem.
Když Kolouška volá Ninu, ona už dva měsíce žije po rozvodu. Cítí se slabá, stýská se jí po Vítovi a přemýšlí, co s ním. Vtom ji osloví cizí chlapec a nazve ji maminko. Srdce Niny poskočí.
Co se stalo, maličký, ztratil ses? zeptá se laskavě.
Hledám maminku a tatínka. Říkali mi, že jsou na nebi, ale já tomu nevěřím, plače Kolouš.
Pojď, bydlím nedaleko, nakrmím tě chutnými koláčky, chceš? nabídne a vezme chlapce za ruku. Doma Kolouš po obou tvářích požírá koláčky, které Nina koupila na cestě a podala k černému čajku s rybízem. Vypráví jí, co se mu stalo. Ukazuje se, že sladkosti mu brali starší chlapci a často ho šikanovali.
Nina se chlapci zamilovaně soucití. Zeptá se: Koloušku, chceš, abych tě vzala k sobě a žili spolu? Když vyrosteš, pochopíš vše a jednou se setkáš se svými rodiči, ale ještě to není brzy. Kolouš přikývne.
Nina zavolá do dětského domova, oznámí nález, sama přiveze chlapce, poví s vychovateli, aby lépe hlídali ostatní děti. Každý den ho navštěvuje, ale nemůže ho vzít k sobě, protože má práci, byt, ale žádného manžela. Pouze samotná žena si dítě k adopci nevybírá. Poprvé lituje rozvodu. Neví, jak získat Víta zpět.
Rozhodne se uzavřít fiktivní manželství se svým kolegou ze zaměstnání Stanislavem, který nedávno rozvedl a je známý svým šlechtickým chováním i dobrými odbornými schopnostmi. Stanislav souhlasí, ale jen za úplatu. Nina ho dlouho zajímala, a teď je sama. Souhlasí na večeři při svíčkách s pokračováním. Nina se cítí uražená, protože stále miluje Víta a nepředstavuje si jiného.
Jednoho večera, když přichází k Kolouškovi, vidí pod okem modřinu starší ho učinili, aby mlčel. Vychovatelé, místo aby mu pomohli, mu pověděli o rozhovoru s Ninnou. Chlapci se teď těžko bude dařit, uvědomila žena.
Následující den Nina souhlasí se Stanislavovým návrhem. V sobotu připraví večeři, oblékne červené šaty, rozsvítí svíčky a čeká na hosta. Cítí hořkou a nepříjemnou choutku v duši, ale Kolouška chce zachránit, slíbila mu to.
Zvonek zazvoní, Nina se těžce přiblíží ke dveřím. K jejímu údivu na prahu stojí bývalý manžel Vít.
Chci s tebou mluvit, Nino. Celou dobu jsem tě sledoval a neviděl jsem, aby někdo přišel, nebo aby ses vypravila pryč. řekl.
Najednou se otevře výtah a z něj vyskočí Stanislav s kyticí květin a láhvemi šampaňského v druhé ruce.
Nina, tady jsem stěží stihne slova.
Vít červený, sevře pěsti. Nicméně tiše odejde po schodech.
Vítej, Vítejte, Vít! volá Nina, běží po něho.
Vít však rychle naskáče do tramvaje a odjíždí. Nina se vrátí k slzám a pošle Stanislava pryč. Srdce jí trhá, co bude dál s Kolouškem?
O dva roky později Kolouš stojí hrdě u řady první třídy. Má přiléhavý oblek a bílou košili, v ruce drží obrovskou kytici květin pro učitelku. Přiváželi ho rodiče a malá sestra Maruška, která se neustále točí v otcově náruči. Na matku má oblíbené puntíkované šaty, které kdysi nosil Kolouš.
To jsou Nina, Vít a další dítě, které si adoptovali.
Ukazuje se, že Stanislav nebyl tak zlý. Setkal se s Vítěm, vysvětlil mu situaci. Následující den Vít přiběhl k Ninu a odvezl ji na matriku, aby se rychle provdala a mohla Kolouška vzít.
Stále chodí do dětského domova, nosí dětem dárky a dobroty. Marušku si vzali hned, jakmile se objevila v domově.
Mami, tati, slibuju, že budu dobře studovat, tiše říká Kolouš, upřený na nebe. Nezlobte se na mě, že mám jiné rodiče. Miluji je, ale jsou jen na chvíli, dokud se nesetkám s vámi.
Vědí, že jeho skuteční rodiče zahynuli při autonehodě; mají hrob u kostela. V neděli chodí do nedělní školy u kostela a rozumí, co je nebe.
Nina zpočátku nepřijala Vítovo rozhodnutí, ale osud ji přiměl znovu se provdat s Vítěm. Všichni v tomto příběhu nakonec žijí šťastně.
