Už nejsi moje dcera, Olinko. Kdo on je a odkud pochází, je tajemství. Stydím se za tebe. Přesuň se do babiččiny chalupy a žij jako dospělá. Přijmi zodpovědnost za své činy.
Maruško, slyšela jsi? Přiletěli k nám kolegové zPrahy na podporu. Půjdeme večer do klubu? spokojeně zakřičela **Marta**, rozvalila se na křesle.
Marto, co to máš? A co Vladimíra, ským ji nechám? Vezmu si ji ssebou? zasmála se **Libuše**.
Co kdybychom požádaly tetičku Lubu? opatrně se zeptala Marta.
Libuše zoufale odrazila rukou.
Cože? Ta mi ani po narození syna odpustit nedokáže. Vždyť chtěla, abych se provdala zaAndřeje, ale já jsem se místo toho vydala do města. Neodjela jsem, přece jen stěhotenstvím. celý rok na mě kvílela, teprve poslední dva měsíce si se mnou povídá. Tak jdi a najdi si někoho, třeba se ti povede.
Marta si povzdechla.
Dobře, půjdu sTančkou. Zítra ti všechno povím.
Olina **Olga** položila syna spát a sama vyšla na verandu. Zvuk hudby se nesl ke dům. Zabalena do šály, představovala si, jak všichni tančí a baví se. **Marta** si jistě opět oblékla svoje tygrí šaty. Olina tiše usmála se; vtěch šatech připomínala tygrí housenku. Povzdechla si s lítostí a šla spát.
Ráno, ještě za soumraku, vběhla **Marta**. Naštěstí se zatoulaně objevila i **Olga**máma. Olina přikývla prstem kústům, ale Marta se nedala zastavit.
Škoda, že jsi včera nebyla, byli tam kluci. Dokonce mě doprovázel jeden, jmenoval seVáclav. Bolavý řečník shumorem. Dneska jdu na rande, překřikla Marta v jednom dechu.
Matčina **Olga** se odsuzujícím tónem zeptala:
Už je snad vdaný?
Marta shrnula ramena.
Nevím, do pasu jsem nehledala. Kdyby byl, aspoň co připomenout.
Ach, dívky, co děláte? Andílek **Andr** ještě není ženatý. Já jsem už zmeškala své štěstí, ale ty, Marto, ještě můžeš mu zatočit hlavu, rozpálila se teta **Luba**.
Tetičko Lubo, co to povídáš? Kde je to potřeba? A co jeho matka? Bůh mi pomoz, abych od takového štěstí neupadala! vyjekla Marta.
Otočila se kOlze:
Tam byl chlapík, oči se nedají odtrhnout. Všechny naše dívky byl okouzlený. Pak s kamarády stál a odešel sám. Ani na tanec nikoho nepozval.
Náhle tetaLuba zamyšleně promluvila:
Olíčko, ity bys mohla zajít do klubu. A sVladimírem si posedím. Možná potkáš někoho seriózního a spolehlivého. Vladimíra potřebuje otce, ale ne ženaté muže. Rozpoznají, když je žena před nimi sama. Chápeš?
Olíka neuvěřitelně přikývla, popřela a políbila matku, pak zamumlala:
Jdi už, podlétá!
Olíka ve své nejlepší róbě stála s přáteli a radostně čichala. Jak jí chybí bezstarostné večery.
Podívejte, to je on. Zase se objevil, šeptaly dívky.
Olíka se podívala směrem k němu, nohy jí zatřásly. Rychle se odvrátila a zašeptala Martě:
Asi půjdu domů. Vladimír tu asi brečel bez mě.
Marta se divila:
Olí, co to? Prvníkrát jsi zdomu na tanec vyběhla a už utečeš? Ani neztancovala jsi.
Olíka se rozhodně ozvala:
Jdu. A tvému Vladimírovi už určitě přijde VášVáclav. Bez mě nebudeš nudit, a zamířila ke východu.
U dveří ji nečekaný muž chytil zaruku:
Zatančíme, slečno?
Olíka se snažila ruku odtáhnout:
Nedancuji.
Pán byl neústupný.
Dej mi prosím jeden tanec.
Konečně se otočil, srdce jí bušilo. Byl to on, chlap, jehož náhodné setkání navždy změnilo její život. Nepoznal ji. Zhlubiny duše se zasmála:
Dobře, jen jednou, spěchám.
On ji točil vtanci.
Myslím, že váš manžel se obává?
Olíka suchým hlasem:
Nejsem vdaná.
Pán mrknul, a tak dobře známý pohled jí rozbušil dech.
Takže mám šanci? krotil se.
Olíka se od něj odtáhla:
Ani nesní, a vyběhla zklubu.
Cestou domů plakala. Vzpomínala na něj, jako by se do ní zamilovala na první pohled, a on ji nepoznal.
Později v vlaku se setkali. Ona se vracela smutná po neúspěšných přijímacích zkouškách, on mířil krodičům na návštěvu. Vidí, že **Olí** je skleslá, a snaží se ji rozveselit.
Jmenuju seMaxim. Máma mě říkáMaxík, syníčekMaso. Vyber si, co se ti líbí.
Olíka se usmála.
Maso zní lépe.
Podal ruku:
Už jsme se téměř představili. A jak se jmenuješ, krásná stvoření?
Usmála se:
Olga.
Maxim vážně přikývl:
Myslel jsem to. Královské jméno.
Slovo po slově jí vyprávěla o neúspěšných zkouškách nauniverzitu a o tom, že matka jí bude po léta připomínat selhání.
Tak se připrav na zimu a zkus to znovu, poradil Maxim.
Olíka se radovala:
Díky, ani jsem nepomyslela.
Maxim se na ni zamyšleně podíval:
Nemáš vůbec představu, jak jsi krásná?
Olíka zrudla.
Jsem obyčejná, nepřeháněj. Ale díky.
Maxim se přiblížil:
A je to pravda, a nečekaně ji políbil. V Olíně hlavě se točí sladce i trapně. Maxim odešel dříve.
Najdu tě, slibuji.
Později si uvědomila, že se nezeptal ani na adresu.
O několik měsíců se ukázalo, že čeká dítě, a matka sodporou řekla:
Už nejsi moje dcera. Kdo je on a odkud? Stydím se za tebe. Přesuň se do babiččiny chalupy a žij jako dospělá. Přijmi zodpovědnost za své činy.
Olíka během těhotenství pracovala vknihovně, došla až kmateřské dovolené. Zporodnice ji přivítala **Marta**. Matka přišla jen po pěti měsících Vladimíra, když už nemohla vydržet a přišla.
Nejsme naše plemeno, vyjádřila svůj verdikt.
Často však přicházela shračkami pro vnuka.
Proč už tak brzy? zeptala se matka. Nic tu nebylo zajímavé. Jak Vladimír?
Matka se usmála.
Tvůj chlapec spí. Když už jsi tady, pojď domů.
Olíka za ní zavřela dveře a snažila se usnout. Zvládla jen do úsvitu. Ospalá nakrmila syna, Vladimír se honil a nechtěl jíst kaši.
Nebudeš jíst kaši, nevyrosteš jako tvůj táta. A on je silný a krásný.
Je to omně? To je milé. A já myslím, že můj syn? zazněl hlas za dveřmi.
Olíka pustila lžíci.
Ty? Odkud? usmál seMaxim.
Říkal jsem, že tě najdu. Nevěděl jsem, že už mám syna. Zapomněl jsem se zeptat, kde bydlíš. Osud nám přesto připravil setkání, řekl a zamračil se kVladimírovi.
Vladimír se zasmál.
Ráno matka našla šťastnou **Olgu** sneznámým mužem, který spokojeně nesl dítě na ramenou.
Je to on? zeptala se.
Ano, Olga se usmála šťastně.
Matka se přiblížila kMaximovi a podala ruku:
Jmenuji seLubošováLubo. Budu vás sledovat jako přísná matkaotcová.
Maxim pevně stiskl její ruku a přikývl:
Rozumím.
