Už nejsi moje dcera, Bělko. Kdo on vůbec je a odkud přišel? Připadám si za tebe hanbu. Přesuň se do babiččina domu a žij jako dospělá, přijmi odpovědnost za své činy.
Bělo, slyšela jsi? Přiváželi nám na pomoc pracovníky z Brna. Půjdeme večer do klubu? radostně se rozvalila na židli Maruška.
Maruško, co to? A co s Vláďou? Vezmu si ho s sebou? zasmála se Běla.
A kdybych požádala tetičku Lidu? opatrně se zeptala Maruška.
Běla bezradně zamávala rukou.
Cože? Ta mě stále neodpustila za to, že jsem mu porodila syna. Vždyť chtěla, abych se provdala za Andreje, ale já jsem odešla do města na studium. Nepřijela, ale vrátila se s těhotenstvím. Celý rok na mě křičela, teprve dva měsíce už se mnou mluví. Tak jdi s kýmkoli, snad se ti štěstí usměje a najdeš někoho.
Maruška povzdechla.
Dobře, půjdu s Tančkou. Zítra ti všechno povím.
Olina položila spícího Vláďu do postele a sama vyšla na verandu. Šum hudby dosahoval až k oknu. Zabalená do šály si představila, jak všichni tančí a smějí se. Maruška nejspíš znovu nasadila svoje tigrí šaty. Běla se tiše usmála, vypadala jako tygří housenka. Povzdechla si s lítostí a šla spát.
Ráno, právě když slunce vycházelo, dorazila Maruška. A jako kletej osud, přišla i paní Nováková, Olininá matka. Běla přiložila ukazováček k ústům, ale Marušku nikde nezastavit.
Škoda, že jsi včera nebyla. Byly tam kluci, jeden mě dokonce doprovázel, jmenoval se Vojta. Mluví, bláznivý humor, a dneska jdu na rande řekla Maruška v jednom dechu.
Matka Oliny se s odsuzujícím pohledem zeptala:
Je už pravděpodobně ženatý?
Maruška se jenom povznesla rameny.
Nevím, v pasu jsem nehlédla. Když už, tak aspoň něco bude mít na co vzpomenout.
Ach, dívky, co děláte? Andruško není žádný nápadník. Moje štěstí jsem už proplácela, ale ty, Maruško, ještě můžeš mu zatočit hlavu nadšeně se rozproudila teta Lida.
Tak, tetičko Lido, co to povídáš! Kdo to potřebuje? A navíc ho má i matka. Bože, chraň nás před takovým štěstím! vykřikla Maruška.
Otočila se k Olině:
Tam byl jeden kluk, oči se nedaly odtrhnout. Všechny naše dívky byly očarované. Pak s kamarády chvíli stál a odešel sám. Ani k tanci nikoho nepozval.
A pak se stalo něco neuvěřitelného. Teta Lida zamyšleně prohlásila:
Bělo, i ty bys měla jít do klubu. A s Vláďou si posedím. Možná potkáš někoho vážného, spolehlivého. Vláďovi se hodí otce, ale neber si jen ženaté. Slyší už, že jsou ženy před nimi samé. Rozumíš?
Běla neuvěřitelně přikývla a neudržela úsměv. Pak zakřičela:
Jdi už, šmejdo!
V nejkrásnější své šaty stála s přáteli a radostně čichala po starých časech.
Podívejte, to je on. Znovu přišel šeptaly dívky.
Běla se podívala na něj a nohy jí zapřásly. Rychle se otočila a pošeptala Marušce:
Možná půjdu domů. Vláďa tu bude určitě brečet bez mě.
Maruška se zeptala:
Bělo, co to děláš? Prvníkrát jsi vyšla na tanec a už utečeš domů? Ani jeden tanec neudělala.
Běla rozhodně odpověděla:
Jdu. A Vojta určitě přijde k tobě. Nebudeš se nudit a zamířila ke vstupu.
U dveří ji náhle někdo chytil za ruku:
Zatančíme, slečno?
Běla se neotáčela a snažila se rukou odtáhnout:
Netančím.
Ale muž byl neústupný.
Dejte mi jeden tanec, prosím.
Konečně se otočila, srdce jí bušilo. Byla to on, ten samý chlap, jehož náhodné setkání navždy změnilo její život. Zdálo se, že ho nepoznala. Srdce jí poplesklo a usmála se:
Dobrá, jen jednou, spěchám.
On ji vlnil v tanci.
Myslím, že váš muž se obává? zeptal se.
Běla suchou odpovědí:
Nejsem vdaná.
Zmrkl a přikývl, což jí vzalo dech.
Takže mám šanci? provokativně se zeptal.
Běla se od něj odtáhla.
Nedostaneš se ani k tomu a vyběhla z klubu.
Cestou domů plakala. Vzpomínala na jeho tvář, řekla si, že se do něj zamilovala na první pohled, a on ji ani nepoznal.
Setkali se později ve vlaku. Běla se vracela domů po neúspěšném zkoušce. On jel navštívit rodiče. Vidí-li, že je smutná, snaží se ji rozveselit.
Jmenuju se Marek. Máma mi říká Macek, syn se jmenuje Míša. Vyber, co se ti líbí.
Běla se usmála.
Míša zní lépe.
Podal jí ruku:
Už jsme se skoro poznali. A jak se jmenuješ, krásná bytost?
Odpověděla:
Olina.
Marek pokyvoval vážně:
Myslel jsem si to. Královské jméno.
Slovo po slově vyprávěla, že neuspěla v přijímacím testu na vysokou školu a že matka ji bude teď dlouho připomínat.
Tak se připrav na zimu a zkus to znovu poradil Marek.
Olina byla radostná:
Skutečně? Nepomyslela jsem na to. Děkuju.
Marek se na ni zadumivě podíval:
Nemáš vůbec tušení, jak jsi krásná?
Olina zrudla.
Jsem jen obyčejná, nepřeháněj. Přesto děkuju.
Marek se posunul blíž.
Ale je to pravda a nečekaně ji políbil. Olina se rozplakala, co následovalo, bylo směsí studu i sladkosti. Marek brzy odešel.
Určitě tě najdu.
Teprve později si Olina s hořkostí uvědomila, že se ani nezeptal na adresu.
O pár měsíců později zjistila, že čeká dítě, a matka s neúprosnou chladností řekla:
Už nejsem tvá matka. Kdo on je a odkud přišel, nevím. Stydím se za tebe. Přesuň se do babiččina domu a žij jako dospělá, přijmi odpovědnost za své činy.
Olina během těhotenství pracovala v knihovně, došla až k mateřské dovolené. Z porodnice ji přivítala Maruška. Matka ani nepřišla. Když Vláďovi bylo pět měsíců, srdce už neudrželo a přišla.
Nejsme naše plemeno prohlásila s rozhodností.
Ale přicházela častěji, přinášela vnukovým hračky.
Proč tak brzy? zeptala se matka. Nic tu nebylo zajímavého. Jak Vláďa?
Matka se usmála.
Tvůj chlapec spí. Když už jsi tady, pojď domů.
Olina za ní zavřela dveře a snažila se usnout. Podařilo se jí jen za úsvitu. Ospalá krmila syna. Vláďa si hrál a nechtěl jíst kaši.
Jestli nebudeš jíst, nevyrosteš jako táta. On je silný a krásný.
Mluvíš o mně? To je milé. A to jsem já, že? ozval se hlas za dveřmi.
Olina podala lžíci.
Ty? Odkud? usmál se Marek.
Říkal jsem, že tě najdu. Nevěděl jsem, že už mám syna. V té chvíli jsem byl tak rozrušený, že jsem zapomněl zeptat, kde bydlíš. Asi osud rozhodl, že patříme k sobě řekl a vrhl úsměv Vláďovi.
Vláďa se rozesmál.
Ráno matka zachytila šťastnou Olinu s neznámým mužem, který nesl spokojeného syna na ramenou.
Je to on? zeptala se.
Ano usmála se Olina šťastně.
Matka se přiblížila k Marekovi a podala ruku:
Jmenuji se Lýdie Georgiová. Budu sledovat, jaký budeš muž a otec.
Marek pevně stiskl její ruku a přikývl.
Rozumím.
Dejte like a napište své myšlenky do komentářů!
