Ten kluk měl teprve šestnáct let, když si ji přivedl domů Tu holku, co už byla dlouho viditelně těhotná a byla o rok starší než on.
Jitka chodila do stejné střední školy jako on, jen o rok výš. Karel ji pár dní pozoroval, jak se schovává v koutě a tiše brečí. Všiml si, jak se jí zaokrouhlil břicho, pořád ty samý hadry už dva týdny a ten prázdnej pohled beze stopy naděje.
Jak se ukázalo, skoro všichni znali její příběh Chodil s ní vnuk známýho podnikatele z Prahy, pak prostě zmizel, odjel kvůli nějaký naléhavý věci do Brna. Jeho rodiče o ní nechtěli ani slyšet. Řekli jí to na rovinu.
A její vlastní, jako by žili v minulosti, báli se hanby, tak ji vyhodili z domu a odjeli na chatu. Někteří jí litovali, jiní si za zády utahovali.
Sama si za to může. Měla používat hlavu!
Karel už to nemohl dál sledovat. Zamyslel se a přistoupil k ní.
Nebude to jednoduchý, přestaň brečet. Navrhuju, abys bydlela u mě, můžeme se i vzít. Ale hned říkám neumím lhát a nebudu předstírat, že je všechno super. Prostě budu vedle tebe a slibuju, že to nějak zvládneme.
Jitka si utřela slzy a podívala se na kluka. Co tu povídat Obyčejnej kluk, bez nějakýho lesku. A ona snila o úplně jiným manželovi! Jenže v její situaci neměla na výběr a Jitka šla s ním.
Rodiče byli v šoku, mamka prosila Karla, aby se vzpamatoval, ale on byl neústupnej.
Mámo, nedělej drama, nějak to dopadne. Mám dvě stipendia, běžný a sociální. Budu si přivydělávat, zvládneme to!
Ale vždyť jsi chtěl jít na vysokou!
No a co? Žijeme nějak. Táta celý život dře v továrně, ty v obchodě. Lidi bez titulu taky nějak vyžijou. Mámo, to není konec světa!
Jitka se nastěhovala do Karlova pokoje. Dal jí svoje postel a sám se přestěhoval na nepohodlnou rozkládací gauč. Několik dní byla hodně tichá. Jako stín, chodila s ním za ruku do školy a domů, až to nakonec vybuchlo.
Mám toho dost! Proč se na mě tvoji rodiče dívají špatně? Nelíbím se jim! A proč se mnou netrávíš čas? Sedíš v knihách nebo někam mizíš?!
Karel byl překvapenej.
A ty nemyslíš, že je to normální? No nelíbíš se jim, ale přijali tě a neotravujou. Dívají se špatně? Tvoji vlastní tě ani vidět nechtějí. A rodiče otce tvýho dítěte? Kde jsou? Sedím v knihách, protože se učím a nechci vyletět hned po prvním roce. A stipendium se mi taky hodí. Mizím? Protože si přivydělávám a nemám chuť koukat s tebou na ty brečivý seriály.
Jitka se rozplakala.
Proč tak mluvíš?
Jak? Říkal jsem, že neumím lhát. A vůbec, kdy jdeme na úřad?
Nemůžu tak jít, kup mi hezký šaty, s vysokým pasem, aby nebylo vidět břicho.
Co to máš? Přineseme potvrzení o těhotenství, jaký šaty? Musím ještě šetřit na kočárek a postýlku
Mamka sáhla po valeriánu, ale pomalu se s tím smířila a čím dál častěji se dívala na dětský oblečky. No vždyť se nic hroznýho neděje Ať žijou, ať se vezmou, a oni s tátou pomůžou, jak to půjde. Jen ta holka je nějak nevděčná, pořád nespokojená s Karlem, s nima, s tím malým bytem. Možná až porodí, tak se změní.
Ale Jitka se nehodlala měnit. Když se Karel vrátil špinavej a unavenej z automyčky a přinesl do pokoje vychrtlou kočku, Jitka se rozzuřila.
Ty idiote! K čemu nám ta ošoupaná kočka? Vyhoď ji! Vynes ji z bytu!
Ale Karel se jen usmál.
Ne, ona je taky březí. Zůstane, tak ani nezačínej. Radši zmlkni a ohřej mi oběd.
Ach tak?! Jitka skoro vykřikla. Vyber si! Buď ona, nebo já! Ta bestie se na mě taky dívá špatně!
Proč? Karel se na ni podíval s nedůvěrou. Tohle je můj dům a nemusím si vybírat. To je moje kočka a jestli ti to vadí, můžeš jít. Ani mamka mi takový podmínky nestavěla. Možná je čas přestat se na všechny dívat svrchu?
Jitka hysterčila, plakala a záviděla té hubený, zanedbaný kočce. Kde Karel vůbec vyčmuchal u ní břicho? Ale břicho se objevilo kočka opravdu byla těhotná.
Kluk byl unavenej, ale kdykoliv ho začala přepadávat lítost, ty myšlenky zahnal. Nějak to zvládnou. Jitka porodí, uklidní se, a dřív kočka je rozveselí. Chlupatý koťata zlepší všem náladu.
Ale všechno se vyvinulo jinak Děda, známý podnikatel z Prahy, se vrátil z dlouhý služební cesty a dozvěděl se o všem. Vyhledal vnuka, vynadal mu a prohlásil, že ho odřízne od peněz, jestli se pravnuk bude vychovávat v cizí rodině. A ten kluk se strašně bál přijít o takovou kapsu.
Jitka s ním odjela ještě ten samý den, ani se s Karlem nerozloučila. Naštěstí měla dokumenty u sebe (šla po vyučování k doktorovi). Na svoje věci mávla rukou koupí jí nový! A do tý laciný střední školy už se taky nevrátí!
Karel byl zdrcený Jak to tak může být? Ani se nerozloučila, nezavolala, neřekla ani slovo. Vyházel všechny její věci a dlouho seděl sám ve tmě, objímaje svoji kočku.
Kočka všechno chápala. Tiše se k němu tulila, cítila, že je potřeba. Litovala ho, předla, utěšovala.
Karel sám asistoval u jejího porodu, nenechal ke kočce nervózní mamku a zmatenýho tátu. Seděl u ní, mluvil na ni něžně, uklidňoval ji. Hlídal, jestli všechno jde dobře, a držel telefon po ruce, aby v případě potřeby zavolal veterináře.
Všechno dopadlo dobře, kočka porodila čtyři malý koťata. Karel vyměnil podložku, přinesl čerstvou vodu a krmivo. Ještě jednou se ujistil, že je všechno v pořádku, a vyčerpanej si lehl a zavřel oči, cítil, jak se mu do dlaně tulí nejmenší kotě, a pomyslel si, že občas zvířata projeví víc vděčnosti než lidi.Ten kluk měl teprve šestnáct let, když si ji přivedl domů Tu holku, co už byla dlouho viditelně těhotná a byla o rok starší než on.
Jitka chodila do stejné střední školy jako on, jen o rok výš. Karel ji pár dní pozoroval, jak se schovává v koutě a tiše brečí. Všiml si, jak se jí zaokrouhlil břicho, pořád ty samý hadry už dva týdny a ten prázdnej pohled beze stopy naděje.
Jak se ukázalo, skoro všichni znali její příběh Chodil s ní vnuk známýho podnikatele z Prahy, pak prostě zmizel, odjel kvůli nějaký naléhavý věci do Brna. Jeho rodiče o ní nechtěli ani slyšet. Řekli jí to na rovinu.
A její vlastní, jako by žili v minulosti, báli se hanby, tak ji vyhodili z domu a odjeli na chatu. Někteří jí litovali, jiní si za zády utahovali.
Sama si za to může. Měla používat hlavu!
Karel už to nemohl dál sledovat. Zamyslel se a přistoupil k ní.
Nebude to jednoduchý, přestaň brečet. Navrhuju, abys bydlela u mě, můžeme se i vzít. Ale hned říkám neumím lhát a nebudu předstírat, že je všechno super. Prostě budu vedle tebe a slibuju, že to nějak zvládneme.
Jitka si utřela slzy a podívala se na kluka. Co tu povídat Obyčejnej kluk, bez nějakýho lesku. A ona snila o úplně jiným manželovi! Jenže v její situaci neměla na výběr a Jitka šla s ním.
Rodiče byli v šoku, mamka prosila Karla, aby se vzpamatoval, ale on byl neústupnej.
Mámo, nedělej drama, nějak to dopadne. Mám dvě stipendia, běžný a sociální. Budu si přivydělávat, zvládneme to!
Ale vždyť jsi chtěl jít na vysokou!
No a co? Žijeme nějak. Táta celý život dře v továrně, ty v obchodě. Lidi bez titulu taky nějak vyžijou. Mámo, to není konec světa!
Jitka se nastěhovala do Karlova pokoje. Dal jí svoje postel a sám se přestěhoval na nepohodlnou rozkládací gauč. Několik dní byla hodně tichá. Jako stín, chodila s ním za ruku do školy a domů, až to nakonec vybuchlo.
Mám toho dost! Proč se na mě tvoji rodiče dívají špatně? Nelíbím se jim! A proč se mnou netrávíš čas? Sedíš v knihách nebo někam mizíš?!
Karel byl překvapenej.
A ty nemyslíš, že je to normální? No nelíbíš se jim, ale přijali tě a neotravujou. Dívají se špatně? Tvoji vlastní tě ani vidět nechtějí. A rodiče otce tvýho dítěte? Kde jsou? Sedím v knihách, protože se učím a nechci vyletět hned po prvním roce. A stipendium se mi taky hodí. Mizím? Protože si přivydělávám a nemám chuť koukat s tebou na ty brečivý seriály.
Jitka se rozplakala.
Proč tak mluvíš?
Jak? Říkal jsem, že neumím lhát. A vůbec, kdy jdeme na úřad?
Nemůžu tak jít, kup mi hezký šaty, s vysokým pasem, aby nebylo vidět břicho.
Co to máš? Přineseme potvrzení o těhotenství, jaký šaty? Musím ještě šetřit na kočárek a postýlku
Mamka sáhla po valeriánu, ale pomalu se s tím smířila a čím dál častěji se dívala na dětský oblečky. No vždyť se nic hroznýho neděje Ať žijou, ať se vezmou, a oni s tátou pomůžou, jak to půjde. Jen ta holka je nějak nevděčná, pořád nespokojená s Karlem, s nima, s tím malým bytem. Možná až porodí, tak se změní.
Ale Jitka se nehodlala měnit. Když se Karel vrátil špinavej a unavenej z automyčky a přinesl do pokoje vychrtlou kočku, Jitka se rozzuřila.
Ty idiote! K čemu nám ta ošoupaná kočka? Vyhoď ji! Vynes ji z bytu!
Ale Karel se jen usmál.
Ne, ona je taky březí. Zůstane, tak ani nezačínej. Radši zmlkni a ohřej mi oběd.
Ach tak?! Jitka skoro vykřikla. Vyber si! Buď ona, nebo já! Ta bestie se na mě taky dívá špatně!
Proč? Karel se na ni podíval s nedůvěrou. Tohle je můj dům a nemusím si vybírat. To je moje kočka a jestli ti to vadí, můžeš jít. Ani mamka mi takový podmínky nestavěla. Možná je čas přestat se na všechny dívat svrchu?
Jitka hysterčila, plakala a záviděla té hubený, zanedbaný kočce. Kde Karel vůbec vyčmuchal u ní břicho? Ale břicho se objevilo kočka opravdu byla těhotná.
Kluk byl unavenej, ale kdykoliv ho začala přepadávat lítost, ty myšlenky zahnal. Nějak to zvládnou. Jitka porodí, uklidní se, a dřív kočka je rozveselí. Chlupatý koťata zlepší všem náladu.
Ale všechno se vyvinulo jinak Děda, známý podnikatel z Prahy, se vrátil z dlouhý služební cesty a dozvěděl se o všem. Vyhledal vnuka, vynadal mu a prohlásil, že ho odřízne od peněz, jestli se pravnuk bude vychovávat v cizí rodině. A ten kluk se strašně bál přijít o takovou kapsu.
Jitka s ním odjela ještě ten samý den, ani se s Karlem nerozloučila. Naštěstí měla dokumenty u sebe (šla po vyučování k doktorovi). Na svoje věci mávla rukou koupí jí nový! A do tý laciný střední školy už se taky nevrátí!
Karel byl zdrcený Jak to tak může být? Ani se nerozloučila, nezavolala, neřekla ani slovo. Vyházel všechny její věci a dlouho seděl sám ve tmě, objímaje svoji kočku.
Kočka všechno chápala. Tiše se k němu tulila, cítila, že je potřeba. Litovala ho, předla, utěšovala.
Karel sám asistoval u jejího porodu, nenechal ke kočce nervózní mamku a zmatenýho tátu. Seděl u ní, mluvil na ni něžně, uklidňoval ji. Hlídal, jestli všechno jde dobře, a držel telefon po ruce, aby v případě potřeby zavolal veterináře.
Všechno dopadlo dobře, kočka porodila čtyři malý koťata. Karel vyměnil podložku, přinesl čerstvou vodu a krmivo. Ještě jednou se ujistil, že je všechno v pořádku, a vyčerpanej si lehl a zavřel oči, cítil, jak se mu do dlaně tulí nejmenší kotě, a pomyslel si, že občas zvířata projeví víc vděčnosti než lidi.
