Jano, mezi námi je konec! řekl Michal chladným hlasem. Chci skutečnou rodinu, děti. Ty mi to nemůžeš dát. Podal jsem žádost o rozvod. Máš tři dny na sbalení věcí. Pokud odejdeš, dej mi vědět. Já zůstanu u matky, dokud připravím byt pro dítě a jeho matku. Ano, nediv se, moje nová přítelkyně je těhotná! Tři dny, Jano!
Jana zůstala mlčky, cítila, jak se jí země sesouvá pod nohama. Co mu mohla odpovědět? Pět let se snažili o dítě, ale tři těhotenství skončila tragicky. Lékaři ji ujišťovali, že je zdravá, ale pokaždé se něco nepovedlo. Žila zdravě a během těhotenství byla ještě opatrnější. Naposledy omdlela v práci a sanitka už nedorazila včas
Dveře se za Michalem zabouchly a vyčerpaná Jana se zhroutila na pohovku. Neměla sílu nic sbalit. Kam jít? Před svatbou bydlela u tety, ta však zemřela a byt prodal její bratranec. Vrátit se do vesnice Jasenná do babiččina domu? Pronajmout si něco? A práce? Otázky jí vířily v hlavě, ale čas plynul.
Ráno se dveře otevřely a do bytu vstoupila tchyně Alena Nováková.
Nespíš? To je dobře, řekla suše. Přišla jsem se ujistit, že si nebereš nic, co ti nepatří.
Nemám v úmyslu brát staré ponožky tvého syna, zamračila se Jana. Chceš spočítat moje věci?
Jak jsi drzá! Kdysi jsi byla tak jemná. Já jsem to řekla Michalovi po první těhotenství, že nikdy neporodíš.
To jsi přišla říct? Tak mlč a hlídej.
Proč bereš servis? polekala se tchyně.
Je můj, od tety, vzpomínka na ni.
Bude tu bez něj prázdno!
Není to můj problém. Aspoň budeš mít vnuka.
Bereš si jen to, co ti patří!
Laptop, kávovar a mikrovlnná trouba jsou dárky od kolegů. Auto jsem koupila před svatbou. Tvůj syn má svoje.
Máš vše, co potřebuješ, ale děti nemůžeš mít!
Není to tvoje věc. Zdá se, že to tak chtěl Bůh.
Nelituješ? Možná jsi to udělala schválně?
Mluvíš nesmysly. Nemohu na to pomyslet, aniž by mě to bolelo.
Jana se rozhlédla kolem její věci zmizely. Kartáč, kosmetika, pantofle Zapomněla na něco důležitého. Přítomnost tchyně ji rušila. Vzpomněla si soška kočky, vzpomínka od babičky. Uvnitř bylo tajné místo s náušnicemi a prstenem ne cenné, ale drahé srdci. Michal to považoval za hloupost. Možná to vyhodil? Otevřela balkon.
Co tam hledáš? zazněl hlas tchyně. Tak si vem věci a jdi!
Našla kočku, vše bylo neporušené. Teď mohla odejít.
Tady jsou klíče, sbohem. Doufám, že se už neuvidíme.
Jana šla do kanceláře. Byla na nemocenské, ale požádala o dovolenou.
Jsme s tebou, řekl šéf. Ale bez tebe je to těžké. Tři týdny ti stačí? Zůstaň v kanceláři.
Jana zavřela oči a cítila, jak ji Pavelova ruka jemně stiskla, věděla, že po tolika bolestech její nový život teprve začíná.Jano, mezi námi je konec! řekl Michal chladným hlasem. Chci skutečnou rodinu, děti. Ty mi to nemůžeš dát. Podal jsem žádost o rozvod. Máš tři dny na sbalení věcí. Pokud odejdeš, dej mi vědět. Já zůstanu u matky, dokud připravím byt pro dítě a jeho matku. Ano, nediv se, moje nová přítelkyně je těhotná! Tři dny, Jano!
Jana zůstala mlčky, cítila, jak se jí země sesouvá pod nohama. Co mu mohla odpovědět? Pět let se snažili o dítě, ale tři těhotenství skončila tragicky. Lékaři ji ujišťovali, že je zdravá, ale pokaždé se něco nepovedlo. Žila zdravě a během těhotenství byla ještě opatrnější. Naposledy omdlela v práci a sanitka už nedorazila včas
Dveře se za Michalem zabouchly a vyčerpaná Jana se zhroutila na pohovku. Neměla sílu nic sbalit. Kam jít? Před svatbou bydlela u tety, ta však zemřela a byt prodal její bratranec. Vrátit se do vesnice Jasenná do babiččina domu? Pronajmout si něco? A práce? Otázky jí vířily v hlavě, ale čas plynul.
Ráno se dveře otevřely a do bytu vstoupila tchyně Alena Nováková.
Nespíš? To je dobře, řekla suše. Přišla jsem se ujistit, že si nebereš nic, co ti nepatří.
Nemám v úmyslu brát staré ponožky tvého syna, zamračila se Jana. Chceš spočítat moje věci?
Jak jsi drzá! Kdysi jsi byla tak jemná. Já jsem to řekla Michalovi po první těhotenství, že nikdy neporodíš.
To jsi přišla říct? Tak mlč a hlídej.
Proč bereš servis? polekala se tchyně.
Je můj, od tety, vzpomínka na ni.
Bude tu bez něj prázdno!
Není to můj problém. Aspoň budeš mít vnuka.
Bereš si jen to, co ti patří!
Laptop, kávovar a mikrovlnná trouba jsou dárky od kolegů. Auto jsem koupila před svatbou. Tvůj syn má svoje.
Máš vše, co potřebuješ, ale děti nemůžeš mít!
Není to tvoje věc. Zdá se, že to tak chtěl Bůh.
Nelituješ? Možná jsi to udělala schválně?
Mluvíš nesmysly. Nemohu na to pomyslet, aniž by mě to bolelo.
Jana se rozhlédla kolem její věci zmizely. Kartáč, kosmetika, pantofle Zapomněla na něco důležitého. Přítomnost tchyně ji rušila. Vzpomněla si soška kočky, vzpomínka od babičky. Uvnitř bylo tajné místo s náušnicemi a prstenem ne cenné, ale drahé srdci. Michal to považoval za hloupost. Možná to vyhodil? Otevřela balkon.
Co tam hledáš? zazněl hlas tchyně. Tak si vem věci a jdi!
Našla kočku, vše bylo neporušené. Teď mohla odejít.
Tady jsou klíče, sbohem. Doufám, že se už neuvidíme.
Jana šla do kanceláře. Byla na nemocenské, ale požádala o dovolenou.
Jsme s tebou, řekl šéf. Ale bez tebe je to těžké. Tři týdny ti stačí? Zůstaň v kanceláři.
Jana zavřela oči a cítila, jak ji Pavelova ruka jemně stiskla, věděla, že po tolika bolestech její nový život teprve začíná.
