Zůstaň s malou. Já pojedu sama na svatbu svého bratra.
Hele, včera přišel můj manžel z práce a byl takový nějaký divný.
Ptala jsem se ho na tu svatbu a hned sklopil oči. Prý pojede na svatbu sám
A co já? byla jsem překvapená.
A on mi řekl: Hele, dostal jsem za leden skoro prázdnou výplatu. Asi pojedu na tu svatbu sám. Ty zůstaň doma s malou. Však se nic nestane. Budu pryč jenom tři dny, musím spát v hotelu a něco jíst. A samozřejmě musím koupit dárek pro novomanžele.
Jsme mladá rodina, víš jak. Bydlíme v malém bytě v Praze, co nám dali manželovi rodiče. Jsem pořád na rodičovské, malá Evička má skoro dva roky. Do práce se neženu, protože nemám, komu ji svěřit. Tchánovci nám dali ten byt, za což jsem fakt vděčná, ale víš jak.
Moje mamka si jede svoje. Pořád někde brigáduje, aby měla něco navíc. Hned říkala, že když bude nejhůř a půjdu do práce, tak přijede a Evičku mi pohlídá. Ale aby kvůli tomu přijela jen proto, že si potřebuju koupit nový šaty nebo si nechat udělat vlasy, to fakt nehrozí. Na takový věci prý čas nemá.
Znáš moji mámu. Ta každý rok lítá někam do Itálie nebo do Řecka na týden. Každý víkend je na kosmetice nebo na masáži.
No, že by u nás byly nějaké velké průšvihy, to fakt ne. Když je Honza doma, tak se stará a já mám chvilku pro sebe. Ale upřímně, moc mě ven nepustí, a když už, tak jen na chvíli.
A pak přišla ta svatební pozvánka.
Manželův mladší bratr Radek se žení. Musíme kvůli tomu až do Brna a zůstat tam tři dny. Tak jsem zkusila mámu poprosit, jestli by si nevzala Evičku na pár dní k sobě. Vždyť svatba je přece vážná věc. Jsou to jenom tři dny, a navíc malá je fakt v klidu, neřve, nevzteká se.
No, mamka dlouho remcala, ale nakonec si s hlubokým povzdechem vzala na tři dny volno. Byla jsem štěstím bez sebe konečně si po těch dvou letech doma s malou trochu odpočinu.
Jenže veškerý moje sny se rozplynuly, když mi Honza řekl, že pojedu sama.
Pro mě osobně to měl být zásadní zážitek. Kojila jsem Evičku rok a nikam jsem za tu dobu nesměla. Pak se ukázalo, že nikdo s ní nechce zůstat. Honza přitom jezdí pravidelně na firemní akce a služebky.
Jasný, s bráchou se moc neznám, jeho snoubenku jsem viděla jen na fotce.
Bylo mi to hrozně líto, ale Honza moje rozčarování vůbec nepochopil. Tvrdil, že je všechno v cajku.
Hele, Lucie, hlavně tvoje máma z toho není dvakrát nadšená, že by si měla vzít Evičku k sobě. Nech ji trochu odpočívat a ty radši zůstaň doma. Proč někoho nutit, když se jí nechce? A rodinu ode mě stejně pořádně neznáš, co bys tam dělala? Tvůj úkol je být doma a starat se o malou. Já tam jedu, pak se vrátím.
Tak jsem si v duchu řekla, že nikam nejede nikdo. Proč by měl pořád rozhodovat o tom, co já mám dělat?
A co si myslíš ty, kdo je podle tebe v právu?
Já si popravdě myslím, že jak manžel, tak moje máma to hrotí. Jasně, babička nemá povinnost vnouče hlídat, ale mohla by brát ohled i na mě jako na svou dceru.
A manžel by měl vnímat, že jsem pro naši dceru obětovala spoustu času a že i já potřebuji vypnout.
Měl by pochopit, jestli mě má doopravdy rád
Víš, ta holka v téhle situaci je fakt smutná. Je úplně závislá na manželovi a nemá žádnou pomoc.
Docela by mě zajímalo, co bys na to řekla. Doufám, že se holce podaří to nějak vyřešit a hlavně, že si řekne před manželem svoje.
Holky, nezapomeňte, že žijeme ve svobodné zemi! Můžeme říct, co si myslíme, a svět se nezboří. Není to přece tak, že když svoje řekneme, hned bude rozvod. A kdyby byl, aspoň zjistíme, že city nebyly opravdové. Důležité je mít k sobě úctu a dělat si radost.
