Mami, už ti je pětašedesát. Měla bys jít k notáři a přepsat chalupu na dědictví, rýpla si u nás doma při návštěvě sestra.
Minulý týden moje maminka slavila pětašedesáté narozeniny. Moc slavit nechtěla, že prý stačí jen malé posezení v kruhu nejbližších doma na vesnici. Koupil jsem jí krásnou kytici růží, teplý župan a papuče do sady. A ještě jsem jí dal do obálky deset tisíc korun, to se vždycky hodí.
Moje žena a děti ale nemohly přijet. Syn onemocněl, dcera měla závody a Klára musela neplánovaně služebně do Prahy. Děti ale babičce poslaly velký obrázek, kde jsme všichni společně před domkem.
Na vesnici dorazila i moje mladší sestra Alena:
Hele, já jsem zapomněla mamce něco koupit. Řekni, že ten župan je ode mě i od tebe, jo?
Dobře, ale zapomněla jsi, že má mamka kulatiny?
Ale Petře, ty nevíš, co mám teď za peklo v práci!
Alena nikdy nebyla moc samostatná. V devatenácti porodila ze známosti z ubytovny, ale ten kluk ji nechal a alimenty nikdy neposílal. Já tehdy dělal na stavbě a občas jsem jí posílal peníze na jídlo, sunar nebo oblečení pro neteř Kristýnu.
Dokonce jsem vyjednal místo v jeslích pro Kristýnu a našel Aleně práci u známého v obchodě. Ale vydržela tam jen tři měsíce a pak dala výpověď.
Od té doby se živí spíš náhodně. Dělá nehty v salonu, sem tam nalepí řasy. Minulý léto odjela do Německa na brigádu a malou nechala na hlídání mamce. Ale za tři měsíce dřiny přivezla jen sedmdesát tisíc, které stejně rozházela nový mobil sobě, Kristýnce notebook. Já si dneska tolik vydělám za měsíc, protože opravdu makám.
Maminka byla upřímně šťastná, že jsme přijeli. Napečené, naváříno, slavnostní nálada. Přišla i sousedka a teta Božena.
Ale všechno zkazila hádka. Aleně se během oslavy zachtělo řešit dědictví:
Mami, na koho přepíšeš dům?
Jejda, Alenko, co to řešíš? Rozdělíte si to napůl, ne?
Jak napůl? Petr už má byt i firmu. Já si jen pronajímám. K čemu by mu byl ten dům?
Mluvila, jako by už máma měla zítra umřít a nestyděla se to řešit před hosty.
Aleno, teď na to není čas. Nepokaz celý den.
A kdy jindy to vyřešit? Mami, máš už svůj věk, měla bys to zařídit co nejdřív a přepsat dům na mě.
Teta Božena se málem zakuckala čajem. Neudržel jsem se, vzal jsem sestru za ruku a táhl ji do kuchyně:
Jsi normální? Takové kraviny řešit u stolu. Už jsi mamku pohřbila, nebo co?
Nepleť se do toho. Já všechno zvládám sama, dítě jsem taky vychovala sama, a vy
Sama? Zapomněla jsi, jak jsem ti vozil peníze, a mamka s Kristýnou seděla celé dny? Já ti teď jednu přidám, až se rozejde o zeď!
Alena se na mě naštvala, popadla dceru a odjela. Ani se nerozloučila. Ještě mi vyhrožovala, že mě zažaluje. Ale ty její řeči mi jsou k smíchu.
Maminka z toho měla těžkou hlavu. Protože Alena zakázala Kristýně, aby se s babičkou bavila, dokonce jí bere telefon. A všechno kvůli chalupě. Mamka kvůli tomu pláče a má nervy.
Nevím, co se sestrou dál. Dospělá ženská, a chová se jak rozmazlené dítě.
Dnes si říkám, že rodina je nejdůležitější, a občas je lepší skousnout hrdost a podržet se navzájem, i když je to těžké. Všechno se dá vyřešit, když spolu lidi mluví a mají k sobě úctu.
