NÁJEMNICE
Byl to ten čas dávno zimního podvečera, kdy se ulice sídliště v Brně začaly halit do šera. Zima byla mírná a ten den celé dopoledne svítilo jasné slunce, které nyní tvořilo poslední záblesky na ledových třpytkách sněhu. Městskou alejí šla vysoká žena, která si ten mrazivý vzduch a křišťálově čistý večer upřímně užívala. Ani jí nevadilo, že už má přes šedesátku, protože paní Božena Malá vždy uměla nacházet radost v každém věku.
Šla zvolna, v naleštěných kozačkách a dlouhém kožichu z norků, který dostala od syna na poslední Vánoce. Její tvář prozrazovala zbytkovou krásu a jistý odstín pýchy, udělané lety, během kterých se naučila znát svou cenu. Manžel jí zemřel před deseti lety a první dobu smutek nebyl k vydržení, ale čas naštěstí zhojí stopy i těch nejhlubších ran. V manželství odžila Božena Malá čtyři dekády, vychovala syna ve zdraví a rozumu.
Syn se odstěhoval do Prahy kvůli vysoké škole a zůstal tam natrvalo. Oženil se, a udělal z Boženy Malé dvojnásobnou babičku, jenže vnoučata téměř nevídá syn je pracovně vytížený a návštěvy jsou vzácné. Přesto si nestěžovala. Vždyť má dvě byty, penze sice není velká, ale na živobytí stačí, syn jí čas od času posílá pár korun navíc. Důchodce v Brně už není nikterak zaskočený moderními vymoženostmi stejně jako její vrstevníci objevila kouzlo video-hovorů, a tak může vnoučata aspoň vidět na obrazovce.
Tou dobou, kdy večer pomalu padal na sídliště, měla paní Božena konkrétní směr šla vyzvednout nájem od svých podnájemníků. Ve svém dvoupokojovém bytě bydlela sama, druhý menší byt pronajímala mladému manželskému páru. Když jim byt poprvé pronajímala, byli bezdětní, teď už mají dvouletého syna. V kabelce si nesla pro kluka čokoládu.
Za léta pronajímání poznala, jak je těžké najít spolehlivé nájemníky. Několikrát se spálila někdo nezaplatil účty, další zanechal spoušť. Z hořkosti nabytých zkušeností se rozhodla každý měsíc vyzvedávat nájem osobně, aby se přesvědčila, že je v bytě vše v pořádku a účty zaplacené. U těchto podnájemníků se ale mohla uvolnit byli slušní a hlavně mladá paní, Radka, působila velmi pořádkumilovně, přestože vypadala pořád jako dívčička.
Radka, ač jí bylo podle smlouvy čtyřiadvacet, byla drobná, světlejší pleti, s pronikavě modrýma očima až se nezdálo, že by mohla být matkou takového kulaťoučkého chlapce, Matýska. Vždy byla milá a vše platila včas. Její manžel glose tolik nevyhledával, občas se doma povaloval před televizí, jindy tam nebyl vůbec. Když už něco zamumlal, tak jen pozdravil, jinak se s paní domácí nebavil. Někdy měla Božena pocit, že není úplně střízliv, ale na nájemníka žádné výhrady neměla.
Pomalu vystoupala do pátého patra panelového domu a přemýšlela, jestli stihne koupit čerstvého lososa v rybárně, až si vyzvedne peníze za nájem. Milovala mořské ryby a říkala si, proč si nedopřát, vždyť člověk nikdy neví, kolik času zbývá a šetřit už dávno nemusí.
Na zvonek zazvonila, ačkoliv měla klíč nechtěla působit neomaleně, když jsou podnájemníci bez problémů. Tentokrát čekání na otevření dveří trvalo déle, až se zarazila, že možná nikdo není doma. Dveře však nakonec otevřela Radka a její vzezření paní Boženu šokovalo rudé, nateklé oči a třesoucí se ruce.
Radka couvla do předsíně a sevřela před tělem ruce, aby zastavila třas.
Copak se ti stalo, Radko? Vypadáš unaveně! Je všechno v pořádku? vešla Božena za ní.
Přemítala, jestli není Radka nemocná, nebo upíjela s manželem zbylé silvestrské zásoby.
Ne, paní Boženo, není v pořádku, vydechla Radka a přešla do obýváku.
Božena vstoupila za ní. V bytě vládl nezvyklý nepořádek, na zemi poházené oblečení, mezi kterým si hrál Matýsek. Skříň s prádlem byla pootevřená, některé police zely prázdnotou.
Radka s třesoucí se rukou podala babičce potvrzené složenky za energie.
Účty jsou všechny uhrazené. Ale nájem na tento měsíc vám nemůžu zaplatit… Jsem na tom špatně. Mohu vám to dlužit? S Matýskem zítra odcházím stěhujeme se pryč.
V tu chvíli Božena pochopila, proč měla Radka opuchlou tvář ne kvůli alkoholu, ale očividně od dlouhého pláče. Slzy jí došly, ale křeč ve tváři a zlomený hlas působily hůř než slzy samotné.
Ale co se, proboha, stalo? A kde máš manžela? zeptala se Božena.
Radka usedla na gauč a skryla tvář do dlaní.
Jsem vážně nemocná, paní Boženo. Už půl roku jsem byla unavená, síly ubývaly. Šla jsem nakonec na vyšetření a zjistila se rakovina. Zítra mám nastoupit do Masarykova onkologického ústavu na biopsii. Ale já tam nemohu. Jsem na všechno sama, nemám kam dát Matýska, kam jít. Mám jen starou babičku na dědině, která mě vychovala, ale je už slabá. Zítra se k ní odstěhuju, jinou možnost nemám. S prací je konec, peněz taky není. Všechno, co jsem měla, jsem dala za energie.
Proč nemůžeš jít na vyšetření, jak si to představuješ? Vzpomeň na syna, ty ho opustíš? Božena na ni spustila se starostlivostí, jakou by si u sebe dřív nepřiznala.
Nevidím cestu. Potřebovala bych na pár dní někoho, kdo by se postaral o malého, zatímco budu v nemocnici. Ale nemám tu nikoho, peníze taky ne. Radka se tiše rozplakala.
Ale že se nestydíš! Myslíš, že okolo jsou jen lhostejní lidé? hubovala ji Božena. Já se o Matýska postarám. Ty jdi na vyšetření, nehraj si na hrdinku! Nájem teď neřeš, vydržím to, nevím oč bych se bála. Ať je doma pořádek, ráno sem přijdu. A malého mi klidně nech, zvládnu to.
Radka hleděla na Boženu velkýma, červenýma očima a jen těžko věřila, co slyší. Do té chvíle ji vnímala hlavně jako pyšnou, strohou dámu a najednou nabízela pomoc, jakou by leckdo nečekal ani od nejbližší rodiny.
Nesmutníme, dcerko. Máš před sebou dlouhou cestu, tu zvládneš! Běž si sbalit věci a já se zítra ráno stavím.
Nakonec si Božena přeci jen zašla na nákup, ovšem lososa vyměnila za kuře, luštěniny a maso do mletého, aby měla Matýska čím krmit. Dítě ji bavilo, byl veselý a poslušný. A jak moc se mu po mamince stýskalo!
Dny v nemocnici byly pro Radku nekonečné, ale biopsie dopadla lépe, než čekala první stadium, naděje na operaci a uzdravení. Když Radka zavolala, jásot v jejím hlase znamenal všechno.
Paní Boženo, je možná jen operace! Je naděje!
Vidíš? A chtěla ses toho hned vzdát Tohle ti tvůj muž asi nikdy nepřizná. Ale pro tebe je jen dobře, že odešel dřív, než jsi došla na dno, povzdechla si Božena upřímně.
Operace byla naplánovaná za měsíc, protože čekací doby v ústavu byly dlouhé. Božena nabídla, že Matýska v té době vezme k sobě, a Radka mohla dál zůstat v bytě zadarmo až do uzdravení. Hádka kvůli nájmu už Boženu dávno nezajímala.
***
O rok a půl později byl nejvěhlasnější brněnský hotel plný veselí slavila se Radčina svatba. Po jejím boku seděla Božena Malá v elegantním kostýmku, celá dojatá. Hosté si mysleli, že je Radčina maminka, a dojem to nebyl daleko od pravdy.
Radka, krásná nevěsta v bílém a s korunkou ve vlasech, zářila štěstím a hlavně zdravím. Ženila se za Radku její ošetřující lékař, doktor Vojtěch Dvořák. Kdysi jí přišel nezkušený, až skeptická byla, ale brzy mezi nimi vznikla hlubší náklonnost. Po všech těch útrapách, testech, rehabilitacích a návratu do práce začala Božena vnímat Radku jak vlastní dceru, a těžko bylo přijímat za byt peníze.
Radka s Matýskem se teď stěhovali k Vojtěchovi. Pro Boženu nastal čas hledat nové nájemníky, srdce ale měla plné vděčnosti. A Vojtěch Radku skutečně zbožňuje Svatba byla parádní!
Když pak Božena Malá nenápadně přisunula talířek s uzeným lososem té ryby, které se kdysi kvůli Radčině bídě vzdala usmála se pro sebe. Copak to všechno, co do té doby považovala za důležité, stálo za to? Ne. Získala téměř dceru. Syn žije daleko, ale teď má i Radku a Matýska. Ti její dveře nadobro nezavřou.
Byla to Radka, kdo na konci večera vstala před všemi a zvedla sklenku.
Chci říct pár slov za osobu, která zaplnila mojí prázdnou rodinu a bez které bych tu nestála, pronesla dojatě Radka s očima plnýma slz. Paní Boženo, jste pro mě maminka, jakou jsem nikdy neměla. Děkuju osudu, že jsem vás potkala.
A já, když na to všechno dnes v tichu vzpomínám, vím, že stejně jako tenkrát v ledovém zimním šeru platí v Čechách, že dobré srdce překoná vše.
