Dnes jsem při cestě do práce slyšela od kolegyně zprávu, která mě úplně rozrušila. Někdo našel u silnice, ve sněhové ďolíku poblíž Plzně, pět malých štěňat, která tam někdo prostě nechal na pospas mrazu. Prý šlo o novorozená mimina, ještě s úplně zavřenýma očima, bez mámy jen klubíčko titěrných tělíček, přitisknutých k sobě ve snaze alespoň trochu se zahřát.
Přestože je už březen a v obchodě už končí lyžařská výbava, zima je pořád za okny cítit. V Plzni dnes ukazoval teploměr minus sedm, mimo město na té otevřené silnici to mohlo být i pod 10 °C. Nedokážu si představit, kolik hodin ti nešťastní drobečci ve své sněhové jamce museli bojovat o život.
Později jsem se dozvěděla, že ta prohlubeň neměla ani dvacet centimetrů. Sníh pod hromádkou štěňátek už tál jejich tělem tolik tam ležely a doufaly v zázrak. A ten skutečně přišel. Pan Antonín, majitel nedalekého autoservisu, si jich všiml cestou do práce. Na nic nečekal, vynesl je do tepla. Nevěděl, co s nimi dál, ale nejdůležitější bylo, že je nenechal umrznout venku. Cítím k Antonínovi hlubokou vděčnost díky jeho lidskosti zůstala naděje.
Štěňata byla opravdu maličká. Tři kluci, dvě holčičky, možná i čtyři kluci a jedna holčička ve zmatku nebylo jasné, kolik jich bylo kterého pohlaví. Antonín hned volal všem možným dobrovolníkům po okolí, ale nikdo zrovna neměl možnost mimina přijmout. Azyl to vyřešit nemohl štěňatům je sotva tři týdny a tak malí nejsou na očkování ještě dost staří. Do útulku je dát, to by byla skoro jistá smrt. Jsou příliš malá, nemoc by je skolila dřív než by přišlo jaro.
Nešlo je vzít ani na prověřenou dočasku, kde se o ně mohli postarat tam měli nedávno léčbu dva další opuštěnci, Mařenka a Danek, kteří prodělali těžkou nemoc.
Nakonec štěňata zůstala alespoň přes noc u pana Antonína v teple servisu. Záznam z kamer ukázal, že je někdo žena, kterou se mi nechce ani nazývat člověkem v noci přišla, vytáhla štěňátka z auta a nechala ve sněhu. Odešla a nechala ty bezbranné uzlíčky na ledovém mrazu.
Nemohla jsem přestat myslet na to, co ta nepochopitelná krutost znamenala pro takové drobečky, které maminka chránila sotva pár dnů. Jak zoufale musely volat, tulit se, v naději, že ještě něco přijde a zachrání je. Bože, snad na tuhle ženu opravdu dolehne její vina.
Teď děláme všechno pro to, aby ty drobky měly šanci na nový život a pravý domov. Zaslouží si nejen teplo a péči, ale hlavně lásku lidí. Ať už jim osud přichystal ledacos, já si přeji, abychom našli takové srdce, které jim to všechno dokáže dát.
