Jednoho zimního podvečera se Magdaléna vydala do bytu své kamarádky Lýdie, aby jí zalila květiny a nakrmila její želvu. Lýdie totiž s manželem odjela na dovolenou do Krkonoš. Magdaléna měla klíče, které jí Lýdie svěřila, a tak odemkla dveře a vešla do předsíně. Zůstala stát ohromená v celém bytě svítila světla, stromeček se třpytil vánočními řetězy a televize hrála nahlas. Z koupelny se ozývaly podivné zvuky. Magdaléna otevřela dveře a zůstala stát s rukama nad hlavou v úžasu.
Ale k tomu všemu se sluší začít od počátku.
Během oněch vánočních svátků zůstala Magdaléna sama, ač nikoliv z pýchy, spíše se smutkem v srdci. Její nejbližší přítelkyně Lýdie totiž odjížděla s mužem do hor už pět dní před koncem roku a jí svěřila starost o svůj skromný byt a želvu Karličku. Obě bydlely v jednom domě, jenže každá v jiném vchodu, a tak pro Magdalénu nebyl problém pomoc s péčí o byt přijmout. Ještě netušila, co jí život připraví.
Pár dní před Silvestrem ji však potkala rána její přítel Mirek, pro ni Míra, s nímž byla přes dva roky a věřila, že žijí v souladu, ji jednou u večeře oznámil, že se zamiloval do jiné ženy. A ta jiná už čekala dítě čtvrtý měsíc těhotenství! Jako správný muž prý má povinnost se o ni postarat a vzít si ji. Na tom trvala nejen ona, ale i její matka a babička. Míra necítil potřebu odporovat a jednoduše souhlasil.
A co já? zeptala se Magdaléna tiše a zmateně.
Míra se rozvážně dojídal, otřel si ústa ubrouskem a s ulehčením odpověděl:
Ty? Ty se nezlob já rozhodně nejsem žádná ztráta. Už dávno tu není láska, jen prázdná slupka vztahu. To se stává. Měla bys být vděčná, že tě od sebe vysvobozuji.
Pak se zvedl, aby si sbalil věci. Magdaléna mu v tom nijak nepomohla.
Následující čtyři dny strávila Magdaléna v bytě, slzám nedávala průchod jen v noci, kdy nemohla spát, a přes den jen pila kafe a téměř nejedla. Pak ji navštívila další dobrá kamarádka, Radka, a při rozhovoru zjistily, že Magdaléna od rozchodu nepozřela téměř nic k snědku.
Radka, Magdaléna a Mirek měli původně slavit Nový rok společně v restauraci, kde bylo zamluvené místo dávno předtím. Nyní však Mirek přivede svou nastávající.
Rodiče Magdalény žili kousek od ní, ale ona nechtěla slavit s nimi, nechtěla jejich lítost. Její mamince se Mirek stejně nikdy moc nezamlouval…
A tak 31. prosince, jako už mnoho let, Magdaléna tiše doufala v zázrak. Proč? Asi ze zvyku. Všichni vědí, že zázraky se v životě nestávají, ale s příchodem nového roku si snad každý v Česku přeje něco tajného a věří, že se to splní.
Den poklidně přešel do večera a nic mimořádného se nestalo. Magdaléna si vzpomněla, že Mírovi nestihla dát připravený dárek: příjemný vlněný svetr v chrpově modré barvě. Koupila jej těsně před jeho odchodem, byl značně drahý. Rozbalila dárek a přehodila si jej přes ramena byl jí příliš velký a ramena moc široká. Asi by byl i Mírovi velký, řekla si napůl v žertu a vsunula ho zpět do tašky.
Pak se rozhodla nalíčit si oči, slíbila si, že už plakat nebude, a vydala se na procházku ven. Věřívala, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Raději si projít Prahou v novoroční noci, než sedět sama v bytě.
Do půlnoci zbývala asi hodina a půl. Magdaléna věřila, že čas rychle uplyne a ona se vrátí do ticha a bezpečí domova. Byla smutná a osamělá. Venku drobně pršelo.
Při průchodu kolem smíšeného zboží sáhla do kapsy a našla papírek se seznamem od Lýdie: zalít květiny a, jako druhý bod, dvakrát v týdnu nakrmit želvu.
Magdaléna se rozrušila. No tohle! Úplně jsem zapomněla! Jestli se Karličce něco stane, Lýdie mi nedá pokoj! Oslava, neoslava, musím k Lýdii!
Rozběhla se ke kamarádčinu bytu, otevřela dveře a vešla. Skoro oslepilo jasné světlo, stromeček se třpytil a z koupelny zněly hlasy.
Otevřela dveře koupelny a překvapeně tleskla rukama.
U umyvadla stál neznámý muž a holil se, vesele si pobrukoval českou písničku. První myšlenka byla, že do bytu někdo vlezl. Ale proč by se zloděj holil?
Kdo jste?! vykřikla.
Muž si rychle opláchl pěnu a otočil se k ní s úsměvem: Nebojte se! Nejsem žádné nebezpečí. Jsem Vojtěch, bratranec Lýdie jezdím pracovně často do Brna, tady mám sestru a klíče od bytu. Lýdie mi dovolila zůstat tady přes noc, když nevyšel vlak zpět do Brna.
A želva, viděl jste Karličku? zeptala se Magdaléna.
Samozřejmě! Už jsem ji i nakrmil. Je zalezlá támhle za pohovkou, ukázal pobaveně.
Vzal si košili a řekl: Tak co kdybychom oslavili ten Silvestr spolu? Do půlnoci zbývá deset minut!
Magdaléně bleskla hlavou myšlenka, vyběhla z bytu a spěchala domů. Vojtěch ji překvapeně následoval.
Chvilku, co jsem provedl? Kam tak spěcháte?
Magdaléna dorazila domů, popadla připravenou tašku a utíkala zpět do Lýdiina bytu dveře ještě byly pootevřené.
Přesně o půlnoci jí Vojtěch podával sklenku sektu, ona jemu horní tašku.
To je pro vás, šťastný nový rok! řekla Magdaléna.
Vojtěch sáhl dovnitř, vytáhl modrý vlněný svetr, zkusil si ho, a ten mu padl přesně i v ramenou.
Zažil jsem různé novoroční překvapení, ale tohle je nejlepší! odvětil Vojtěch s úsměvem.
A Magdaléna si pomyslela: Mám hned dvě překvapení loučení s Mírou a setkání s Vojtou. Ale nahlas neřekla nic, jen se usmála.
O rok později už slavil Magdaléna, Vojtěch a jejich malá dceruška Silvestra společně u Vojtěcha doma.
