Tak dost, Lucie, mezi námi je konec! Chci opravdovou rodinu, děti. Ty mi to dát nemůžeš. Dlouho jsem čekal, měl jsem trpělivost. Potřebuju syna. Už jsem podal žádost o rozvod! Máš tři dny na to, abys sbalila věci. Až odjedeš, dej mi vědět. Zatím budu u mámy. Pospěš si, musím připravit byt pro dítě a jeho mámu. Jo! Nediv se, moje budoucí žena čeká dítě! Tři dny, víc ne.
Lucie jen mlčela. Co na to říct?
Dítě se jim nikdy nedařilo. Michal čekal opravdu dlouho pět let. Za tu dobu tři neúspěšné pokusy.
Lékaře, které Lucie objela, jí pokaždé řekli, že je zdravá. Proč to nikdy nevyšlo?
Lucie vždy žila spořádaně.
Tentokrát jí bylo špatně v práci, volali záchranku, ale všechno proběhlo rychle
Dveře za Michalem práskly a Lucie bezmocně klesla na gauč.
Na balení věcí neměla chuť ani sílu. A navíc vůbec netušila, kam by s věcmi šla.
Když studovala a před svatbou, bydlela u tety. Ta už ale není mezi živými a byt její syn dávno prodal. Vrátit se na vesnici do domku po babičce? Hledat někde podnájem? Co s prací?
Otázek byla spousta a musela se rozhodnout rychle…
Brzy ráno se otevřely dveře a do bytu vešla tchyně.
Nespíš? No, aspoň něco. Přišla jsem dohlédnout, abys nevzala něco, co ti nepatří.
Starý slipy vašeho syna fakt nepotřebuju. Moje prádlo si budem sčítat?
Ty jsi ale drzá! A přitom jsi vždycky byla tak hodná, slušná, tichá. Teď se ukázalo, jaká jsi doopravdy. Už po první nehodě jsem říkala Michalovi, že dítě nebudeš schopná porodit.
Kvůli tomu jste přišla? Radši tu buďte potichu a sledujte mě.
Kam strkáš ten servis?!
To je můj. Zůstal mi po tetě, památka na ni.
Tak tady teď po něm bude prázdno!
To mě moc netrápí. Ale vy brzy budete mít vnuka.
Ber jen svoje!
Notebook je můj! Kávovar i mikrovlnka taky, to mám od kolegů. Auto jsem koupila před svatbou, váš syn má svoje.
Ty máš všechno, jenom děti neumíš!
To není vaše věc. Se mnou je vše v pořádku, asi to tak chtěl Bůh.
Nezdáš se být vůbec smutná! Nedělala jsi to snad schválně?
To jsou nesmysly. Ani na to nedokážu myslet.
Lucie se rozhlídla po bytě, její věci vlastně už nebyly nikde. Kartáček, kosmetika, bačkory…
Měla pocit, že na něco důležitého zapomněla. Tchyně jí nenechala chvilku klidu.
Pak si vzpomněla chyběla jí stará porcelánová kočka. Měla tajemství, které nikdo neznal, ani Michalovi to nikdy neřekla. Uvnitř kočky byly náušnice a prstýnek. Neměly velkou materiální hodnotu, ale byly památka po babičce. Michal je vždycky považoval za krámy. Fakt je vyhodil? Vše, co nepotřeboval, nosil na balkon. Lucie otevřela dveře…
Co tam chceš?! Máš sbaleno, tak už jdi! zaslechla znovu tchynin hlas. Loučíš se s bytem? Tak se rozluč. Nic podobného tě už nečeká.
Porcelánovou kočku konečně našla, vše bylo na svém místě. Mohla jet.
Tady jsou klíče, sbohem. Doufám, že už vás nikdy neuvidím.
Lucie zajela do práce. Oficiálně byla ještě na neschopence, ale rovnou požádala o dovolenou.
Všichni s tebou cítíme. Ale jak to tu bez tebe zvládneme? Tři týdny ti stačí? Jen prosím, buď na telefonu. Bez tvých konzultací půlka našich projektů stojí.
Jasně, budu moct aspoň vypnout. Děkuju.
Budeš potřebovat pomoc?
Ne, děkuju.
Zařídím ti dovolenou i prémii.
Díky moc, to se fakt hodí.
Lucie ani nezačala hledat byt. Rozhodla se jet rovnou domů, do vesnice. Samozřejmě ji tam nikdo nečekal babička zemřela před třemi lety a maminku nikdy nepoznala. Zemřela při porodu.
A teď, jako by Lucie sama nemohla porodit
Hodina cesty a už byla před domkem. Jabloň. Tulipány.
Naposledy tu byla s Michalem na podzim, dělali si grilovačku, užívali si víkend.
Lucie autem vjela na dvůr, klíč od garáže měla doma.
Odemkla, vstoupila. Ticho. Na stole špinavé hrnky a talíře. Jak to, že posledně nestihla uklidit?
Ne, uklízela! Někdo tu byl!
Dva hrnky, talíře, pytlíky od džusů, lahve Michalova oblíbeného sektu. To určitě není z podzimu.
Takže tu Michal byl. S kým?
Nevadí, už je to jedno
Klíč od domu měl jen Lucie, ale Michal si asi nechal udělat kopii. Čas vyměnit zámky.
Nový život, generální úklid a pak horká vana.
Lucie si chtěla smýt minulost. Všechen smutek, všeho se zbavit.
Když se chystala vylézt z vany, někdo klepal na dveře, pak na okno.
Kdo je tam?!
Je všechno v pořádku?
Ano Lucie byla překvapená.
Omlouvám se.
Lucie vyšla ven, u domku stál neznámý muž.
Promiňte, asi jsem vás vyděsil. Jsem váš soused, celý den vás pozoruji z protějšího baráku.
Viděl jsem, že jste se tu objevila, kouří vám z komína. Bál jsem se, že se vám něco nestalo
Děkuju, všechno je v pohodě.
Vy jste příbuzná Michala? Nedávno tu byl s manželkou… Jste jeho sestra?
Ne, jsem bývalá žena. Skoro bývalá, rozvod je v běhu.
A dům je váš?
Můj.
Já tu teď dočasně bydlím. Kvůli rodinným záležitostem. Kámoš mi tu poskytl útočiště. Rozvod máme taky v procesu, zítra už to bude. Pokud je vše OK, omlouvám se, že jsem rušil. Kdybyste něco potřebovala, jsem Igor.
Já jsem Lucie. Počkejte, umíte vyměnit zámky?
Jasně. Řekněte kdy, zařídím.
Nejlépe co nejdřív. Zítra ho koupím.
Nechte to na mě. Kouknu se na něj, ať neberete špatný, a dojedu do města.
Platí.
Utekly dva týdny. Ještě týden volna a měla se vrátit do Prahy. Lucie si zvykla a vlastně už se jí nechtělo hledat nové bydlení. Michal se neozval, jen přišlo oznámení o datu rozvodu. Jen dobře vidět ho nepotřebovala.
Sobota. Lucie vždy vstávala brzy, ale tentokrát ji Igor pozval na procházku k rybníku.
Nové vztahy neplánovala, ale obyčejná procházka nikoho k ničemu nezavazuje. Bylo jim fajn, vrátili se k obědu. U Lucčina domku stála Michalova oktávka. Bylo jasné, že právě přijel. Dveře auta se otevřely vyšel Michal a pomohl vystoupit těhotné ženě.
Lucie a Igor zrovna došli ke vrátkům. Michal se snažil odemknout dům, ale zámek nevěděl.
Co to má být?
A co jako děláme? Proč lezeme do cizího domu?
Michal se zarazil.
To je náš dům! vypískla těhotná paní.
Opravdu? A kdo vám to řekl, Michal? Tenhle dům je můj, prosím, opusťte pozemek.
Michale, co to ta ženská říká?! To je tvoje bývalá?! Vyhoď ji! pištěla nastávající matka.
Lucie a Igor se tomu zasmáli. Michal mlčky posadil partnerku zpět do auta a odjeli.
To ho čeká veselý život.
Ale aspoň mu porodí dítě. Já to nedokázala. Třikrát smůla. Promiň.
My se rozvedli proto, že manželka dítě nechtěla
Uběhly čtyři roky po rozvodu. Jednou Lucie náhodou narazila na bývalou tchyni v supermarketu.
Lucie, k nepoznání! Dlouho jsem tě pozorovala, ty jsi to, že? Jsi těhotná?
Ano, Lucie pohladila své velké břicho.
U Michala je to špatné. Vnuk se narodil slabý, něco bylo špatně po mužské linii. Jeho žena utekla, dítě nechala nám. A ty jsi sama, chceš rodit?
Ne, nejsem sama. Mám rodinu. Musím jít, čekají na mě.
Tak to jo Odpusť mi…
Buďte silná
Bývalá tchyně se dívala za Lucií. Šla s Igorem, který ji podpíral a v druhé ruce vedl malou holčičku, nápadně podobnou své mamince…
Dej vědět, co si o tom myslíš!
