Nikdy jsem svou ženu nemiloval, přestože jsem jí to snad stokrát řekl. Ona za to nemohla žilo se nám pěkně. Nikdy se se mnou nehádala, nebyla protivná byla laskavá a klidná. Jen jedna věc nám chyběla nebylo v našem vztahu vidět žádné lásky.
Pamatuji si, jak jsem tehdy večer co večer usínal s myšlenkou, že už od ní musím odejít. Chtěl jsem najít tu ženu, kterou bych dokázal opravdu milovat.
Ale dokázal bych to vůbec? S Anežkou mi bylo vlastně dobře. Kromě skvělých dovedností v domácnosti měla moje žena i neuvěřitelnou krásu. Dodnes mi kamarádi závidí a nechápou, jak jsem k takové ženě přišel. A já se sám divil, co na mně viděla.
Byl jsem obyčejný muž, ničím výjimečný mezi stovkami jiných. Ona mě ale milovala Připadalo mi to zvláštní.
Právě její oddanost a krása mi nedaly klidně spát. Dobře jsem věděl, že pokud překročím práh našeho bytu a všechno mezi námi ukončím, brzy se najde někdo nový, kdo si získá její srdce někdo bohatší, pohlednější, úspěšnější než já.
Když jsem si představil, že by Anežku objímal někdo jiný, byl jsem bezmocný. Anežka byla moje, i když jsem vůči ní nikdy nic necítil. Vzal jsem si ji proto, že mě těšilo mít vedle sebe tak krásnou dívku.
Ale člověk přeci nemůže prožít celý život bez lásky, říkal jsem si. Myslel jsem, že to zvládnu, ale mýlil jsem se.
Zítra jí už musím všechno říct, rozhodl jsem se tehdy v duchu a konečně usnul.
Ráno u snídaně jsem nabral odvahu a začal jsem:
Anežko, sedni si. Musím ti něco říct.
Poslouchám, miláčku, řekla.
Představ si situaci, že bychom se rozešli a každý šel svou cestou v Praze.
Anežka se vesele zasmála:
To je nějaká hra, nebo co?
Jen mě nech domluvit. Je to důležité.
Dobře, představila jsem si to. Co dál?
Řekni, najdeš si po mém odchodu někoho jiného?
Honzo, co tě to popadlo? Proč bys odcházel?
Protože tě nemiluji a nikdy jsem nemiloval.
Cože? To nemyslíš vážně Nerozumím tomu.
Chci odejít, ale představa, že bys byla s někým dalším, mě bolí.
Anežka ztichla, zamyslela se a pak pronesla:
Lepšího než tebe nenajdu, tak klidně odejdi a nemusíš mít strach, že bych byla s někým jiným.
Slibuješ?
Samozřejmě, ujistila mě.
A kam vůbec půjdu? vzdychl jsem.
Snad máš kam jít, ne?
Ne, celý život jsme byli spolu. Snad to spolu dotáhneme až do konce, pověděl jsem sklesle.
Nedělej si starosti. Až nás rozvedou, prodáme byt a koupíme si každý svou garsonku.
Opravdu? To bych nečekal, že mi takhle pomůžeš. Proč to vlastně děláš?
Protože tě miluju. A když má člověk někoho rád, musí ho nechat jít, nechce-li ho držet násilím.
Uběhlo pár měsíců a opravdu jsme se rozvedli. O několik týdnů později jsem zjistil, že Anežka svůj slib nedodržela a našla si jiného muže. A byt, který zdědila po babičce, rozhodně rozdělovat neplánovala.
Zůstal jsem sám opuštěný a bez ničeho. Dodnes nevím, jak po tom všem ženám znovu věřit
Co si myslíte o Honzovi?
Tento příběh vznikl podle skutečné události, kterou nám zaslal jeden z čtenářů. Jakákoliv podoba s reálnými místy či osobami je čistě náhodná. Všechny fotografie v článku slouží jen k ilustraci.
