Karle, už je čas. Doporučil bych vám zajít k doktorovi. Zkontrolovat si srdce.
A proč, prosím vás, co není v pořádku s mým srdcem?
Zdá se mi, že ho vůbec nemáte!
Čumákovi bylo naprosto nejasné, proč jsou dveře paneláku, jimiž se už tolikrát vraceli z procházky, tentokrát zamčené. Seděl naproti oškubaným hnědým dveřím.
Co když jsem se spletl? pomyslel si. Ne, určitě ne! odpověděl si rozhodně. Čumák cítil pachy, které říkaly: tady to je!
Musím jenom chvíli počkat, Herr vlastník si vzpomene, že mě naložil do auta, odvezl do lesa a tam mě nechal. To bude jistě nějaká hra! Ale stejně jsem je našel. Teď počkám!
Začalo sněžit. Čumákovy packy začaly nepříjemně mrznout. Tělo se třáslo a jeho hustá srst tentokrát nestačila.
Nejhorší je nemyslet na hlad. Za chvilku mě tu najdou, budou mít radost a dostanu velkou vonící kost
Malý pes se třesoucími tlapkami vylezl ke hromadě sněhu a začal jej jíst. Sníh mu rychle tál v tlamě, žízeň polevila, ale zima byla ještě větší. A že by to šlo ještě hůř?
Hned mě pustí dovnitř, natáhnu se vedle obrovského, bílého radiátoru. Ale nejdřív chci tu kost. A polévku. A pak na ně všechny budu bručet. Jasně, vím, že je to hra. Trénovali jste mě.
Podle dvora jsem bloumal několik nocí. Včera se mi podařilo proklouznout otevřenými dveřmi paneláku aspoň se trochu zahřát. A ráno mě kopl domovník do boku. Zakňučel jsem, neměl jsem dost sil ho ani kousnout.
Lidi jsou zvláštní. S vodítkem a pánem se na mě každý druhý usměje. Ale jakmile jsem sám, všichni na mě koukají, jako bych jim ukradl klíče od sklepa. A ten domovník mě i kopl. Teď mě bolí bok.
Několik hodin hleděl Čumák upřeně na bránu paneláku. Nikdo nevyšel, nikdo nevešel. Čumák začal tiše kňučet. V myšlenkách už byl najedený a v teple.
Stačí jen chvíli počkat. Trošku…
Začala pravá pražská kalamita. Čumák pomalu přestával cítit packy. Lehl si, stočil se do klubíčka. Jeho vědomí někam mizelo, daleko, daleko. Splnil své poslání. Bylo to těžké, ale našel správný vchod. Je dobrej. Teď by měl spát
Viktor Svobodný byl doma sám. Měl nabitý program: podívat se na televizi, uvařit si čaj, zase televizi, další čaj, pak si velmi důkladně zdřímnout a znovu čaj
Na dnešek už toho víc nebylo. Popravdě, na dalších deset let měl jasný rozvrh. Dřív to bývalo jiné!
Ještě nedávno řídil vlak z Berouna až na hlavák v Praze. Byl součástí tepny metropole. Lidé ho potřebovali.
No nic, chlácholil se. Za chvíli je jaro. Pustím se do sadby, zahrádka u chalupy už brzy. Ještě chvíli, to přežiju!
Šel do kuchyně, dal vařit vodu. Dřív při tom aspoň pokecal se ženou nebo zabručel na psa. Dnes jako by všichni zmizeli. Zůstali doma už jen ozvěny.
Voda začala bublat. Viktor mechanicky otevřel skříňku s čajem a vida, tam nic! Tedy, krabička ano, ale čaj vzal čert.
Sakra, došel! Musím do obchodu. ulevilo se mu, že má výmluvu vypadnout. Rychle se oblékl a vyrazil na chodbu.
Na chodbě zase nesvítila žárovka asi jí někdo přesunul na chalupu. Cestou zpátky koupím slíbil si.
Sotva vyšel z vchodu a udělal pár kroků, najednou o něco zakopl a málem šel k zemi.
Hergot, co je zase tohle?! zabručel. To něco byl pes zasypaný sněhem, který na něm netál.
Čumáku! poznal hned známého psa od sousedů. Čumáku, co blbneš?! Jsi v háji? Počkej, zavolám vašim domů! Doběhl k domovnímu telefonu, vyťukal jejich byt. Nikdo neodpovídal. Pak zkusil sousedy naproti. Tam se někdo ozval.
To jste vy, pane Svobodný? Nevíte, kde jsou ti ze šedesát čtyřky? Tady jim u dveří skoro umrzl pes!
Ty už dávno zmizeli. Prej rozvod, byt je na prodej.
Sakra práce, dík.
Viktor sundal kabát, položil ho vedle psa, opatrně rukavicí smetl sníh, přemístil Čumáka na kabát. Zdálo se, že nedýchá.
Panebože, Čumáku, dýchej!
Vnesl ho dovnitř na chodbu ke králi radiátorů. Hladil mu ztvrdlou srst, byl úplně ztuhlý. Pak zabouchal na první dveře v přízemí. Otevřela sousedka Ilona.
Co se děje, pane Svobodný?
Ilono, pes Prosím vás moc, najděte nejbližší veterinu a objednejte taxi.
Haló, Jitko?
Ano, kdo volá?
Soused z dvaasedmdesátky, Viktor Svobodný, číslo dala Ilona.
Aha, dobrý den
Jde o Čumáka.
To musíte na Karla. Já toho pitomého psa nikdy nechtěla.
My jsme právě na veterině a
Pane Svobodný, ten blbec není schopný vydělat ani na hypotéku A ještě si pořídí psa! Kolik let jsem rodinu živila sama? Poprosila jsem ho, ať dá psa pryč a ani to nezvládl! Nashle.
Karle? Tady Viktor. Soused, ten bývalý. Čumák je doma!
Asi se pletete. Náš Čumák se ztratil v lese.
Jsem si jistý, že je to on!
To není možné.
No jo Takhle byste se ke psům chovat neměli.
Nerozumím vám!
Ale rozumíte. Jsem rád, že už nejste moji sousedi.
Už pár měsíců bydlel Čumák v novém domě. Uši měl krapet omrzlé a dvě packy při chůzi stále bolely, ale zvyk se dá naučit.
Čumák pochopil, že to nebyla žádná hra. Tedy byla to hra dvou dospělých, v níž měl splnit povel chcípni. A tentokrát doopravdy.
Uvědomil si, že už má jiného pána. Vyrazí spolu ven třikrát denně. Sice je ten pán starší a pořád by ležel u televize, ale Čumák má tréninkového ducha a nenechá ho zahálet.
Lidi jsou fakt zvláštní. Ti předtím se usmívali málem mě zlikvidovali. Tenhle bručí furt, ale ve skutečnosti je hodný a starostlivý. No co, já nejsem blázen: tamty bych rafnul, tohodle budu milovat!
Jednoho dne zabouchal na dveře Viktorova bytu někdo další.
Pane Svobodný, tady Karel. Teď žiju s přítelkyní a ta má dítě. Holka chce psa. Mohu si vzít Čumáka zpátky? Omlouvám se, jak to celé dopadlo. Kolik vám dlužím za veterináře?
Karle, já vám teda nerozumím.
Víte, jak to bylo Málo jsem vydělával a
Psovi je to fuk, kolik vyděláváte. Čumák se v lese ztratil.
Pane Svobodný, vždyť tam leží na pelíšku!
To je Norris. Čumáka jste ztratil vy.
Čumáku, ke mně!
Pes zůstal ležet, ani se nehnul. Jen vycenil zuby.
Karle, už je čas. Doporučil bych vám vážně dojít na prohlídku k doktorovi. Zkontrolovat si srdce.
A co je podle vás se srdcem špatně?
Mám dojem, že ho vůbec nemáte!
A co vy na to? Pište do komentářů, házejte palce nahoru!
