Žiji s mužem, který tvrdí, že peníze jsou nízká energie.
Jsme spolu skoro dva roky a až donedávna bylo všechno v pořádku. Pracoval, přispíval, měl režim. Jenže před třemi měsíci se vrátil domů a oznámil mi, že prožil duchovní probuzení a že jeho práce už není v souladu s jeho posláním. O týden později dal výpověď.
Ze začátku jsem ho podporovala. Řekl mi, že potřebuje čas, aby se našel, že je unavený systémem a chce žít vědomě. Já jsem dál pracovala jako vždycky. Vstávala jsem brzy, spěchala do práce a domů se vracela utahaná. On zůstával doma meditoval, díval se na videa o osobním rozvoji a pálil vonné tyčinky. Tvrdil, že se léčí.
Po dvou týdnech ještě nepřispěl ani na nájem. Když jsem se zeptala, řekl mi, ať si nedělám starosti že Vesmír vše zařídí. Tím Vesmírem jsem se ale stala já. Začala jsem sama platit jídlo, účty, dopravu zkrátka všechno. On jedl, využíval byt, internet, vodu, elektřinu, ale tvrdil, že na účty nevěří, protože to prý znamená život ve strachu.
Jednoho dne, když jsem se vrátila z práce úplně vyšťavená, ležel doma a poslouchal audionahrávky o hojnosti. Řekla jsem mu, že si musíme promluvit o penězích. Odpověděl mi, že jsem v módu nedostatku, že svým stresem přitahuji špatné vibrace a že mám pustit kontrolu. To mě naštvalo. Řekla jsem mu, že nejde o kontrolu, ale o zodpovědnost. Podíval se na mě lítostivě a prohlásil, že jsem se ještě neprobudila.
Sliboval, že začne brzy vydělávat svými znalostmi že bude dávat konzultace, terapie, něco. Dny plynuly a nestalo se nic. Jediné, co se změnilo, bylo, že začal komentovat všechno moje jak mluvím, myslím, reaguji. Když jsem si postěžovala, že jsem unavená, řekl, že mám nízké vibrace. Když jsem přišla domů v špatné náladě, tvrdil, že jsem emočně zablokovaná.
Jedna situace byla pro mě zlomová. Přinesla jsem nákup z Albertu, položila tašky na stůl a poprosila ho, aby mi pomohl je uklidit. Řekl, že je právě v hluboké meditaci a nemůže přerušovat svoji energii. Mlčela jsem. Když jsem všechno uklízela sama, napadlo mě, že nemám partnera, ale dospělého člověka, který se rozhodl nepřevzít odpovědnost za svůj život.
Nedávno jsem ho požádala, aby si konečně hledal práci jakoukoliv. Odpověděl, že se už nikdy nenechá ovládat systémem, který ho ničí, jen proto, aby platil účty. Že ho mám pochopit a podpořit jako vědomá partnerka. Řekla jsem mu, že je rozdíl mezi podporou a vydržováním člověka, který nic nedělá. Urazil se. Prý v něj nevěřím.
Pořád chodím do práce, všechno platím a přemýšlím, kdy se z přítelkyně stala sponzorka duchovní stáže ve vlastním bytě. Nevím, jestli jsem partnerka nebo jeho spirituální mecenáška. Vím jen, že už jsem unavená a ať zapálím sebelepší vonnou tyčinku, složenky to stejně nezaplatí.
Co mám dělat?
