Ráno mi manželka oznámila, že čekáme už čtvrté dítě. A dodala:
Na byt nemáme peníze. Takže musíme dostat státní. Vyřizovat to neumíš, tak já budu rodit každý rok jedno dítě: když nemůžeme zaujmout kvalitou otce, půjdeme na to kvantitou potomstva!
Když jsem dorazil do svého ústavu, rozpačitě jsem pootevřel dveře s nápisem Ředitelství. V kanceláři bylo plno. Ředitel Balabán a jeho zástupce Karelka právě jednali.
Jde o prestiž Musíme předstihnout ostatní ústavy ve všech sportovních disciplínách Ale podívejme, už přišel náš přeborník! zvolal Balabán, když mě zahlédl.
Sklesl jsem pohledem k zemi.
Nejsem žádný přeborník Chtěl bych se zeptat na byt
Dům se dokončuje už za týden, prohlásil slavnostně Karelka. Jste první v pořadí. Stačí nám jeden skok a bydlíte nově.
Jaký skok? usmíval jsem se, ještě v naději.
Padákem. Zítra soutěžíme.
Úsměv mi ztuhl.
Kam skákat?
Na zem.
A proč?
Vy snad nesledujete televizi? udivil se ředitel. Dneska je to trendy: herci bruslí, zpěvačky žonglují v cirkuse Teď začínají nový trend: vědci sbírají rekordy Profesor Diviš včera boxoval v ringu ukázal na kostnatého Diviše s nateklým nosem a třemi náplastmi. Docent Říha zápasil v sobotu v řeckořímském zápase teď se zotavuje na ARO A řada je na vás. Zbylé disciplíny jsme rozebrali na vás padák.
Při slově padl se mi podlomila kolena.
Kdy se skáče? vypravil jsem ze sebe.
Zítra. Na Den ptactva, oznámil Karelka.
Obrátil jsem se zoufale k řediteli.
Proč to ptáci potřebují, abych se rozplácl?
Ředitel mi položil ruku na rameno.
Byt dostanete, jste-li vícedětný, to v každém případě, ale Některé mají lodžii, některé výhled do parku, jiné na cementárnu Při rozdělování bereme v úvahu společenskou aktivitu
Následovala dlouhá pauza. Spolkl jsem validol a tiše se zeptal:
A když na tu zem nedoletím? Nebo nadletím? Dostane rodina aspoň ten výhled do parku?
Karelka se pousmál:
Znáte naše pravidlo: vdovy a sirotky bereme mimo pořadí! A netrapte se budete mít zkušeného parťáka! ukázal prstem na bledého mládence s brýlemi, který se tiskl v koutě.
To je náš doktorand, vysvětloval Karelka, stejně ho rušíme kvůli úsporám.
Celý život jsem se bál výšek. Motalo se mi už na stoličce při zatloukání hřebíku. Při slově letadlo jsem měl mořskou nemoc. Večer doma jsem se proto připravoval: několikrát jsem skákal z gauče na koberec.
Druhý den nás s doktorandem vezli v dlouhém černém mikrobusu připomínajícím pohřebák. V dalším voze jel Balabán a za ním ucpanou tramvají podpora asi třiceti docentů, kandidátů a profesorů.
Na letišti nás přivítal Karelka se smutečním orchestrem, který hned začal hrát pohřební pochod. Znělo to tak dojemně, až pilotovi ukápla slza. Tři členy orchestru nacpali do letadla s námi, aby nám zahráli nějaké veselé valčíky při vyskakování z letounu.
Instruktor byl tichý, dobrácký člověk, díval se na nás teskně a s útrpností. Prohlédl mé břicho, pokýval a rozhodl, že dostanu ještě jeden záložní padák. Připnul mi druhý batoh. Pokud doktorand vypadal jako jednohrbý velbloud, já byl teď dvě hrby.
Ve vzduchu nám instruktor opakoval všechny možné situace, kdy se padák neotevře, a třikrát každého políbil. Potom zvedl poklop dveří, omluvně se na mě podíval a zašeptal: Teď.
Mlčky jsem mu podal obálku.
Dejte to manželce. Jestli se narodí syn, ať ho pojmenuje po mně.
Instruktor mě chtěl uklidnit:
Jen začátek je děsivý, pak už nic necítíte.
Na smrt, kamikadze! hecoval pilot.
Orchestr zahrál Nedáme se! Nedáme naši Vltavu! zavřel jsem oči a skočil.
Když jsem oči otevřel, byl jsem pořád v letadle přesněji horní polovinou těla, dolní už vlála venku: zasekl jsem se v otvoru. Instruktor s doktorandem mi tlačili hlavu, zkoušeli mě vytlačit, marně.
Musíme ho namydlit, navrhl doktorand.
Tichý instruktor začal být nervózní:
Uvolněte prosím otvor! křičel. Blokujete celou soutěž!
Jak uvolnit? hulákal jsem zpět.
Vydýchněte!
Prohnul jsem se a hlasitě vydechl: U-úúú!, vzduch ze mě vyšel, tělo propadlo prázdnem. Kruh jsem škubl už v letadle, takže padák se nestihl rozvinout a zachytil se o podvozek, kde jsem zůstal viset pod břichem stroje.
Pilot začal dělat akrobatické kousky, aby mě svrhl, ale držel jsem se zuby nehty.
Přestaňte vyvádět! křičel instruktor. Okamžitě pusťte letadlo!
Jenže já nepustil.
Instruktor se vyklonil z otvoru a pokoušel se mě odháknout, doktorand ho držel za nohy.
Najednou sebou letadlo škublo a instruktor vypadl ven a s ním i doktorand, který ho držel za nohy. Instruktor ještě stačil zachytit mou bundu, doktorand se křečovitě držel jeho lýtek. Letěli jsme teď spolu, jak rodinka cirkusových artistů na hrazdě.
Orchestr začal hrát Létej vysoko, čápe, létej!
Instruktor vykřikoval, že mu doktorand zaškrtil tepny a že mu začíná gangréna! Navrhl jsem střídání ať doktorand drží moje nohy, ty byly beztak volné ve vzduchu. Nohy instruktora ale byly tenčí a prý příjemnější pro sevření, takže odmítl.
Samozřejmě, přistát s třemi tělíčky pod břichem letadla nebylo možné. Stroj kroužil nad letištěm a divoce klesal, snažil se nás shodit na trávu. Ale muselo se odpoutat postupně, nejdřív doktorand. Letěli jsme tak nízko, že už drhnul podrážkami o drn, ale jeho stisk nepovolil a zase vystoupali vzhůru.
Instruktor proklínal svůj osud a nohy.
Orchestr hrál Nad Prahou jasno, domov nad hlavou!
Benzín docházel. Někdo vytáhl z letadla tyč s okem, zachytil doktoranda a vytáhli nás nejprv jeho, nohama napřed, pak instruktora, nakonec mě. Mě dostali jen do půlky, zůstal jsem napůl v letadle, napůl se nohama kýval venku. Ale už to nebylo strašné: letadlo se chystalo přistát. Stačilo mi s ním uběhnout půl kilometru po dráze.
Nikdo nezemřel, všichni šťastní.
Orchestr zahrál nejveselejší pohřební pochod.
Jen instruktor nebyl schopen pohybu: doktorand mu stále svíral nohy, museli ho páčit kleštěmi.
Když byl konečně volný a postavili ho, všichni s údivem zjistili, že mu z kalhot zbyly jen dlouhé šortky ale chyba nebyla v kalhotech: za tu dobu visení se mu natáhly nohy a vypadal jako pštros.
Zítra pokračujeme, oznámil Karelka.
Při této zprávě instruktor zbledl jako neotevřený padák a na svých pštrosích nohou poskákal k telefonu. Kam volal a co říkal, se neví. Mně ale uznali vítězství, nejen v tomto, ale i ve všech sportech na příští desetiletí. Navíc mi uznali i běžecký rekord běžel jsem totiž rychlostí letadla. Pravda, běžela jen půlka těla, druhá letěla, takže výsledek rozdělili napůl.
Ale rekord to stejně byl!
