Restaurace, do které mě Tomáš pozval na druhé rande, přímo zářila noblesou: tlumené světlo, číšníci klouzající mezi stoly téměř neslyšně, výjimečně elegantní interiér. Tomáš sem skvěle zapadal drahý oblek, výrazné hodinky a ta pověstná sebevědomá polousměvavá tvář člověka, který je zvyklý být středobodem vlastního vesmíru.
Objednej si, na co máš chuť, mávl ležérně rukou, aniž by se podíval do jídelního lístku. Nemám rád, když se žena nějak omezuje.
Na první pohled galantní věta, ale ve mně to přesto vyvolalo mírné podezření. Možná to bylo tím jeho zkoumavým pohledem, nebo možná tím, jak ochotně rozpřádal historky o bývalých přítelkyních, které ho prý viděly jen jako chodící peněženku.
Objednal jsem si salát s kachnou a sklenku ryzlinku. Tomáš šel do toho ve velkém stylu: steak, tatarák, láhev drahého červeného vína. Vykládal mi o svém podnikání, stěžoval si na povrchnost moderní doby, zamýšlel se nad hodnotami a duchovním životem. Naslouchal jsem, kýval hlavou, ale měl jsem pocit, jako bych přišel spíš na zkoušku než na rande a každou chvíli mohl přijít zákeřný dotaz.
Sólo pro jednoho
Když číšník přinesl účet v černém koženém obalu, Tomáš nepřestal filozofovat o úpadku morálních hodnot. Sáhl rukou do vnitřní kapsy saka, pak do další, pak si zkontroloval kapsy u kalhot. Výraz jeho tváře se změnil najednou byl místo jistoty teatrálně rozpačitý.
No to snad ne…, natáhl, upírajíc na mě zrak. Asi jsem si nechal peněženku buď v kanceláři, nebo v druhém autě.
Nehrál žádný strach, jen pokrčil rameny na znamení bezradnosti. Nezkoušel hledat platební kartu v mobilu, neprosíkal číšníka o chvíli strpení, prostě upíral oči na mě.
To je ale trapná situace, prohodil s úsměvem a opřel se do židle. Nevypomohl bys? Zaplať to teď, já ti to hned pošlu na účet. Nebo příště tě pozvu, klidně s úroky.
V tu chvíli bylo jasné, že to není žádná nehoda, nýbrž předem vymyšlený test, o kterých sám půlhodiny zpátky básnil.
O takových hrách jsem četl na internetových diskusích, ale nikdy mě nenapadlo, že bych je zažil na vlastní kůži, navíc ze strany dospělého, úspěšně vypadajícího chlapa.
Logika byla průhledná: pokud žena či muž bez odporu zaplatí za oba, je to ten správný typ, ochotný o druhého pečovat. Pokud odmítne, je hned označen za vypočítavé stvoření. V tu chvíli už přede mnou neseděl podnikatel, ale spíš nejistý manipulátor, který si potřebuje něco dokazovat.
Očekával jednoznačně vítězství v jeho světě by měl každý zájemce o vztah mlčky vytáhnout kartu a zaplatit vše.
Chladná logika
Pomalu a klidně jsem otevřel peněženku. Tomáš se zřetelně uvolnil vypadalo to, že jeho plán vyšel.
Jistě, to nebude problém, odpověděl jsem a kývl na číšníka.
Prosím, rozdělete účet, řekl jsem jasně. Zaplatím za sebe. Steak, víno a dezert si hradí pán.
Úsměv z jeho obličeje během vteřiny zmizel.
Jak to myslíš? zašeptal dotčeně. Vždyť já tu peněženku nemám!
To chápu, kývl jsem a přiložil mobil k terminálu. Ale sotva se známe. Je normální, aby si každý platil své. Uhrazovat večeři muže, který mě sám pozval do drahé restaurace a objednal si nejdražší položky, fakt není moje starost. Ty jsi dospělý člověk, nějak si poradíš.
Číšník váhal mezi námi pohledem. Tomáš v obličeji zrudl a jeho sebejistota se pomalu vytrácela.
Fakt to myslíš vážně? zasyčel. Jenom kvůli pár korunám? Vždyť bych ti je vrátil. Chtěl jsem tě jen vyzkoušet.
A vlastně jsi to udělal, odpověděl jsem, vstávaje od stolu. Jsem člověk, se kterým si nikdo nebude zahrávat.
Chystal jsem se odejít, ale něco mi říkalo, že pointu večera ještě dlužím. Tomáš zůstal sedět s nezaplaceným účtem a výrazem naprosté porážky, pořád bez peněženky.
Vrátil jsem se ke stolu, vytáhl z kapsy pár zmuchlaných stokorun a hrst drobných přesně ty, co se obvykle povalují na dně batohu.
Jo, kdyby náhodou, dodal jsem. Když máš peněženku v jiném autě, tipnu si, že nemáš ani na tramvaj, že?
Položil jsem mu peníze vedle jeho sklenky drahého vína.
Tady máš na lístek na MHD. Vnímej to jako můj osobní příspěvek k tvému výzkumu lidské duše.
Několik lidí v okolí se ohlédlo. Tomáš vypadal, jako by dostal facku.
Vyšel jsem ven na ulici.
Ten večer mě vyšel jen na salát a sklenku vína malá cena za to, že jsem včas poznal, s kým mám tu čest, a ušetřil si roky trápení. Doufám, že se z toho poučil, ačkoli lidé jeho ražení se většinou nemění.
A já? Naučil jsem se, že nikdy nemá smysl přistupovat na cizí manipulace. Důstojnost a upřímnost mají větší hodnotu než jakékoli gesto galantnosti u stolu.
