Hledání milenky
Jarmilo, co vyvádíš? nechápal jsem, když mi podávala kraťasy a tričko.
Nic moc. Zatímco ty si tady chrupkáš, všechny milenky ti rozebírají, shodila ze mě peřinu, až mi po těle naskočila husí kůže zimou.
Pořádně mi vysvětli, o čem mluvíš?
Po včerejší debatě, kdy jsi pronesl, že možná už brzy začneš hledat milenku, jsem učinila rozhodnutí. Čas nadešel, Radku. Tři čtvrtě na šest: vstávat a hurá na frontu hříchu.
Ale já jsem to přece nemyslel vážně. Pohádali jsme se. Zapomněla jsi? Promiň, byl jsem magor.
Kdepak, řekl jsi to správně. Já jsem to pokazila. Uhasila jsem naši vášeň. Všechno palivo spálila jen na sebe. Teď je tam jen popel, na kterém neupečeš ani bramboru. Ale napravím to. Vstávej.
Vyháníš mě?
Naopak, vyženu tě do akce. Budeš každé ráno sportovat, dokud se nezbavíš toho špeku. Milenka není manželka, nebude tolerovat domácího maskota Michelin. Vstávej, nebo tě vypakuju!
Chápal jsem, že nemá smysl protestovat. Z těžkého rána jsem se vysoukal z postele, abych svou vinu odčinil tělocvikem, a narval na sebe kraťasy přes trenky.
Připomeň mi koupit ti plavky. V těch tvých plandavých trenkách tě z toho mileneckého lože ještě odfoukne průvan.
Po deseti minutách běhání kolem paneláku pod dozorem trenérky jsem se domů vpotácel téměř mrtvý, s čelistí na podlaze, a vlekl jsem se směrem k posteli.
Kam si myslíš, že jdeš? zarazila mou housenčí snahu Jarmila.
Chci umřít v pohodě ve spánku.
Na umírání není čas, hledáme milenku, ne patologii. Maž do sprchy. Alespoň dvakrát denně! Když už jsi mě nešetřil, tak cizí otec ať zbytečně netrpí tvými mužskými aromaty. A zuby! Každé ráno i večer! ozývalo se už z koupelny. Hlavně si pořádně umyj hlavu, dneska jdeme do fotoateliéru.
Proč?
Uděláme ti normální fotku na seznamku. Já bych tě akorát vyfotila jako věčného stěhováka, krále pivovarů a labužníka smažených brambor, jenže my chceme zachytit opravdového alfasamce.
Jarmilo, už dost, ne?
Neplyť slovy. Ty se ti budou hodit pro něžné ouško nějaké jiné. A teď pojď vybírat kandidátku.
Vtom jsem trochu ožil. Vždycky mě bavilo občas si na seznamkách prohlížet profily, i když ze srandy. Tentokrát jsem měl oficiální povolení.
Co tahle?
To snad nemyslíš vážně.
Co je na ní špatného?
Při pohledu na tvou milenku mi má být líto sebe, ne tebe. Podívej na ni, tvůj starý Favorit před šroťákem vypadal líp! Na tu bys přilepil visačku: Pozor, hrozí odpadnutí omítky!
Tak tadyta.
Tak to snad ne! zalkla se Jarmila. Co si pomyslí známí, když zjistí, že můj muž vybírá takovou alespoňněco? Tady je lepší kus!
Ta by o mě v životě ani nezavadila
Ty můj sebevědomý Pinokio Čím jsi mě vlastně kdysi ulovil, že jsme spolu tak dlouho?
Humorem? tipuju.
Radku, upřímně: kdybys uměl rozesmát lidi do hrobu, byl bys už vdovec od líbánek. Nedráždi osud! Jdeme koupit pořádný oblek, a milenku ulovíš v terénu.
Dostaňme už rozum, prosím.
Kde žádná hádka? Milenka je známka úspěšného chlapa. Úspěšná žena takového muže to má taky v suchu. S jednou se nespokojíme.
V Palladiu mě Jarmila vedla do nejdražšího obchodu, kde doslova vysvlékla všechny figuríny.
Tyhle kalhoty s sakem stojí jak sada zimních pneumatik, bránil jsem se v kabince.
Pneumatiky dostaneš v lékárně letní, zimní i s dvojitou ochranou. Žádné cizí kytice v baráku nechci.
Jarmilo!
Co je? Bezpečnost na prvním místě. Nevybíráš koloběžku, ale přeponu do našeho tupého trojúhelníku. Už jsi volal šéfovi?
Proč bych?
Po finančním postupu! Potřebuješ přece zvýšení platu, abys uživil dvě ženy. Já ovesnou kaši přežiju, ale ta druhá? Tam platí jiný recept: jedna večeře, tři dvojky vína, pět hvězd v hotelu úspory znamenají podkopaný základ.
Oblekl jsem se a narovnal kravatu.
Vypadáš jako na svatbě, povzdechla si Jarmila.
Sluší ti to, potvrdila paní z vedlejší kabinky.
Chcete si ho vzít? Hledá milenku.
Ne, díky, já už mám tři, ušklíbla se ta neznámá.
Tuhle ne, pošeptala mi Jarmila. Potřebujeme věrnou, spolehlivou, jako účet v jiné bance, kam můžeš bezpečně něco převést. Ještě parfém a jsi volný jako pták!
Další hodinu jsme chodili po obchodním centru, až Jarmila uznale kývla.
Tak, Radku, jsi připraven. I bez fotky! Pamatuj, co jsem tě učila: buď rozhodný, galantní a sebevědomý jako když jsi prodával našeho Favorita!
Jarmila šla chystat bramboračku, já vyrazil na cestu, pro kterou mě celý den připravovala.
Za hodinu zazvonil u našeho bytu zvonek.
Dobrý den, je paní doma? zazněl mi do sluchátka sametový hlas, až se mi zatočila hlava. Ten tón by rozpálil i starý radiátor a domovní telefon tomu dodal správný nádech tajemna.
Eh, manžel je zrovna u milenky vyhrkla Jarmila, málem upustila vařečku.
A můžete mě pustit dovnitř? Rád bych vám něco nabídl.
To horko, co mi stoupalo po zádech, vystřídal mráz. Málem jsem sáhla po paralen, ale místo toho jsem třikrát zmáčkla tlačítko.
Za tři minuty vstoupil Radek do předsíně, v ruce velkou rudou kytici. Opatrně mě chytl za bok a najednou bylo v panelákové předsíni dusno.
Ty jsi plakala? zeptal se překvapeně.
Trochu. Myslela jsem, že jsem to všechno spálila, ale teď chápu, že to dřevo bylo potřeba na nový oheň.
Můžu vás dnes pozvat do společnosti příjemného a zajímavého člověka? v jeho očích byl žár i trocha slivovice na odvahu. Pozvu vás do restaurace a budu vám vyprávět příběh o vaší kráse. Sice dokument, ale vám se bude líbit.
Ch-chci, hlesla Jarmila a klopýtla ke dřezu.
Já zatím zavolám taxíka, kývl jsem.
Kam pojedem? oči jí zářily.
Do pětihvězdičkové restaurace!
V Plzni žádná není. Maximálně pizzerie Pět sýrů.
Tak tam! Pro moji milenku jen to nejlepší.
A nebude žárlit vaše žena?
Budeme se moc snažit, aby žárlila, mrknul jsem na ni.
A tak jsem toho večera pochopil, že ke štěstí není potřeba hledat milenku stačí znovu najít lásku a smysl pro humor u vlastní ženy. Peníze v korunách, nová sada pneumatik a parfém jsou fajn, ale nic nenahradí společné chvíle smíchu a života.
