Hele, musím ti říct jeden příběh, co se mi stal. Víš, jsem pořád dost akční ženská i když mám už 65 let, cestuju po Česku, poznávám nové lidi a hrozně mě to baví. Vzpomínám na mládí, někdy s úsměvem, někdy trochu smutně. Tehdy se dalo jet na dovolenou kamkoli! Jeli jsme třeba na Šumavu, nebo k Mácháči. S kamarády a kolegy jsme jezdili pod stan, někdy jsme vyrazili na výlet lodí po Vltavě. A to všechno šlo za pár korun, fakt.
Teď už takové věci patří minulosti.
Vždycky mě bavilo poznávat nové lidi. Potkala jsem je na pláži u Lipna, v divadle, všude možně. S mnoha známými jsem zůstala v kontaktu po spoustu let.
Jednou jsme dostali s manželem telegram, vůbec jsme nevěděli, kdo ho poslal. Samozřejmě jsme nikam nejeli, a nic jsme neplánovali. Ale ve čtyři ráno nám zvoní někdo na dveře. Otevřu a úplně ztuhnu v šoku. Na chodbě stojí Šárka, dvě puberťačky, babička a jeden chlap. Mají sebou hromadu tašek. S manželem jsme zírali, ale nakonec jsme je pustili dovnitř.
Šárka hned spustila: Proč jste na nás neodešli? Vždyť jsem posílala telegram! A taxík stojí prachy!
Říkám: Promiň, vůbec jsem nevěděla, kdo to poslal!
Ona: No vždyť mám tvoji adresu. Tak jsem tady.
Já si říkala, že si prostě jen napíšeme pár dopisů, víc nic. Pak mi Šárka povídá, že jedna z těch dívek letos odmaturovala a chce jít na Karlovu univerzitu. Rodina přijela, aby ji podpořila.
Budeme bydlet u tebe! Nemáme peníze na nájem! A ty bydlíš skoro v centru!
Byla jsem v šoku. Vždyť nejsem jejich příbuzná proč bych je měla u nás ubytovat? Musela jsem jim vařit třikrát denně. Něco k jídlu si přivezli, ale nic si sami neuvařili. Tak jsem všechno dělala já.
Po třech dnech jsem už nevydržela, poprosila jsem Šárku a její rodinu, ať se odstěhují. Kam, to už mě nezajímalo. A pak začal šílený cirkus. Šárka začala rozbíjet nádobí a ječet.
Byla jsem úplně v šoku, jak se chovala. Nakonec odešli. Zvládli mi ukrást župan, pár ručníků a nechápu jak dokonce i velký hrnec s segedínem! Prostě zmizel. Jak ho odnesli, nevím. Ale hrnec byl pryč fakt záhada!
