Bylo by těžké uvěřit tomu, co se stalo naší rodině, nebýt toho, že jsme to zažili na vlastní oči. Vše začalo před šesti měsíci, když můj milovaný dědeček zemřel a zanechal nám pěkný byt v srdci Prahy. Po měsíci od jeho odchodu jsme s rodinou rozhodli, že byt uklidíme a připravíme k prodeji. Během dne jsme balili všechny dědečkovy věci do velkých pytlů.
Večer už jsme byli zpátky doma, jen můj bratr Tomáš se rozhodl přespat v bytě. Asi kolem šesté ráno mi volal, hlas se mu třásl strachem, žádal mě, abych okamžitě přijela za ním. Neváhala jsem ani chvíli a běžela jsem do toho bytu. Jakmile jsem vešla, spatřila jsem Tomášův vystrašený, téměř bezkrevný obličej. Z vedlejšího pokoje se ozývaly kroky, přesto tam nebyl vůbec nikdo. Celý byt měl zvláštní, tíživou atmosféru, a já cítila mrazení po celém těle. Strach nás ovládl natolik, že jsme oba rychle odešli ven.
Trvalo asi půl hodiny, než jsme se odvážili vrátit zpět. K našemu překvapení jsme v bytě nalezli všechny dědečkovy věci pečlivě uložené přesně tam, kde vždy bývaly. Ten pohled byl na jednu stranu uklidňující, ale zároveň až děsivý. Po téhle podivné události jsme se rozhodli do bytu už nechodit a veškeré záležitosti ohledně prodeje jsme svěřili realitní kanceláři. Naštěstí noví nájemníci už se s ničím zvláštním nesetkali. Přesto, kdykoli si na tu noc vzpomenu, stále mi běhá mráz po zádech a cítím, že něco neobyčejného se v tom bytě tehdy odehrálo.
