Petr byl takový obyčejný kluk, žádné extrémy, žádné neřesti. Když mu bylo pětadvacet, rodiče mu dali ten nejcennější dar byt. Tedy, ne že by mu ho dali přímo, spíše mu pomohli sehnat peníze na první splátku hypotéky. A tak Petr začal bydlet sám. Pracoval jako programátor, žil poklidně a rozhodně nevyhledával společnost.
Aby se příliš nenudil, rozhodl se pořídit si kočku. Jeho nový kocourek měl bohužel vadu na předních tlapkách. Lidé, kteří měli jeho matku, ho chtěli nechat utratit, ale Petrovi bylo toho mrňouse líto a vzal ho k sobě. Dal mu jméno Krasavec. Tihle dva spolu žili docela spokojeně Petr se vždy těšil z práce domů, aby viděl Krasavce, a Krasavec čekal trpělivě na rohožce u dveří.
Po nějaké době začal Petr randit s kolegyní z práce. Ta holka byla temperamentní, Petr už vůbec nestačil, a za méně než měsíc se k němu nastěhovala. Jmenovala se Věra čistě české jméno, žádná cizí varianta.
Krasavec Věře hned nesedl vyžadovala, aby se ho Petr zbavil, ale ten odmítl. Vysvětlil jí, že kocour je pro něj moc důležitý. Jenomže Věra byla jako buldok, a pořád do něj hučela: Kočka musí pryč! Petr nakonec řekl, že kocour zůstane. Věra argumentovala, že jim Krasavec kazí image prý hosti byli vždy šokovaní z jeho tlapek. Petr byl rozpolcený miloval ji i svého kocoura.
Dokonce i jeho rodiče nebyli z Petrovy volby zrovna nadšení. Připadala jim Věra drzá a neslušná. Radili mu, ať si s ní nedává hned svatbu, aby ji víc poznal.
Jednoho dne přijeli na návštěvu Věřini rodiče. Petr si konečně uvědomil, že tuhle holku v životě nechce. Věřin táta se začal smát, když spatřil Krasavce, sotva prošel dveřmi. Nazval ho divná potvora. To už Petr začal bránit svého kocoura. Ovšem po celý večer Věra a její otec Krasavce posměšně komentovali a vybízeli Petra, ať se ho zbaví. Bavili se vymýšlením míst, kam by mohl kocour odložit. Věřina máma se smála také.
Druhý den, když se Petr vrátil z práce, Krasavec byl pryč. Když se zeptal Věry, kde jeho kocour je, Věra mu sdělila, že ho odvezla do veterinární kliniky a nechala tam.
Petr vyrazil na bláznivou pátrací akci hledal Krasavce pět hodin… A našel ho. Spokojený, že ho Petr našel, Krasavec tiše přede v jeho náručí. Když Petr dorazil domů, oznámil Věře, ať si sbalí kufr a zmizí. Už ji nechtěl ani vidět byl pro něj prostě odporná.
Ráno si Věra sbalila věci a odešla. Ticho. Smířeně. V životě by nevěřila, že kočka bude pro Petra důležitější než ona. Petr a Krasavec teď žijí spolu a kočka je šťastná, že může každý den zase vítat svého páníčka po práci.
