Můj syn a jeho mladá manželka žili tehdy v pronajatém bytě nedaleko mého domu, v Praze. Požádala jsem syna, aby mi dal náhradní klíč od jejich bytu kdyby se něco stalo, chtěla jsem ho mít pro jistotu u sebe. Byla jsem tehdy v důchodu, takže jsem měla více času, zatímco oni chodili denně do práce.
Když se ráno vydávali do zaměstnání, často jsem za nimi na chvíli zašla. Vařila jsem jim bramborovou polévku, vepřové na kmínu, nebo houskové knedlíky se zelím. Syn byl vždycky na tyhle obyčejná, sytá česká jídla. Po vaření jsem začala v bytě uklízet snacha nikdy moc neholdovala pečlivému úklidu.
Věci měli rozházené po pokoji, v kuchyni se kupily špinavé talíře a hrnky. Myslela jsem si, že jí ukážu, jak se starat, aby domácnost byla útulná a čistá. Pak ti dva přišli domů teplé jídlo už čekalo na stole, vše bylo jako ze škatulky, syn jedl s chutí, život byl klidný a šťastný. Jenže ne tak docela. Snacha byla stále nespokojená. Moje jídlo skoro nikdy neochutnala, tvrdila, že je příliš těžké a nezdravé. Ona dávala přednost müsli, jogurtům a salátům z různých bylinek.
Často se mi taky snažila naznačit, abych šla domů co nejdříve…
