Ještě než jsem se vdala, slyšela jsem od kamarádek, že když se chlap ožení, okamžitě si myslí, že mu žena patří, a začne být úplně jiný člověk.
Ale jako každá naivní holka jsem věřila, že můj František takový nebude. Už před svatbou se ke mně choval hezky, nikdy neřekl proti mně křivého slova, bál se, aby mě neurazil, a nejradši by byl, kdybych byla pořád nalepená vedle něj. No, mýlila jsem se, jak už to my Mařenky občas máme. Opravdu to platí, že když frajer získá srdce holky, změní se.
První půlrok byl klid, ale najednou začal Franta brblat na moji mámu: proč mi pořád volá, proč k nám chodí každou neděli na svíčkovou, co prý od nás chce. Samozřejmě, že jsem s ním souhlasila byla jsem celá vyděšená o své manželství! Tak jsem mámě potají volala jenom z práce, návštěvy omezila a to byla jen předehra.
Pak jsem otěhotněla a přišla o práci. Kontrakt v Praze mi prostě neprodloužili prý si mám jít lehnout a šetřit, že je těhotenství rizikové. A Franta spustil: Celý den jsi doma, nic neděláš, to se ti to žije! Já zase držela jazyk za zuby čekala jsem dítě, co bych dělala, kdyby mi dal kopačky?
Rok a půl nato, co se nám narodila Anička, začal Franta chtít, abych sním zacházela jako s českým králem. Po příchodu z práce jsem měla stát v předsíni, podat mu papuče, na stole musel vonět teplý guláš a řízek. O dítě se nestaral to byla přece ženská práce. Zkrátka byla jsem na dně a vyčerpaná.
Tak jsem si prostě sbalila saky paky, sebrala Aničku a šla k mámě do Brna. Dva měsíce jsem s Frantou nepromluvila. Svět se točil dál, vrátila jsem se do práce, den ode dne jsem vypadala líp máma říkala, že přímo omládla! A jednoho dne přišel Franta na návštěvu: vyhublý, v sepraném triku a skoro v ponožkách s dírou, poklekl a začal prosit za odpuštění.
Řekla jsem mu, že pokud mě chce zpátky, musí absolvovat kurz vaření. A že až se vrátím domů, bude on ten, kdo vytřídí koš a ugriluje rybu. Franta kývl tak uvidíme, jak se osvědčí, náš moderní Žižka domácnosti!
