Dneska se opravdu musím vypsat, protože poslední dny se ve mně míchá spousta pocitů. Vdávala jsem se hned po dvacátých narozeninách. Můj manžel, Petr, je o dost starší, ale nikdy mi to nevadilo. Vždycky jsem za ním stála jako skála. Teď ale už nějakou dobu přemýšlím, jestli jsem si vůbec udělala dobře, že jsem do toho manželství šla. Tohle je můj příběh.
Bydlíme spolu v dvoupokojovém bytě, který patří Petrovi. On vydělává slušně, ale neustále jezdí na služební cesty. Já mám svou malou živnost a ještě dálkově studuju. Samozřejmě, že domácí povinnosti na mě nikdo nesejmul. Pořád se snažím, aby bylo čisto a navařeno.
Petr platí za energie do toho jsem mu nikdy nekecala. Jenže poslední dobou si pořád stěžuje, že prý moc často pouštím vodu a že mám rozsvíceno zbytečně dlouho. Ze začátku jsem mávla rukou, ale teď už mi to začíná lézt na nervy.
Od teď budeš platit elektřinu a vodu ty. Já jsem pořád v práci nebo pryč, tak ať si alespoň uvědomíš, kolik utrácíš. Ostatní účty platím já, tyhle dva jsou tvoje. A nezaplať je, tak ti to odpojí, oznámil mi.
No to máme tedy krásné manželství! vyletěla jsem. Vůbec tě nenapadlo, proč tolik vody a elektřiny spotřebuju? Celý den vybavuju kuchyň, uklízím, peru, pracuju na počítači! A taky, proč tolik řečí? Mám šetřit vodu, sedět potmě a talíře mýt ve studené řece? Tobě už asi přeskočilo.
Pokud nechceš platit, nemusíš, ale já taky ne. Klidně půjdu bydlet k našim a tam si nebudu počítat, kolikrát jsem si umyla ruce nebo kolik kilowatthodin padlo na světlo. A ty si vař, uklízej a šetři jak chceš! Mimochodem, když už nechceš platit za elektřinu a vodu, připrav se na to, že budeš nosit špinavé věci. Líbí se ti čisté košile? Tak se zeptej, kolik vody a proudu spolyká pračka!
Po téhle konfrontaci už Petr po mně nic nechtěl.
Občas se fakt ptám, jestli jsem udělala správné rozhodnutí ale stojím si za tím, že jsem si nenechala všechno líbit.
