Před dvěma lety zemřela babička Olgy a odkázala jí chalupu na vesnici s velikou zahradou a zeleninovým záhonem. Olga na to místo vzpomíná s úsměvem jako malá tam trávila léto, běhala bosá po trávě a pomáhala babičce klepat koberce a trhat jablka. Každý víkend jezdila celá rodina i s tchyní na čerstvý vzduch a těšili se na domácí švestky a rybíz. A s tchyní? Žádné bouřky a dusna, pohoda jazz.
Blížil se čas sklizně, a Olga měla už připravené všechno na marmelády, kompoty a okurky. Jenže když dorazila na chalupu, polilo ji horko: žádné rybízy, žádné angrešty, po malinách ani stopa! Sousedé špitali, že prý kluci z vesnice zalehli do sadu, ale to by jim zabralo aspoň den a půl! A navíc by určitě nechali alespoň pár bobulek.
Najednou k Olze doběhne sousedka teta Bohuslava a celá udýchaná jí poví: Víš, tvoje tchyně tu byla včera a odešla s dvěma kyblama plnejma až po okraj! Teď už Olga nebyla jen udivená byla pěkně vytočená.
Došla za tchyní a s ledovým klidem ji konfrontovala. Tchyně pokrčila rameny a přiznala, že fakt vzala všechny bobulky. Prý chtěla dopřát vnoučatům vitamíny a v obchodě je to za úplnej majlant litr marmelády za sto padesát korun, no kdo by to platil? Olga se chytla za hlavu. Všechno teď bude muset kupovat a zavařit si může tak leda fazole z konzervy.
Když dojeli zpátky do Brna, Olga o celé show vyprávěla manželovi. Ten kroutil hlavou jak semafor po bouřce, že prý tohle nečekal ani od vlastní mamky. Olga si řekla, že je čas vzít otěže do vlastních rukou, a zabavila tchyni klíče od chalupy. Od té doby už tchyně na chalupu jezdí akorát s nimi, pod dohledem a s jasným zákazem bobule free style. Konec farmářských nájezdů, začala éra zavařování za přísného dozoru a rodinné marmelády prý nikdy nechutnaly líp.
