Vždycky jsem se snažila vychovávat svého syna tak, aby si především vážil žen babičky, maminky, manželky, dcery… Podle mě je to ta nejlepší vlastnost, jakou může muž mít: úcta k ženám. Spolu s manželem jsme našemu synovi poskytli skvělou výchovu, vzdělání a dali jsme mu všechno, co potřeboval, aby si mohl jednoduše vybudovat vlastní světlou budoucnost. Nechtěli jsme ho dál rozmazlovat, ale přesto jsme synovi koupili dvoupokojový byt. Pracoval, živil se sám, ale na vlastní bydlení prostě neměl dost peněz.
Byt jsme mu ale nedali hned, dokonce jsme mu o koupi vůbec neřekli. Proč? Protože syn žil s nějakou dívkou právě proto. Už rok bydlel s Katkou, ale její rodiče jsme nikdy neviděli, a to mi přišlo podivné. Všechno bylo jakoby v mlze, jako by někdo přilepil místo těla cizí kusy.
Později jsem zjistila, že Katčina maminka byla kdysi sousedka mé dávné kamarádky. Řekla mi něco, co mi vyrazilo dech. Prý Katčina matka vyhodila svého muže z bytu v okamžiku, kdy začal vydělávat míň než dřív. Ale to teprve bylo divadlo následovala nová scéna: navázala vztah se ženatým, ale bohatým strýcem, který se v domě choval jako vzorný táta. Katčin táta tak zůstal stát někde mezi oblohou a lampou, bez hnízda.
Babička za svou dcerou vůbec nezaostávala. Taky měla poměr se ženatým mužem. Navíc nutila dceru i vnučku jezdit za ní na chalupu, kde musely makat v zahradě a kolem domu. Kvůli tomu už měl můj syn pár bouřlivých hádek se svojí budoucí tchyní. Ale co mě trápilo nejvíc, tohle všechno byly jen stíny, které padaly na Katčin vztah s otcem. Matka s babičkou ji neustále naváděly proti tátovi.
Katka je na tatínka rozcitlivělá, ale díky těm dvěma ženám visí jejich vztah na vlásku, každou chvíli může zmizet do snu, který ráno člověk zapomene. A třešnička na dortu: Katka se rozhodla nechat vysokou školu. Myslí si, že muž má živit rodinu. Ano, já to také beru jako samozřejmost a svého syna jsem na to připravovala, ale Bože, co když ho v životě potká krize? Kde má jistotu, že mu Katka v takové chvíli pomůže? Proto jsem byt nechala napsat na sebe vím, že jsem vychovala slušného “jelena”, jak říkají, ale jistota je jistota. Všechno, co je nabyté před svatbou, se při rozvodu nedělí, ale Katka je dost vychytralá, aby z mého pána nezbylo ani na ponožky.
V noci mě tyhle představy pronásledují, jakoby bytem poletovaly dřevěné loutky v krojích, co mají tváře cizinců. A já v tom podivném snu pořád hledám cestu, jak chránit syna před cizími rukama, které sahají i za zrcadlo.
