Vyšla jsem z posilovny a na telefonu jsem měla sedm zmeškaných hovorů od maminky,” svěřila se Alena, její hlas se třásl napětím. Posadila se na lavičku pod pouliční lampou, světlo ozářilo její tvář. Pak jsem četla zprávu: ‘Zavolej mi!’ I když bylo skoro jedenáct večer, rozhodla jsem se jí zavolat zpátky. Maminka je nervózní typ, dokáže kvůli maličkostem ponocovat. Po telefonu mě poprosila, ať přijedu k ní domů, a plakala, že se něco stalo, že možná budeme muset zrušit svatbu.
Alena má mladší sestru Lenku, které je teprve dvacet tři let. Lenka je talentovaná a ambiciózní začínající návrhářka. Před rokem dokončila studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a hned našla práci. Pracovala při studiu, a když dokončila školu, vzali ji tam, kde stážovala. Lenčina osobní cesta byla vzorem pro ostatní – až do toho večera.
Už přes rok chodila s Františkem. Ten byl o tři roky starší, žil sám, pracoval a šetřil na vlastní byt. Matce se líbil: dobře vychovaný, slušný, prostě ideální budoucí zeť.
Lenka s Františkem podali žádost na matrice. Svatba měla být za dva týdny.
“Ale jednou Lenku kontaktovala na sociálních sítích neznámá paní,” vypráví Alena. “Psala jí: ‘Neznáme se, ale vím o tobě hodně a než si vezmeš Františka, měla bys to zjistit…’ Lenka prohlédla její profil, žena byla ve čtyřiceti letech, tak si myslela: co důležitého může mít?”
Cizinka ale nepřestávala a začala psát Lence z různých účtů. Nakonec se rozhodly sejít v kavárně nedaleko Lenčiny práce.
“Maminka Lenku v afektu vlepila facku, ať na taková setkání už nikdy nechodí!” dodává Alena, slzy rozhořčení jí stékaly po tváři. Lenka seděla v kavárně a čekala, když vešla těhotná žena. Nejdřív si myslela, že je to omyl, ale její překvapení bylo obrovské, když těhotná zamířila přímo k ní.
“Jste Lenka?” zeptala se těhotná žena, jako by byly nejlepší kamarádky. “Jmenuji se Emílie a už rok chodím s Františkem a za čtyři měsíce čekám jeho syna.”
Lenka samozřejmě nevěřila. To je šílené, ne? Nemůže to být pravda! Vždyť s Františkem je už více než rok a brzy se budou brát! Emílie neargumentovala, jen odcházela s tím, že Lenka má její číslo, kdyby něco potřebovala, a že může mluvit i s Františkem.
“A co František?” začalo to doopravdy. Lenka s ním rozhodla, že intimní budou až po svatbě. Chodili jak školáci objímali se, líbali, ale dál nic. Lenka neměla zkušenosti, maminka ji vychovávala sama a podle knih. “Je dnes možné být tak naivní?” ptá se Alena. “Vidím ji, studovala, měla kamarádky, byla vždy veselejší než ostatní. A tohle se jí stalo!”
Ve skutečnosti byl František zkušený muž. Trpělivě čekal, ale potřeboval uvolnění, tak si našel styk bez závazků. Emílii potkal někde na večírku; hned jí řekl, že od toho nic nečeká a do budoucna neuvažuje. Emílii to zpočátku vyhovovalo.
Nedávno odešla od manžela, má dítě a dostává slušné alimenty dvanáct tisíc korun měsíčně , pracuje a situaci zvládá. Na Františka si zprvu nečinila žádné nároky, věděla, že je mezi nimi velký věkový rozdíl.
František tvrdil, že až se dítě narodí, udělá test otcovství a pokud bude jeho, pomůže finančně. Lenku obvinil, že za to může ona sama, jeho zdraví je v pořádku a její “středověké zásady” vše komplikovaly.
Nikdo netušil, že Emílie udělá takový krok. Ani nebylo jasné, kde vůbec dítě porodí.
Teď František prosí Lenku, aby svatbu nezrušila, že ji doopravdy miluje a Emílii potřeboval jen kvůli tělesné potřebě kdyby byla Lenka rozumnější, v jeho životě by Emílie nebyla.
František slíbil, že pokud bude dítě jeho, pomůže, ale stýkat se s ním nehodlá. Emílie chce dítě sama, František nabídnul peníze na interrupci, ale to už je její rozhodnutí.
Myslíte, že je František viníkem celé situace, nebo podle vás za to může jeho “mužská potřeba”, když je pro mladého muže těžké být bez milostného života? Nebo by měla Lenka utéct od takového snoubence vždyť nedostatek intimity není omluvou pro nevěru, ani v Čechách.
