Hele, povím ti to tak, jak to fakt je, jak bych ti to řekla u kafe. Já a můj manžel jsme se smířili s tím, že děti nejspíš mít nebudeme. Už jsme byli deset let svoji a prostě jsme si zvykli na myšlenku, že jsme jen my dva. A pak to přišlo najednou jsem zjistila, že jsem těhotná! Ani nevíš, jaký to byl šok.
Jenže víš, jak to u nás bývá moje tchyně, paní Dana, si do mě často rýpla. Třeba na rodinných oslavách mi před ostatníma příbuznýma ze srandy říkala něco jako: No, asi nebudu mít vnouče od svého mladšího syna, když má Sabina takovou smůlu na děti. Jenže tchyně už vnučku má od svého staršího syna, Petra. Nechtělo se mi to poslouchat, ale co naděláš, prostě jsem to polykala a ne jednou.
Miluju svého manžela, on mě podporuje a máme to mezi sebou pěkný vydrželi jsme společně fakt těžký časy, běhali po doktorech, já brečela do polštáře a nakonec to přišlo čekáme miminko!
No, a starší synovy ženy Kláry té se narodila holčička minulý rok. Já jsem porodila před čtyřmi měsíci kluka. Doktoři vždycky říkali, že s námi zdravotně není nic špatně, ale stejně tomu doteď skoro nemůžeme uvěřit máme mimčo, je to zázrak.
Jenže babička, teda máma manžela, se po narození pravnučky a vnoučka začala chovat úplně divně. Toho, na koho tolik let čekala (toho našeho), toho skoro ani nevnímá, ale na pravnučku nedá dopustit.
Vždycky když se všichni sejdeme třeba na chalupě nebo u svíčkové, mluví se jen o pravnučce co už umí, co řekla novýho, kolik má zubů a tak. Jako by můj kluk ani nebyl, od začátku ho nějak přehlíží.
Fakt nechápu její postoj deset let mi vyčítala, že jsem nedala rodině dítě, prý u nich v rodině všechny ženy otěhotněly hned, že já jsem nějaká divná. A když teda konečně máme syna, tak ho snad ani nepochovala! Zato Klářinu holčičku zahrnuje dárky, drahýma hračkama z Prahy, i zlatým náramkem, co stál snad pět tisíc korun. Mě to občas mrzí, ale manžel mě uklidňuje máme přece Sebastiana, a to je pro nás nejvíc.
