Poté, co jejich rodinu opustil táta, Anežka začala mít na tátu pořádnou pifku. Přestože neustále sliboval, že bude volat a psát, Anežka nechtěla o žádném kontaktu ani slyšet. Babička ale nevzdávala a pořád jí kladla na srdce, že tatínek je pořád tatínek a že by aspoň jednou za čas měla zvednout telefon. Anežce to přišlo podivné, zvlášť když její vlastní maminka s bývalým mužem nepromluvila už léta ani slovo. Jenže, aby mámě nedělala vrásky na čele, Anežka se někdy s tátou potkala, i když z toho nikdy neměla radost.
Jednou ji dokonce vytáhnul ze školy během vyučování, což paní učitelku zrovna dvakrát nepotěšilo. Ale co nadělá, když si pro dceru přijde vlastní tatínek s legitimací a úsměvem, že. U táty doma pak Anežka vyslechla šuškandu od spolužaček, které drbaly o nějaké její sestře. Zpočátku tomu odmítala věřit, ale pravda vyplavala na povrch, když spatřila tátovu novou ženu a s ní i malou holčičku, o které prý nikdo v rodině nevěděl. Anežčina nevlastní maminka se k ní chovala mile, dokonce ji občas poprosila o pomoc s úkoly do školy a ptala se, jak se jí vede. Zato táta se kolem počítače otáčel o sto šest, ponořený do svých e-mailů a nových tabulek v Excelu, a dcerám věnoval sotva slovo.
Postupem času táta Anežku brával častěji domů a najednou se z ní stala volnočasová chůva pro malou sestru. Anežce to moc nevonělo sestřičku odmítala jako opravdovou sestru brát, ale jen aby si babička s mámou nestěžovaly, snažila se tvářit, že je všechno v nejlepším pořádku a že jsou holt všichni jedna velká rodina. Když jí táta navrhl, ať u nich zůstane na noc, Anežka se vymluvila na domácí úkol z matiky a úpravy ve slohovce. To otce moc nezarazilo, místo toho ochotně navrhl, jestli by ji přece jen nezastoupila u malé sestřičky, zatímco on s manželkou vyrazí do kina na nějaký ten český film.
Kvůli tomu se Anežka cítila čím dál víc odstrčená a zatrpklá měla pocit, že je tady jen na to, aby zadarmo hlídala a stála v koutě. Když jí táta opět zavolal, kde je a že by rodiče potřebovali pomoc, Anežka mu rezolutně odpověděla, že už není ochotná být jeho levná chůva. Postěžovala si mu, že s ní sotva mluví, ale vyžaduje, aby mu šlapala domácnost a starala se o mladší polosestru, zatímco on s manželkou řeší svoje dospělácké věci. Nedostatek uznání a pozornosti ji odcizil natolik, že veškeré vztahy s tátou pověsila na hřebík.
Pozdější pokusy otce a jeho nové ženy nahodit vztahy na správnou kolej byly marné. Nakonec si Anežka tátu odchytla a žádala vysvětlení. Ten se ani nesnažil něco mlžit a upřímně přiznal, že někdo to s malou dělat musí a že si prostě potřebovali chůvu z rodiny. O tom, že by mu Anežka chyběla nebo ho to nějak mrzelo, nepadlo ani slovo.
A tak mezi Anežkou a jejím tátou zůstalo jasno a ledově chladno. Žádné usmíření v dohledu, vztah v troskách. Po rozvodu a otcových krocích už nebyla šance, aby Anežka cítila něco jiného než to, že ji nikdo neocení a jen si ji každý přeje využít jako lacinou pomoc. Tož, česká rodinná realita, kterou by nevymyslel ani Jára Cimrman.
