Můj manžel a já jsme se potkali úplně náhodou, když jsme byli spolubydlícími v koleji během studia na vysoké škole v Brně. Postupem času se naše přátelství proměnilo v něco hlubšího, a nakonec jsme se rozhodli společně začít nový život. I když jsme měli rádi studentská léta v koleji, cítili jsme, že nastal okamžik posunout se dál a založit vlastní rodinu.
Jakmile se nám zvedly příjmy, rozhodli jsme se investovat do vlastního bytu což znamenalo prodat naše dvě koleje, které jsme během studií vlastnili. Celý plán jsme drželi v tajnosti, chtěli jsme byt zrekonstruovat a překvapit příbuzné veselou oslavou nového domova.
Ale bratr mého manžela, Josef, se o našich plánech s prodejem dověděl a přišel s nabídkou: Proč mi ty koleje neprodáte za nižší cenu? Jsme přece rodina, řekl s prosbou v očích. Snažil se získat naši sympatii tím, že má dvě malé děti a že by platil postupně. Dokonce tvrdil, že pokoje z koleje nemají skoro žádnou hodnotu, tak je těžké za ně platit. Netušil, že jsme koleje prodali už dávno a za získané peníze pořídili útulný byt v Praze.
Josef záhadně vyzradil náš plán tím, že o bytě pověděl ostatním. Místo upřímné radosti byl můj švagr evidentně rozladěný a odcházel bez slova. Bylo jasné, že doufal, že z naší situace získá něco pro sebe, ale naše důvtipná domluva byla silnější než jeho vypočítavost.
